Concert in Vienna {Tokio Hotel}

38

„Jsem doma!" Vykřikla jsem po baráku, a svlíkala si kabát. „Zlatíčko!" Ozvala se mamka nazpátek, a už jsem ji viděla jak se ke mně řítí z kuchyně.

Rychle si mě přitáhla do objetí, a mačkala mě tam tak dlouho, dokud si nevšimla kluků za mnou. Jen mě jeli odvést, ale přišlo mi jako dobrý nápad je seznámit s mojí rodinou, a hlavně mamkou.

„A kdo pak jsou tihleti mladíci?" S úsměvem na tváři se zeptala, a ukázala za mě na ty vysoký chlapy. „Jaký mladíci?" Uslyšela jsem hlas táty.

Bože to je zase situace.

Táta se objevil ve dveřích které vedli do obýváku, a když mě uviděl, tak se široce usmál. „To jsou mí kamarádi, jeli mě odvést" objasnila jsem to.

„A není to náhodou ta kapela?" Pořádně si je prohlídnul táta. „Jo to jsme" zasmál se Bill, mezitím co se protlačoval k mým rodičům.

„Já jsem Bill, tohle je můj bratr Tom, a tamhleti jsou Gustav a Georg" podal si ruku s mým tátou, a později i s mamkou.

„Těší mě" zopakoval jeho pohyby Georg, a později i Tom s Gustavem. „Za chvilku budeme mít oběd, nechcete se k nám přidat? Místa máme dost" nabídla jim mamka.

„Mami" chtěla jsem namítnout to, že kluci se musí připravovat na zítřejší koncert, o kterém táta moc dobře věděl. Mamka možná ne, ale na tom teď nezáleží.

„Jo moc rádi" řekl Tom, a podíval se na kluky jestli s tím souhlasí. Všichni na to kývnuli, a já se mohla začít připravovat na velké ztrapnění, a historek z mého dětství, hlavně od mého bratra.

To mi vlastně připomnělo „Kde je Viktor s Erikou? Už chci vidět ty prťata, mám pro ně dárky" zeptala jsem se mamky, a ta jen ukázala směrem do obýváku.

Počkala jsem až si kluci sundají boty a zimní bundy, a pak se s nimi vydala k nám do obýváku. „Ahojky!" Vypískla jsem, když jsem vkročila do obýváku.

Pohled mi sklouznul ke dvěma malým miminkům, který se váleli na zemi, a mlčky zkoumaly autíčka. „Vaness!" Vyběhnul ke mně Viktor, a objal mě.

No když se s někým dlouho nevidíte, tak se dějí zázraky. Normálně by mě na pozdrav praštil silou do ramene, a řekl by mi "prcku".

„Nazdar bráško" zasmála jsem se, a poplácala ho po zádech. Ten se ode mě odtáhnul, a netrvalo dlouho, a už jsem byla v objetí Eriky.

To je milé přivítání, no ne?

„Koho pak to vedeš?" Zeptal se mě Viktor když spatřil čtyři kluky který zrovna po prohlížení rodinných fotek na chodbě vešli do obýváku.

„Kámoši, zítra mají koncert a tak mě sem hodili" stručně jsem mu odpověděla, ale bratr mě už nezajímal. S povolením Eriky jsem si do rukou vzala jedno z dvojčat, a s obdivem si ho prohlížela.

„Který to je?" Otočila jsem se na Eriku, která seděla na gauči, a sledovala mě. Viktor se mezitím vrhnul do konverzace s kluky, a vypadalo to že si zatím sedli.

„Louis" usmála se. „Louis..." zopakovala jsem jeho jméno. A pohladila ho po hlavičce. Ten se na mě zahihňal, a místo autíčka teď zkoumal můj malíček.

„Jsou nehorázně roztomilý" položila jsem Louise zpátky, kde ležel, a zvedla druhé miminko, Harryho. „Mám pro ně pozdní vánoční dárky" znovu jsem se podívala na Eriku.

