Concert in Vienna {Tokio Hotel}

4

*Vanessa Kirschner*

„Co tě to kurva napadlo?!" Vykřikla jsem na Billa hned potom co jsme se dostali z dohledu zaměstnanců. „Vybral jsem fanynku, problém?" Nadzvednul obočí a já uslyšela jak se ti tři zbylí smějí.

„Jo, protože já nejsem fanynka" tiskla jsem si vztekle prst na svou hruď, a pokračovala s nimi v cestě. „Byla si v hledišti" nacházel si způsoby jak se vymluvit, ale já se jen tak nenechala.

„Nedobrovolně, musela jsem najít securiťáka co mě dostane ven protože jsem byla zavřená v připosraný aréně!" Vykřikla jsem na něho.

„A proč to drama? Vždyť to bylo úžasný!" Ozval se Viking co se podle všeho jmenuje Georg. „Myslíš?" Podívala jsme se na něho.

„Jo! Kde ses tak krásně naučila zpívat?" Zeptal se Gustav, co nám vlezl do konverzace. „Mamka co bývala profesionální zpěvačkou mě od svých 6 nutila chodit na hodiny zpěvu, před rokem jsem naštěstí skončila" odpověděla jsem mu.

To že jsem "hezky" zpívala pro mě nebylo vůbec podstatné. Byla jsem spíš na sebe pyšná kvůli tomu že jsem zvládla nějak složit do sebe písničku kterou jsem párkrát slyšela v rádiu, a tak jí celou odzpívat bez jediné chybičky.

Došli jsme k jejich šatně, a já se před ní zastavila. „Máme dneska ještě afterparty, nechceš jít s námi?" Zeptal se mě Tom, a já na něho vytřeštila oči.

Štvu je tu celý odpoledne, a oni chtějí abych je ještě štvala celý večer. „Proč ne?" Nadzvedla jsem ramena a usmála se.

„Počkej" řekl, a zalezl do šatny. Ani ne minutu jsem na něho čekala, když se objevil s papírkem v ruce. „Tady je adresa toho klubu, v 20:00 začínáme, tak přijď" s úsměvem na rtech mi podal ten papírek. „Děkuju" poděkovala jsem mu, a vydala se směrem k východu.

Radovala jsem se jako malé dítě že po dlouhé době vstoupím do klubu. Celý školní rok se soustředím jen na školu a na známky, abych v pohodě dala závěrečný zkoušky, takže to že si zapařím mi udělalo velkou radost.

„Vanesso!" Probral mě ze snění velmi naštvaný hlas mého otce, no tak možná si zapařit nepůjdu... „Jé, ahoj tati, kde se tu bereš?" Prohrábla jsem si vlasy a snažila se zakrýt strach z toho co bude následovat.

„Nemáš tu co dělat a ty si ještě zazpíváš na pódiu! Co to má jako být?!" Zvýšil na mě hlas. „Nechala jsem si tady batoh, a než jsem stihla vyjít tak se aréna zavřela. Musela jsem zajít přes hlediště pod stage abych se zeptala někoho z security aby mě dostal ven protože ty si mi nezvedal telefon. No a když jsem se tam hádala s Robertem tak mě ten zpěvák vytáhl zpívat, není to moje chyba!"

Rychle jsem mu to vysvětlila a při tom máchala rukama všude kolem sebe. Založil si ruce na hrudi a podíval se na mě výrazem co nedokážu popsat.

„No dobře, ale zítra si uděláš všechno do školy" vymyslel jeho podmínku, a já se zaradovala ještě více. „Jo jasně" odsouhlasila jsem, a společně s ním se vydala domu.

***

„Noro já už opravdu nevím!" Lehla jsem si na postel a čuměla do stropu. „Tak třeba tuhle mini sukni" nadzvedla moje nejlepší kamarádka kus hadru, a doufala v to že už si něco vyberu na sebe.

