Na viděnou, dívko v ručníku

41. - CASSIE

Dneska máme poslední školní den. S Tessou máme jenom dvě přednášky a pak se budeme společně chystat na večerní ples.

Předevčírem jsme běhaly po obchoďácích a salonech a sháněly pro nic perfektní šaty. Ano, bylo to naprosto šílený. Hlavně kvůli tomu, že se jí vůbec žádné nelíbily.

Netrpělivě žvýkám konec propisky v ústech, profesorčina slova vnímám tak napůl a v myšlenkách už jsem doma a v těch nádherných šatech. S Garrettem jsme se domluvili, že se sejdeme až tam. On mě sice chtěl vyzvednout, ale odmítla jsem v těch šatech jet na motorce. A jemu se zase nechce jet autem, takže jsme nakonec zvolili tenhle kompromis. Sice budu dělat křena Scottovi s Tessou, ale to snad přežijou.

„A to je pro dnešek všechno!" oznámí profesorka. Všichni moji spolužáci se okamžitě začnou balit, zvedat ze židlí a odcházet. V tom hluku téměř ani nezaznamenám profesorčino přání krásných Vánoc a Nového roku.

Vyskočím ze židle, uklidím si všechny věci do kabelky a šíleným davem postupuju dál k východu. Na dva týdny naposledy procházím vánočně ozdobenou chodbou, hledím na obrazy visící na zdech, z nichž několik jsou mnou namalované, a už se nemůžu dočkat večera.

Když se konečně dostanu ven a dav se rozestoupí, všimnu si Jeremyho, jak se opírá o zábradlí přímo přede mnou.

„Ahoj," pozdraví mě s úsměvem. Naposledy jsem s ním mluvila tenkrát v Luně, když jsem se dost nehezky opila a tancovala na stole. Od té doby jsme spolu nemluvili.

„Co tu děláš?" zeptám se ho příkřeji, než jsem zamýšlela.

„Nechci tě zdržovat, určitě už se chceš chystat na ten večerní ples. Já vím, že jsme se oficiálně neusmířili, ale myslel jsem, že by tohle mohl být fajn první krok," řekne a podá mi dárkovou tašku se sněhulákem.

„Tys mi koupil dárek?" zeptám se opatrně.

„Částečně koupil, částečně vyrobil," pousměje se.

„Vyrobil?"

„Tak se mrkni," pobídne mě. Nervózně tašku rozlepím a vykoukne na mě láhev od vína.

„Víno?"

„Sakra, ženská, nemůžeš to nejdřív vyndat a pak se ptát?" směje se. Teď už se úsměvu neubráním ani já.

Opatrně láhev vytáhnu a celá se rozzářím, když uvidím bonbony. A naši fotku uprostřed.

„Tys mi dal do láhve bonbony?" zeptám se rozněžněle.

Přikývne. „Vím, že na alkohol moc nejsi, za to sladkosti miluješ. No tak jsem ti do prázdný láhve od vína nasypal několik pytlů bonbonů."

Shlédnu k láhvi a prohlédnu si dvě fotky, které na láhev nalepil.

„A ty fotky?"

„Ta horní je ze tvých pátých narozenin, pamatuješ? Dal jsem ti ten přívěšek s pejskem."

S bušícím srdcem si rozepnu bundu a zpod trička vytáhnu stříbrný řetízek s přívěškem malého pejska. „Tenhle?"

Jeremymu se zatají dech. Vezme přívěšek do prstů a vzhlédne zpátky ke mně. „Ty ho nosíš?"

„Každý den," přikývnu.

„A proč?"

„Protože mi připomíná tu holku, jakou jsem bývala. A holku, kterou už nikdy být nechci."

Úsměv z tváře mu zmizí.

„Jako malý jsi mi hrozně srážel sebevědomí, Jeremy. Namlouvala jsem si, že mi ta tvoje stupidní přezdívka nevadí, ale vadila. Pořád mi vadí."

„Cass, já..."
„To nevadí," zavrtím hlavou. „Nemusíš se mi za to omlouvat nebo se cítit špatně, už jsem se přes to přenesla."

„Nikdy jsem to nemyslel špatně," šeptne.

„Já vím," usměju se. Pohladím ho po několikadenním strništi. „Mám tě moc ráda, vždycky jsem měla. I proto ten přívěšek nosím, protože mi připomíná všechny ty hezký chvilky, co jsme spolu prožili."

Jeremy přívěšek pustí a já si ho zastrčím zpátky pod tričko. Zapnu si bundu, abych nezmrzla. „Byl jsi moje první láska, víš to?"

„Vážně?"

Do očí se mi derou slzy. „Celé dětství jsem k tobě vzhlížela, byl jsi můj nejlepší přítel a nejhezčí kluk, jakýho znám. Na škole jsem se do tebe zamilovala, ale tys mi pokaždé, když jsi mi řekl tou přezdívkou, zlomil srdce."

„Bože, Cassie..."

„Cítila jsem se jako žvejkačka, co se ti přilepila na botu a nechce se tě pustit. Tys chodil s mnohem hezčíma holkama a já jsem měla pocit, že nejsem dost dobrá. Že nikdy nebudu dost dobrá pro někoho jako ty."

Zastrčím si vlasy za uši, z tváří si setřu slzy. „A pak, když jsem tě viděla po sedmi letech na Garrettově zápase a tys mi zase řekl hrošíku, cítila jsem se znova jako ta malá tlustá holka, co ti nestála ani za to, abys jí řekl jménem."

„Nikdy jsem netušil, že si to bereš tak k srdci, Cassie... kdybych to věděl, nikdy bych ti tak neříkal. Nemyslel jsem to špatně, nikdy. Vážně."

„Já ti věřím," řeknu upřímně. „A odpustila jsem ti za to."

„Ale?"

„Výjimečně žádný ale," pousměju se. Shlédnu na fotku, co je pod tou z mých narozenin.

„Tu fotil Mark tenkrát v Luně. Byla jsi tak nadraná, že si to asi ani nepamatuješ."

Na fotce mě Jeremy objímá kolem ramen, v rukou máme každý panáka tequily a hledíme si se smíchem do tváře. „Pamatuju si to."

„Vážně?"

Přikývnu. „Zas tak opilá jsem nebyla."

„Moc jsem si ten večer užil, Cass."

„Já taky," přitakám upřímně. „A myslím, že bychom si takových večerů mohli užít víc."

Jeremy se rozzáří. „Jo?"

„Myslím, že bychom mohli být zase kámoši."

Jeremy mě nadšeně obejme a já se mu s úsměvem schoulím v náručí. Ulevilo se mi, že jsem mu řekla, jak strašně jsem se kvůli němu občas cítila. A to ne jen kvůli sobě, ale i kvůli tomu, že vím, že teď už si dá pozor na to, jaké přezdívky bude pro druhé vybírat.

Jeremy mě chytne kolem ramen a společně zamíříme k jeho autu. „Ale to, že jsme zase kámoši, neznamená, že musím mít rád tvýho kluka, že jo? Protože to by pro mě byla děsná oběť."

Se smíchem ho praštím do ramene a zavrtím hlavou. „Ne, nemusíš ho mít rád."

Tak dneska už takhle brzo, jelikož fandím!! ❤