Na viděnou, dívko v ručníku

42. - CASSIE

Když mě Jeremy doveze domů, ještě jednou se obejmeme. „Promiň, že jsem tě tolik zdržel. Neplánoval jsem to, ale jsem rád, že jsme si to vyříkali."

„Já taky," uznám, „ale teď už musím fakt jít nebo mě Tessa zabije," zasměju se.

„Tak utíkej a užij si ten večerní ples."

S úsměvem vystoupím z auta a zavřu za sebou dveře. Když mě to napadne. Předkloním se a zaťukám na okno. Jeremy ho otevře.

„Co kdybys na ten ples šel taky? Byla bych moc ráda."
„Vážně? Nebude to Garrettovi vadit?"

„Bude, ale je mi to fuk," pokrčím rameny.

Jeremy se uculí a moje pozvání přijme. „Tak přijď před sedmou, v sedm vyjíždíme."

„Domluveno, budu se těšit."

Tessa už netrpělivě sedí na pohovce, když dorazím domů. „No konečně! Kde jsi tak dlouho?" Shlédne k dárkové tašce. „A co je tohle?"

„Před školou na mě čekal Jeremy. No a dal mi tohle."

Podám jí tašku a ona nedočkavě nakoukne dovnitř. Vyndá láhev z tašky a se zvláštním výrazem si ji prohlédne. „To jsou bonbony v láhvi od vína?"

„Hezký, viď?"

„Já bych radši, kdyby v tom bylo to víno," pokrčí rameny. „Ale ty fotky jsou moc hezký. Nevěděla jsem, že už jste se usmířili."

„Ode dneška už jsme v pohodě," prozradím jí s úsměvem. Láhev si od ní vezmu a vyndám z ní jeden bonbon. Je pomerančový – můj nejoblíbenější.

„Jo a nebude vadit, když půjde Jeremy s náma? Tak nějak jsem ho pozvala."

Tessa vytřeští oči. „Tys pozvala kapitána našich protivníků? Víš jak budou kluci vyvádět?"

„Nějak jsem nepřemýšlela, když jsem mu to nadhodila. Ale pak jsem si řekla, že proč bych nemohla pozvat svýho kámoše."

„Pravda," uzná nakonec. „A teď už se pojď konečně převlíknout nebo to nestihneme!"

„Víš, že to začíná až za pět hodin, že jo?"

„No právě proto říkám, že nestíháme!"

Můj smích ji jen rozhořčí, ale jakmile se odebereme do koupelny, nasadí zpátky svůj natěšený úsměv.

U líčení a česání probíráme můj vztah s Garrettem. Zatím jsme ještě neměly čas si o tom pořádně popovídat.

Celkově jsme toho v posledních dnech moc nenamluvily. Když jsem byla doma já, ona byla u Scotta a když byla doma ona, já byla s Garrettem. Je mi líto, že jsme se odcizily.

„A kolikrát už jste to dělali?"

Aha, tak už mi to líto není.

„Ještě jsme to nedělali," odvětím popravdě. Tessu to ale dost překvapí. „Tak ty chodíš s nejhezčím klukem na škole a ještě sis na něm nezajezdila? Jsi normální?" směje se.

„Nemysli si, že už bych nechtěla," namítnu. „Jen na to nechci tlačit. A není to tak, že bychom nedělali vůbec nic."

„A co už jste dělali?" zeptá se zvědavě. Zručně si namaluje oční linku a pak se na sebe pyšně usměje do zrcadla.

„Nebudu se ti zpovídat ještě o tomhle, Thereso."

„Au," okřikne mě se smíchem. Vím, jak moc nesnáší, když jí říkám celým jejím jménem.

Nanesu si na víčka stříbrné stíny, řasy zvýrazním řasenkou a rtu jen přejedu balzámem. Dneska chci, aby vyčnívaly šaty, ne moje tvář.

Vlasy mi učeše Tessa, zatímco mi vykládá o Scottovi. Jak je krásnej, úžasnej a jak úžasně líbá. Ale když začne o tom, jak skvělej je v posteli, utnu ji. „Chápu to, jsi zamilovaná."

„No ale šíleně! Vůbec nechápu, jak jsem se s ním dřív mohla jen kamarádit. Kdybych já husa pitomá nemyslela jen na to, jak nechci ztratit jeho přátelství, mohla jsem být takhle šťastná už rok."

„Možná bys tak šťastná nebyla, kdyby sis nezkusila, jak jsou ti ostatní dementní. Až teď, se všema zkušenostma, víš, co všechno jsi našla ve Scottovi."

Rty se jí zvlní v úsměvu, tváře zrůžoví. „To je pravda."

Po dvou hodinách konečně z koupelny vylezeme. Tessa si udělala o dost výraznější líčení než já – oči má zlatavé, rty krvavě rudé. Vlasy si navlnila a přední prameny sepnula sponkou.

Mně Tessa udělala vyčesaný drdol, z nějž mi přední prameny, které taky navlnila, rámují tvář.

„A teď už šaty!" zajásá. Rozeběhne se do svého pokoje, zatímco já zamířím do svého. Vyndám si ze skříně ramínko, na němž šaty visí v obrovském černém obalu. Rozepnu ho a šaty opatrně vyndám.

Svléknu si tepláky a mikinu, opatrně si natáhnu silonky, abych je neroztrhla, a pak už se navléknu do těch úchvatných šatů.

S úsměvem si je uhladím, nazuju si stříbrné podpatky a několik málo minut stojím před zrcadlem. Vybaví se mi mamčina tvář, když mě v nich viděla.

Zhluboka se nadechnu a vykročím do obýváku. Tessa stojí před zrcadlem a hraje si s pírkem na sukni.

Její šaty jsou bez ramínek, v pase jsou zúžené a pak pokračují v širokou sukni do půli lýtek. Sukně je plná pírek, díky nimž vypadá Tessa jako baletka z labutího jezera.

„Pane jo," vydechne Tessa obdivně, když mě spatří. „Vypadáš skoro stejně dobře jako já."

„Tak to beru jako velkou poklonu," zazubím se.

V tom se ozve zvonek. Nechápavě se na sebe s Tessou podíváme.

„Tys zvala Scotta na dřív?"

Zavrtí hlavou. „Má přijet až za dvě hodiny."

Chytnu si sukni, dojdu až ke dveřím a otevřu je. Za nimi stojí Jeremy. Zhluboka se nadechne, aby něco řekl, ale jakmile mě spatří, slova se mu zaseknou v hrdle.