„Ta by ušla" opřela jsem se o jednu ruku. „Takže ne" Nora odhodila sukni na hromadu oblečení s kterým jsem nesouhlasila.

„Ó můj bože" uslyšela jsem jí, a podívala se na ní abych zjistila co se děje. „Tyhle šaty jsou úžasné! Ani jsem nevěděla že je máš!" Vytáhla ze skříně černé krátké šaty s ramínky a na nich mašličky.

Pořádně jsem se na ně koukla, a v hlavě jsem si vymýšlela co by se k nim hodilo. „Hmh, ty jsou dokonalé" odsouhlasila jsme, a Nora vyskočila radostí že jsem si po dlouhé době něco vybrala.

Koukla jsem se na čas, a když jsem zjistila že už je půl osmé, vyskočila jsem na nohy rychlostí blesku a letěla ke skříni u které stála moje kamarádka.

„Vymyslela jsem co k nim. Tyhle černé kozačky budou naprosto dokonalé" popisovala jsem jí můj outfit, a u toho jednotlivé kusy oblečení hledala ve skříni.

„A tahle bunda je ještě lepší" z ramínka jsem sundala šedou koženou bundu s velkým nápisem "Mercedes" přes hruď, a pak s pár malými nápisy po rukávech.

Nora mě jen zaujatě pozorovala, a já se přemístila ke dveřím od mého pokoje, na kterých mi viseli kabelky. Mezi několika kabelkami jsem našla tu kterou jsem měla na mysli.

Byla to černá Vivienne Westwood kabelka za 700€ od mé tety co mi jí dala k patnáctinám potom, co se vrátila po tříleté pracovní cestě z Anglie.

Nora jen zůstala stát s otevřenou pusou a tikala očima mezi mnou a kabelkou co jsem držela v rukou.

„Pak už bych to jen doladila nějakými brýlemi" přemístila jsem se ke stolku se všemi šminky a doplňky, a ze šuplíku vytáhla černý brýle.

„To. Je. Naprosto. Úžasné!" Slovo po slovu pomalu vyslovila. Jen jsem se usmála a složila si oblečení na postel abych se podívala jak to k sobě sedí.

Byla jsem na sebe opět pyšná, na módu jsem nebyla až tak velký expert jako moje nejlepší kamarádka Nora, ale tohle mě, i ji rozhodně překvapilo.

Už jsem se jen s pomocí kamarádky nalíčila, a mentálně připravila. Nora mě měla odvést na adresu, kam mě Tom poslal.

„Je 19:45, měli by jsme jet" řekla když jsem si nazouvala botu, a ona mě z rámu dveří pozorovala. „Vždyť já vím!" Vztekala jsem se nad zaseklým zipem u jedné z kozaček.

„Máš všechno? Kapesníky, cigarety, falešnou občanku, zapalovač, kondom?" Ptala se, a já při jejím posledním slovu na ní vykulila oči.

„No co? Nechci aby si přišla těhotná" obhajovala se, a já se nad tím zasmála. „Neboj, všechno potřebné mám" uklidnila jsem jí, a když jsem vyhrála boj se zipem, tak jsme se společně vydaly k autu.

Nasedly jsme do auta, a Nora ho nastartovala. „Kam že tě to mám hodit?" Zeptala se, když vyjížděla z příjezdové cesty.

„Club U, vedle Karlsplatzu" odpověděla jsem jí, a na telefonu zkontrolovala pro jistotu čas. „Okay" s úsměvem dupla na plyn, a jela směrem centrum.

Nazdárek!
Snad si užíváte čtení. Nenechte se rušit, já si jdu jen postěžovat. Nejen že tady v Itálii nikdo neumí anglicky, ale taky tu ani není wifi, a už vůbec ne signál, takže nemůžu používat data.

Tak snad se tahle kapitola nahraje, a já vyrážím na pláž. Vaše Ally.

(Btw sledujte můj nový ig allybernatt)