Concert in Vienna {Tokio Hotel}

18

„Vaness!" Uslyšela jsem Billa za mými zády. Z ucha jsem si vyndala jedno sluchátko, a otočila se tam odkud jeho hlas vycházel.

„Čauky kluci" pozdravila jsem je, a oběma se vrhla kolem krku. „Jdeme na kávu? Už od rána mám chuť na skořicovou" odtáhla jsem se od nich.

„Jasně, aspoň ji Bill konečně ochutná" souhlasil Tom, a Bill si jen povzdechnul. Rozešli jsme se ke kavárně, a vevnitř mě obklopil teplý vzduch.

Oproti venku to tu bylo krásně vyhřáté. S dvojčaty jsme si objednali naše kávy sebou, protože jsem měla v plánu je pořádně provést po Vídni, a nemohli jsme ztrácet čas sezením a popíjením kávy.

„Ňam!" Vykulil oči Bill když se napil horkého nápoje, a my se s Tomem jeho reakci zasmáli. „Proto je moje oblíbená" taky jsem se napila, a dala si bacha abych si nespálila jazyk.

„Tak kam jdeme?" Objal mě kolem ramen Tom, a já se musela zamyslet. Je tu několik krásných míst, ale veškerý jsou pro turisty, a to je nudný.

„Jdeme na Vánoční trh" pyšně jsem oznámila, a oni jen v šoku na mě zírali. „No co? Jsou tu jen na Vánoce" pokrčila jsem rameny.

„No ještě aby ne když je to Vánoční trh" podotkl Bill, a já znovu vypukla smíchy. Trh se od nás nenacházel zas tak daleko, a tak jsme se tam po deseti minutách chůze v klidu dostali.

Koupili jsme si tradiční rakouský štrůdl, a taky i svařák, což nebyl moc dobrý nápad. „Tome to už je tvůj čtvrtý kelímek!" Vyhrkla jsem, když jsem viděla jak si to Tom kráčí s další dávkou svařeného vína.

„No a co? To k Vánocům patří" zasmál se, a já nad tím mávla rukou. Ještě jsme si prošli další stánky s různými roztomilými výrobky, a něco málo si koupili.

Taky jsem je zavedla na motokáry, co je moje taková tradice. Jeli jsme několik kol, a taky se to neobešlo bez bouraček.

Vyhrál Bill, a já zase vyhrála v boji s Tomem o druhé místo. Potom jsme se už vyčerpaní vydali do parku si sednout.

Byl krásně zasněžený, a osvícený světýlky. Z lavičky jsem smetla sníh, a pak si na ní sedla. Tom s Billem si sedli vedle mě, a my pozorovali jak začalo sněžit.

„Mám pro vás dárky" nadzdvihla jsem dvě tašky, co jsem celou dobu táhla. „To jsme si vůbec nevšimli" řekli naráz.

Každému jsem podala jeho tašku „Ale až večer si to otevřete" přikázala jsem jim, a oni kývli na souhlas. „Taky pro tebe něco máme" řekl Tom, a sklopil hlavu k zemi.

Bill mezitím z jeho tašky vytáhnul zabalenou krabičku s mašlí nahoře. „A dej si to pod stromeček" s úsměvem mi dárek podal, a já si ho opatrně uložila do své tašky.

„Budete mi chybět... víte?" Nervózně jsem si hrála s prstýnkem. „Ty nám taky" obejmul mě Bill, a Tom se k němu přidal.

„Co když se už neuvidíme?" Cítila jsem jak mi je do breku. Ti kluci mi během pár dní v mém životě přirostli k srdci.

Vždycky když si vzpomenu na to jak jsem poprvé potkala Billa, a pak ho nazývala štětkou do hajzlu, musím se nad tím zasmát.

Nebo to jak jsem až do teď s Tomem lhala médiím o našem "vztahu". To jak jsme se poprvé políbili, a já cítila skořici na jeho rtech...

To jsou vzpomínky na které nikdy nezapomenu. Mám je schované v hlavě, a vždycky tam budou.

„Neboj, uvidíme se" řekl Tom, a pohladil mě po hlavě. „Jak to můžeš vědět?" Podívala jsem se do jeho hnědých očích, co jsou jako droga.

