Na viděnou, dívko v ručníku

14. - GARRETT

Fakt jsem si myslela, že jsem se v tobě spletla. Že v tobě je něco dobrýho. Ale ty jsi jen prachobyčejnej kretén, za jakýho jsem tě vždycky měla.

Probudím se s příšernou kocovinou. Včera večer jsem šel s klukama z týmu po tréninku na pivko, ale zatímco oni si fakt dali jen pivko, já to rozjel ve velkým. Házel jsem do sebe jednoho panáka za druhým, jen abych zapomněl na její slova.

Vstanu z postele, ve které jsem strávil většinu dopoledne, a přesunu se do koupelny. Dám si studenou sprchu, abych se trochu probral, ale bolest hlavu ustoupí jen trochu.

Fakt jsem si myslela, že jsem se v tobě spletla. Že v tobě je něco dobrýho. Ale ty jsi jen prachobyčejnej kretén, za jakýho jsem tě vždycky měla.

Naliju si sklenici vody a posadím se na pohovku, kde jen zavřu oči. Pokusím se ta slova vytěsnit z paměti, ale pořád se derou zpátky. Připomínají mi, jak jsem to zvoral.

Obvykle jsem s holkama opatrnější. S žádnou si nezačnu na dýl než na jednu noc. S žádnou holkou netrávím víc času, než je bezpodmínečně nutný.

Jenže s Cassie to je jiný. Povzbudila mě před zápasem a já pak podal jeden ze svých nejlepších výkonů za poslední dobu. Ještě teď si vybavuju trenérův proslov, jak moc jsem se zlepšil.

Povídali jsme si, když jsme se vraceli večer po jejím hraní. Upřednostnil jsem ji před večírkem, který bych před pár dny rozhodně nevynechal. Přijal jsem její pozvání na jídlo a film. A pak jsme si zase povídali.

Fakt jsem si myslela, že jsem se v tobě spletla. Že v tobě je něco dobrýho. Ale ty jsi jen prachobyčejnej kretén, za jakýho jsem tě vždycky měla.

Bože, jak jsem to mohl tak zvorat. Nechápu, jak jsem mohl povolit v obezřetnosti. Od té noci jsem si slíbil, že to nikdy neudělám. Ale teď se mi to nedaří a v myšlenkách se pořád vracím k jejímu úsměvu, kterým rozzářila celý byt. K obrazům visícím na zdi, které nakreslila. Ke klavíru, na který tenkrát v kavárně hrála.

Položím se na bok a zírám do zdi tak dlouho, než mě to neuspí.

Tma je téměř oslňující. Hudba v rádiu hraje příjemně tiše, Grace si vedle mě pobrukuje. Míjím jeden strom za druhým, zatímco se tma kolem prohlubuje. Kapky deště mi dopadají na přední sklo, až to působí téměř melancholicky.

„Je krásně," šeptne Grace a pootočí se ke mně.

„To ty jsi krásná," svěřím jí s úsměvem. Tváře jí zrůžoví jako když jsem jí zalichotil poprvé. To se mi na ní líbí nejvíc, že každá lichotka je pro ni výjimečná. Že nic nebere jako samozřejmost.

„Co kdybychom si zítra vyjeli k vodě?" navrhne spontánně. Vlastně všechny naše nejkrásnější zážitky vyšly ze spontánních rozhodnutí, takže mě to nijak nepřekvapuje.

„A kam bys chtěla?"

„K moři," šeptne zasněně. Jak ji znám, už si samu sebe představuje v plavkách, na surfu ve vlnách nebo na osušce na písčité pláži.

Zatočím volantem doleva. „To zní-"

A pak už slyším jen tupý náraz.

S vytřeštěnýma očima se probudím na pohovce. Nikde nikdo. Srdce mi buší jako splašené, na čele mi vyvstal studený pot.

Namáhavě se zvednu a opět se ozve ta zkurvená migréna. Dojdu si do koupelny pro aspirin, zapiju ho vodou a svalím se zpátky na pohovku zrovna ve chvíli, kdy někdo odemkne hlavní vchod.

„Gare?" ozve se Loganův hlas. Za pár vteřin se objeví v obýváku a skepticky si mě prohlédne. „Teda vypadáš hrozně."

