Concert in Vienna {Tokio Hotel}

17

Je 12:06, a já s nadšením pozoruju jak se čísla zhlédnutí pod videem zvedají. Před šesti minutami se na mém novém YouTube kanále zveřejnila Vánoční písnička, co měla vyjít na Vánoce, a to je dneska.

Zatím nevím co mám v plánu. Venku chumelí, a tak mě to tam moc neláká. Viktor s Erikou jsou už u nás, a spí v pokoji pro hosty.

Nechtělo se mi nic dělat. Nejradši bych ležela v posteli, a koukala na filmy. Ale musela jsem se dneska setkat s dvojčaty, protože zítra odjíždějí, a já mám pro ně dárky.

Když už video dosáhlo 20 000 zhlédnutí, tak jsem notebook zaklapla, a s papučemi na nohou se vydala do kuchyně. „Dobré ráno" ozval se hlas Eriky, která právě otáčela palačinku na pánvi.

„Dobré" pozdravila jsem jí, a přešla k ní do kuchyně si udělat čaj. Zapnula jsem varnou konvici, a opřela se o kuchyňskou linku.

Pozorovala jsem Eriky těhotné břicho. Vypadalo to že bude rodit už zítra, ale ona se na to tak netvářila. Oproti mně byla plná energie, a dělala pozdní snídani pro celý barák.

„Jak ses vyspala?" Zeptala se „Jo dobře, už se vydala ta moje písnička" oznámila jsem jí. Byla jsem na sebe pyšná, a už se nemůžu dočkat až si sednu, a přečtu si ty komentáře.

„Tak to gratuluju" usmála se na mě. Erika je milá ženská, a myslím si že bude dobrá máma. To stejné si nemůžu myslet o Viktorovi, u kterého mi přijde že pořád nevyspěl, ale aspoň má tu Eriku.

Někdy v létě se mají brát. Svatbu měli původně naplánovanou na letošní září, ale kvůli těhotenství se to posunulo.

„Už si můžeš vzít" ukázala na kupu palačinek, a já si tak ze skříňky za mnou vzala talíř, a nabrala si tři palačinky.

Z ledničky jsem si vzala šlehačku, a z další skříňky nuttelu. Se všemi potřebnými věcmi jsem si sedla ke stolu, a začala si čokoládovou pomazánku natírat na palačinku.

„Máš to dobrý" pochválila jsem jí to, a ona se na mě jen mateřsky usmála. „Dobré dopoledne" ozval se rozespalý hlas Viktora od schodů.

„Ahoj zlato" otočila se na něho Erika, a do rukou mu vnutila talíř s palačinky. On jí na poděkování políbil, a šel si sednout vedle mě.

„Nazdar ségra" bouchnul mě do ramene, a já se ho snažila ignorovat. Z rukou mi vyrval nůž, a sklenici nutteli si přesunul k sobě.

Protočila jsem očima. Vzala jsem si šlehačku, co jsem si nastříkala na srolovanou palačinku. On mi jí později taky vytrhnul z ruky, a zopakoval moje pohyby.

„Vole Viktore!" Zanadávala jsem na něho, a on se jen jako zmetek usmál. „Znáš třeba slůvko 'prosím'?" Naštvaně jsem se na něho podívala, a uslyšela jsem hlasité povzdychnutí Eriky.

Ona si něco zamumlala česky, čemuž jsem vůbec nerozuměla, ale Viktor jo protože se smál tak hlasitě, že málem spadnul ze židle.

Erika je Češka, a německy se učí prý už od šesté třídy. „Co je?" Podívala jsem se na ně s nechápavým výrazem.

„Právě o nás dvou řekla že se chováme jako malé děti" vysvětlil mi, a pořád se smál. Nevím co je na tom vtipného, ale nebudu mu kazit radost.

„Já jsem dítě oproti tobě" zamumlala jsem si spíš pro sebe, ale myslím že to slyšel, protože se najednou přestal smát. „Už radši sklapni" řekl, a já tak s radostí učinila.

Když jsem dojedla, tak jsem talíř odnesla do dřezu, a vzala si hrníček s čajem, který mi zalila paní kuchařka Erika.

Pytlíček jablečného čaje jsem vyhodila do koše, a s pitím jsem se přesunula do pokoje. Horký hrníček jsem položila na stůl, a z postele zvedla svůj notebook, který jsem následně zapnula.

Sednula jsem si ke stolu, a otevřela jsem si Twitter. Najela jsem na fanouškovskou skupinu, a začetla se při popíjení čaje do názoru ostatních lidí, ohledně mé nové písničky.

@Angelika745: nejlepší písnička ever, miluju jak hraje na kytaru.

@Envywoodx: omg ten text! To je boží. I love it.

@Rituu_TH: to se tam zpívá o Tomovi?

U posledního komentáře jsem se zarazila. Určitě tam narážela na sloku kde jsem zpívala "the best Christmas awaits me this year. Is it a shame to leave me, when will we meet again?"

A měla pravdu, narážím tam na Toma. Nevím jak na to přišla, nebo jak jí to napadlo, ale nemůžu jí to vyvrátit.

Jen jsem to přejela, a četla jsem dál, do té doby než mi došel čaj. Hodiny ukazovali 13:28, a tak jsem se rozhodla zavolat Tomovi.

„Ano?" Ozval se jeho hlas na druhé straně. „Čauko Tome, mohli by jsme se dneska setkat i s Billem? Něco pro vás mám" zeptala jsem se ho, a čekala na jeho odpověď.

„Jo jasně, jen ho musím vzbudit. A ta písnička se ti moc povedla" zasmál se, a já se zastavila v pohybu. Samozřejmě že si jí poslechnul.

„Díky" znervózněla jsem „Tak se setkáme v naší oblíbený kavárně v 15:00" navrhla jsem, a on jen souhlasil.

Po rozloučení jsme hovor ukončili, a já hned běžela do koupelny si dát sprchu, a vyčistit si pečlivě zuby.

Na sebe jsem si vybrala Diesel džíny, a k tomu černý rolák. Svůj outfit jsem dozdobila šperky, a páskem se třpytivými kamínky.

Vlasy jsem si natáčkami natočila, a později je zafixovala lakem. Navoněla jsem se svým oblíbeným parfémem, co voněl jako kokos a Vanilka.

Nalíčila jsem se lehce, takže korektor, řasenka, a linky. Ještě mi zbýval nějaký čas než mi měl jet autobus ze zastávky, takže jsem popadla taštičku s laky na nehty, a tmavě červeným lakem si všechny nehty na rukou natřela.

Když mi už konečně zaschli dostatečně, popadla jsem černou kabelku, a do ní si naházela potřebné věci.

Ze skříně jsem vytáhla dvě tašky, jedna s nápisem "Tom", a druhá s "Bill". Připravená jsme se vydala dolu, kde v jídelně už seděli probuzený rodiče, a dojídali zbytky od snídaně.

„Jdu ven" oznámila jsem jim, a oni jen kývli na souhlas. Nazula jsem si kozačky s umělou kožešinou, a hodila si na sebe ještě bundu.

Vyšla jsem do zimy, a snažila se neuklouznout po zasněženém chodníku. Autobusem jsem se dostala do centra, a ze zastávky pokračovala ke kavárně.