„Vím to" usmál se. Nemohla jsem věřit jeho slovům. Nemůže vědět kdy se uvidíme, pokud tedy nechodí na hodiny věštby v Bradavicích, a neposlouchá kecy profesorky Trelawney.

Z ticha nás vyrušil můj vyzvánějící telefon. Vyndala jsem si ho z kapsy abych zjistila kdo mě otravuje „Volá mi máma" řekla jsem, a zvedla se z lavičky.

Trošku jsem popošla dál od kluků, abych měla trochu soukromí na konverzaci. „Ano mami?" Přiložila jsem si mobil k uchu.

„Ahoj zlato, kdy přijdeš domů? Potřebujeme pomoct s přípravou večeře" ozval se její hlas. „Umm... za chvilku tam budu" posmutněla jsem, že už budu muset jít.

„Tak jo, a hlavně opatrně. Měj se" s těmito slovy hovor ukončila, a já se vrátila zpátky k lavičce na které seděli dvojčata.

„Už budu muset jít... moc jsem si to s vámi užila" pozorovala jsem špičky svých bot od sněhu, a čekala až jeden z nich něco řekne.

„My s tebou taky Vaness" řekl Bill, a pevně mě objal. „Díky tobě jsme poznali Vídeň pořádně!" Doplnil ho Tom, a po Billovi mě taky objal.

„Dáme si ještě rozlučkové selfiečko!" Vyhrkl Bill, a my s Tomem se tomu zasmáli. Postavila jsem se mezi kluky, a Bill natáhl ruku s foťákem před nás.

Pořádně jsem se usmála, a čekala až Bill zmáčkne spoušť.

***

„Jsem doma!" Vykřikla jsem, a zavřela za sebou dveře. Zula jsem si boty, a vydala se do kuchyně odkud vycházela vůně jak sladkého, tak i slaného jídla.

„Ahoj zlato" pozdravila mě mamka „Čauko" totéž udělala i Erika. V troubě se peklo cukroví, a mamka společně s Erikou právě přichystávaly řízky na večeři.

„Hned vám jdu pomoc, jen si umyju ruce" oznámila jsem, a přesunula se do obýváku kde jsem si pod stromeček dala dárek od kluků.

Pomohla jsem s řízky a bramborovým salátem. Pak už jsme jen přichystaly na stůl, a všechny tři se šly převléknout do něčeho svátečního.

Vzala jsem si na sebe bílé šaty s dlouhým rukávem, a menším výstřihem. Pod ně jsem si nandala silonky, a jako boty jsem si vzala bílé podpatky.

Rychle jsem si upravila líčený, a vlasy jsem nějak neřešila. Když jsme se pak všichni sešli u stolu, mohli jsme se pustit do jídla.

Je celkem zázrak že během večeře nepadlo ani jediné slovo o politice nebo jiných věcech. Spíš se řešilo Eriky těhotenství, a mamky přestup na jinou bankovní pobočku.

Na rozbalování dárku jsme se vrhli hned po tom, co táta dojedl. Nemáme to nějak organizovaný, prostě si ven dárek se svým jménem, a rozbaluj.

Já se vrhla po krabičce od dvojčat. Opatrně jsem odvázala černou stuhu, a červený balící papír nedočkavě roztrhala.

Krabičku jsem otevřela, a mně se poskytl pohled náhrdelník s přívěškem kytary, a prstýnek s lebkou.

To je od nich hezké. Ale pod šperky se nacházela ještě bílá obálka, a tak jsem neváhala a hned jí otevřela. Byl v ní jeden papír, a tak jsem ho otevřela, a začetla se do rukopisu, nebo spíš do škrabopisu.

Milá Vaness
V létě s kapelou odlétáme do Ameriky na několika měsíční turné. A dost by nás mrzelo kdyby jsme se tak dlouhou dobu neviděli. Dost si nám přirostla k srdci, sice jenom z tebe ze začátku byla otravná holka, ale teď si naše rakouská kamarádka. Napadlo nás, že je dobrý nápad tě vzít sebou do USA, a společně si to tam užít. 1.7. Si dáme sraz v 10:00 na letišti v Mnichově před terminálem 1. Letenku pro tebe zařízenou máme, prosím přijď.
S láskou Kaulitz.