„Taky mi je hrozně."

„My ti říkali, ať to včera tak nepřeháníš," připomene mi. „Proč ses vůbec tak zlískal?"

„A musím k tomu mít nějakej důvod?" odvětím mu otázkou, načež jen pokrčí rameny a shodí batoh na zem. Vyndá si z ledničky limonádu a na ex ji vypije. Plechovku pak zmačká a hodí do koše.

„Venku je krásně. Nemáš chuť se jít trochu provětrat? Možná si trochu zaběhat nebo zajít do fitka? Mám chuť se zapotit."

Uchechtnu se. „Vypadám snad, že mám chuť se jít zapotit?"

„To sice nevypadáš," uzná, „ale myslím, že by ti to zlepšilo náladu. Mohli bychom trochu pokecat, po dlouhý době."

Je fakt, že bych mohl ležet doma a užírat se nad minulostí. Mohl bych vzpomínat na ten sen, mohl bych si vyčítat, jak hnusně jsem se zachoval ke Cassie, ale k čemu by to bylo? Nic dobrýho by to nepřineslo. A tak nakonec přikývnu.

„Tak dobře."

Po dvou hodinách strávených v posilovně jsme s Loganem úplně vyřízení. Moc jsme toho nenamluvili, za to jsme oba zvedli větší váhy než naposledy, zaběhali jsme si na páse a vyměnili si pár novinek z posledních dní.

„Chlapci." Okamžitě poznám trenérův hlas. Oba se otočíme a kouče v tmavý mikině a kšiltovce pozdravíme. „Dostala se ke mně informace, že univerzitní časopis bude psát o našem mužstvu článek."

Logan si otráveně odfrkne. „No to bude zase stát za to."

„Taky z toho nejsem nijak nadšenej, ale to samotný psaní článku se vás nijak nedotkne. Budou psát z pohledu diváka, takže žádný rozhovory s hráčema nebudou, to jsem zařídil. Máte dost vlastních starostí, než abyste ještě dávali rozhovory pro nějakej bulvár."

Přeměřím si trenéra skeptickým pohledem. „Proč mám pocit, že je v tom nějakej háček?"

Trenér si povzdychne. „Ty rozhovory jsem jim zamítl, ale něco jsem jim rozmluvit nedokázal."

„A to?"

„Fotky."

Oba se s Loganem zamračíme. „Fotky? Jaký fotky?"

„Chtějí nafotit celý mužstvo, aby měli originální fotky. Plus teda fotky ze zápasů, samozřejmě."

„No tak to máme za pět minut sfouknutý, nebo ne?" ptám se trenéra.

„Je tu ještě něco," přizná. „To už se ale týká jen tebe, Garrette."

Nastražím uši. „Poslouchám."

„Chtějí detailní focení tvojí osoby. Prostě hromada portrétů venku, i na ledě."

Zamračím se. „No tak to se mám na co těšit."

„Buď v klidu, ani ta holka, co tě má fotit, z toho nebyla zrovna dvakrát nadšená."

Logan překvapivě zamrká. „Holka? A není nadšená, že bude fotit Garretta? To je nějaký divný, ne?"

„Hele o tom už nic nevím, jen vím, že vypadala dost naštvaně, když jí to profesor dneska ráno zadal. Snažila se to hodit někomu jinýmu, ale profesor trval na tom, že to nafotí nejlepší studentka."

„A o jakou studentku jde?" zeptám se zvědavě. To, že z toho není nadšená, mě překvapilo stejně jako Logana. Každá holka by z času stráveném se mnou, sama, byla na větvi. Takže hádám, že to bude nějaká šprtka, co je zaujatá proti sportovcům. To by se pak dalo pochopit.

„Jméno už si nepamatuju, ale je to hezká holka. Myslím, že ti nebude dělat problém s ní dělat," mrkne na mě. Pak už se s náma rozloučí a my si s Loganem celou cestu domů lámeme hlavu tím, o koho by mohlo jít.

Dnešní kapitola je na moje poměry celkem dlouhá, tak doufám, že se Vám líbí! Celkově jsem si tenhle příběh hrozně zamilovala, tak budu ráda, když mi prozradíte, jak se líbí Vám.
Děkuju a přeju příjemný čtení!
Romča <3