„Tos nemusela-" „Ale musela, hned pro ně skočím" vtiskla jsem Harryho Erice do náruče, a běžela ke své tašce, kterou jsem nechala u vstupních dveří.

Vytáhla jsem z ní čtyři dárkové tašky. Ty dvě byly ještě pro Eriku a Viktora, protože jsem jim pochopitelně taky ještě nedala dárky.

Vrátila jsem se zpátky, a schovávala tašky za mými zády. Tom mě jen pobaveně pozoroval, a já si přitiskla prst k puse, ve znamení aby zatím nic nenaznačoval.

Pomalým krokem jsem se vydala ke konferenčnímu stolku, a čtyři tašky s jmenovkami na něj položila. „Viktore" oslovila jsem svého bratra, a získala si tak jeho pozornost, mezitím co o něčem debatoval s Gustavem.

„Pojď jsem" mávla jsem na něho, a sednula si na gauč. Viktor tak učinil, a posadil se vedle Eriky, a do rukou si vzal Louise.

„Takže rodinko... veselé Vánoce v lednu!" Zasmála jsem se, a oni taky. „Tahle je pro Eriku, tahle pro tebe, tahle pro Harryho, a tahle pro Louise" s úsměvem jsem jim předala tašky.

Pozorovala jsem jak si je rozbalují, a to, jakou měli reakci. Dvojčatům se plyšáci a dudlíky moc líbili, a Harry už králíčka nehodlal pustit z rukou.

Erice jsem koupila tři knížky různého žánrů. Bohužel jsem nikde nenašla žádné v češtině, a tak si alespoň pořádně procvičí němčinu.

Viktor ode mě dostal několik balený čokolád a jedno Nike tričko. Už se mi osvědčilo že Viktora nepotěší nic víc, než sladkosti, a tak mu kupuju ke každé události jen a jen čokolády.

(A to tričko bylo, protože jsem mu jedno podobné pár let zpátky ukradla)

Oba dva mi poděkovali i za své děti, a Erika ještě rychle odběhla do jejich ložnice pro dárek, který měl patřit mně.

Převzala jsem si od ní dárkovou taštičku, a vytáhla z ní zbrusu nový parfém od Chanel. „Děkuju moc" přitáhla jsem si oba do objetí, a oni mi ho oplatili.

„Hej lidi! Už je oběd!" Přerušil nás volající hlas mámi z kuchyně. Vrátila jsem parfém zpátky do tašky, a tu nechala v obýváku.

Společně se všemi jsem se vydala do jídelny, a sednula si k velkému stolu, který bude po dlouhé době plný. Myslím že nás tu od narozenin babičky před pěti lety nejedlo víc jak šest, a teď nás tu bude jíst devět, když nepočítám mimina.

Vedle mě si sednul Tom, a na mé druhé straně byl Gustav. Mamka s pomocí táty přinesla na stůl tři hrnce s jídlem, a nechala ať si každý nabere jak velkou porci chce.

Celou dobu se mluvilo hlavně o klucích. Padaly tu otázky ve stylu "jaké je to vystupovat před tolika lidmi?" "Jak jste vůbec začali?" A "Jak jste se seznámili s Vaness?"

„Viktore" sykla jsem na mého bratra potom, co se na tu otázku zeptal. „To je vtipná historka" zasmál se Bill, a spolknul svoje soustu aby se mohl dát do vyprávění.

„Když jsme tu vystupovali naposledy, tak Vaness do mě narazila na chodbě v aréně, a neskutečně se lekla. Ještě teď se tomu směju" odvyprávěl naše první setkání, a rozesmál tak celý stůl.

Ahojky!
Další kapitola pro moje zlatíčka je tu. Snad jste si užili víkend, a pondělí pro vás nebyla taková katastrofa jako pro mě.

Doslova jsem na hudebce tančila s klukem který má takových 180cm, takže se mi s ním tančilo úplně debilně.

Mějte se fanfárově, vaše Ally.