Na viděnou, dívko v ručníku

13. - CASSIE

Po krátkém ranním běhu, od kterého jsem si slibovala zbavení se nervozity, se vrátím domů ještě nervóznější než když jsem odcházela. Ještě před pár dny bych se na dnešní přednášky těšila, jelikož mě čeká focení a kreslení, ale dneska vůbec nemám dobrou náladu.

„Dáš si kafe?" zeptá se mě Tessa, když vejde do kuchyně. Přikývnu a svalím se na gauč.

„Aspoň litr, prosím."

Tessa, která dneska vypadá dost vesele, se uchechtne. „Špatná noc?"

„Moc dobře jsem nespala," odvětím krátce.

„Nech mě hádat." Opře se o linku a založí si ruce na prsou. „Vlhký sny o někom, kdo včera odehrál fakt super zápas a pak ti tu půlku odpoledne dělal společnost?"

Otráveně si odfrknu. „Nech už toho, Thereso."

„Až tak?" zasměje se, když ji nazvu celým jménem. Vím, jak to nesnáší, ale musela jsem jí to pruzení nějak vrátit.

„Co že ty máš tak dobrou náladu?"

„Já ani nevím," pokrčí rameny. „Prostě jsem se dneska probudila a měla jsem skvělou náladu. Venku je krásně, přednášky mám až od desíti, udělala jsem si výbornou snídani... prostě všechno je dneska super."

Povzdechnu si. „A nechceš se o tu dobrou náladu trošku podělit?"

„Víš, že bych ráda, zlato." Sedne si vedle mě a obejme mě kolem ramen, aby mě povzbudila. O vteřinu později se ale se zkřiveným obličejem odvrátí. „Ale teď bych ti radila, aby sis dala sprchu."

Bouchnu jí pěstí do ramene, za což mě odmění smíchem. Stejně ji ale poslechnu a vydám se do koupelny, abych se trochu zlidštila.

Autobus tentokrát jel dostatečně rychle, takže jsem první hodinu stihla krásně s předstihem. Dneska jsme dělali techniku portrétu, což mě bavilo a vlastně mi to i celkem zlepšilo náladu.

Po kreslení jsem si zašla s Tessou na oběd. Vykládala mi o hodině angličtiny, kdy probírali renesanční spisovatele. Tessa mi zasněně tlumočila prakticky každé slovo, které jim profesorka vyložila.

„Tessa volá Cassie!"

Její hlas mě vyvede z myšlenek. „Co je?"

„Něco jsem ti říkala." Zní dotčeně, čemuž se vůbec nedivím. Taky by mi vadilo, kdybych jí něco říkala, a ona mě neposlouchala.

„Promiň, Tess. Jsem nějak mimo." Odložím příbor do talíře se zbytkem kuřete na paprice a rozhlédnu se po místnosti, stejně jako už po desáté za těch pět minut, co tu sedíme.

„No to vidím. To někoho vyhlížíš?"

V ten moment vejde do jídelny Scott s Garrettem – něčemu se smějí. Celá se napřímím a prohlížím si ho. Tmavé vlasy má rozcuchané, na sobě má černou teplákovou soupravu a na hlavě kšiltovku. Vypadá skvěle... jako vždycky.

Jakmile si mě všimne, úsměv na tváři mu zmizí. Rychle něco řekne Scottovi a z jídelny zmizí. To mě naprosto vykolejí, jelikož jsem to vůbec nečekala.

„Ahoj, holky," pozdraví nás Scott a vesele si k nám přisedne. Ukradne hranolku z Tessina talíře a ona ho klepne přes prsty.

„Dej si svoje, sama mám málo," zazubí se.

„Já už musím jít," oznámím jim. Ve spěchu si uklidím věci do kabelky, uklidím tác a beze slova se rozeběhnu dlouhou chodbou, na jejímž konci zahlédnu Garrettovu čepici.

„Počkej!" zavolám za ním a on se zastaví, když mě zaslechne. Otočí se, bez výrazu. „Proč jsi tak zmizel?"

„Jako kdy?" Jeho hlas zní podrážděně.

„Teď, z jídelny."

„Neměl jsem hlad," odvětí vyhýbavě.

Propíchnu ho podezíravým pohledem. „Hele jestli jde o ten včerejšek, tak klid. Já od tebe nic nečekám."

Garrettův pohled zjemní, ale něco v něm mi pořád přijde odtažité. Jako by bojoval sám se sebou a s tím, jak by se teď ke mně měl chovat. „Myslím, že už bychom se neměli bavit, Cassie."

To mě kompletně vyvede z rovnováhy. „Cože?" hlesnu.

„Ten včerejšek byla chyba a já nemůžu dopustit, aby se opakovala. Vůbec jsem to tvoje pozvání neměl přijmout, bylo to moc," prohlásí chladně. Mám pocit, jako by ten člověk přede mnou vůbec nebyl Garrett. Vypadá stejně, zní stejně, ale nic v něm mi nepřipomíná toho Garretta ze včera, co se se mnou smál a koukal na telku. Není to ten Garrett, co mi uvařil, co mi naslouchal a co měl zájem se mnou trávit čas. Teď přede mnou stál přesně ten Garrett, za jakého jsem ho vždycky považovala.

„Páni," odfrknu si. „Fakt jsem si myslela, že jsem se v tobě spletla. Že v tobě je něco dobrýho. Ale ty jsi jen prachobyčejnej kretén, za jakýho jsem tě vždycky měla."

S tím se otočím na podpatku a slíbím si, že už s tímhle člověkem nikdy nepromluvím.