Concert in Vienna {Tokio Hotel}

6

„Aahhhh!" Zařvala jsem do polštáře, a rukou se natáhla pro budík, se kterým jsem praštila o zem. Po úžasném víkendu musím zase do školy, a opravdu se mi nechce.

Na to jak ta Party dopadla si už moc nepamatuju. Vím že jsem se pak ještě setkala s ostatními z kapely, a dala si s nimi nějaký ty panáky. Pak mě nejspíš Tom odvezl domů, a takhle jsem asi
(a doufám) zakončila ten den.

Zbytek víkendu jsem proležela v posteli s bolestí hlavy, a musela se učit na test z němčiny a chemie.

Po chvilce zírání do stropu jsem se rozhodla vstát. Nohy jsem si zasunula do papučí, a vydala se po schodech do kuchyně.

„Dobré ráno" pozdravila jsem mamku, co seděla u stolu s knihou v ruce. „Ahoj zlatíčko, ke snídani si tam vezmi nějaký jogurt. Já budu muset jet a táta už je v práci, prý ho tam nutně potřebovali" řekla, a pak se zakousla do toastu.

„Takže hádám že budu muset jet busem co?" Povzdychla jsem si, a přešla k ledničce si vzít ten jogurt. Vybírala jsem si mezi třešňovým nebo vanilkovým.

„Přesně, tak já jedu" zvedla se od stolu, a talíř položila do dřezu kde už leželo nějaké nádobí. Cestou zpátky mi vtiskla pusu na tvář, a já jí pozorovala jak jde ke vchodovým dveřím.

Ze šuplíku jsem si vzala čajovou lžíci, a šla si sednout ke stolu. Popadla jsem jeden z časopisů co ležel společně s dalšími na kupě uprostřed stolu, a listovala stránkami.

Vyškrábala jsem kelímek, a ten potom šla vyhodit, a lžíci umyla ve dřezu a následně ji uklidila. Vyběhla jsem po schodech nahoru, a přemístila se do koupelny.

Udělala jsem si svoje hygienické potřeby, a v pokoji se převlékla do džínů společně s krajkovým tmavě šedým tílkem.

Na sebe jsem hodila ještě černou mikinu na zip, a u stolu se lehce nalíčila. Ze země jsem zvedla svojí školní tašku, kterou jsem si dala přes rameno, a seběhla schody dolu.

Nazula jsem si boty, a vydala se ven. Zamknula jsem za sebou dveře, a vyběhla z příjezdové cesty k nám domu, protože podle času na telefonu mi autobus jede za tři minuty.

„Kurva!" Kopla jsem vztekem do vzduchu když jsem spatřila jak autobus ujíždí ze zastávky, a další jede až za půl hodiny, co už mi začíná škola.

Mumlala jsme si nadávky pro sebe, a sedla si na lavičku vedle zastávky. Přemýšlela jsem jestli mám počkat na ten další autobus s tím že přijdu pozdě na hodinu matiky, nebo se vydám pěšky do školy s tím že přijdu pozdě tak i tak.

Z myšlenek mě přerušil zvuk brzd co se mi tlumil přes hudbu ve sluchátkách. Zvedla jsem pohled ze země, a podívala co právě zastavilo na zastávce.

Byl to další bus, ale byl šedý a dvoupatrový, plus za sebou táhnul přívěs. Zmateně jsem si ho celý prozkoumala, a pak zase sklopila pohled k zemi s tím že tu jen zastavuje na pauzu, a že nezastavuje pro mě.

Dveře autobusu se otevřeli, a já se znovu podívala na ten bus.

Vyšel Tom.

Vytřeštila jsem oči, a snažila se nějak skrýt aby si mě nevšiml, ale marně. „Myslím že ti to ujelo" uchechtl se, a já protočila očima.

„Fakt? Nevšimla jsem si" odpálkovala jsem ho, a natáhla se po kamínku který jsem poté zahodila na silnici. „Pojď, svezeme tě do školy" položil jeho ruku na moje rameno, a já si nahlas povzdychla.

Sluchátka jsem si zavěsila na krk, a následovala ho do velkého busu. Nebyl to normální autobus, sedačky tu byly rozmístěné jinak, a taky se tu nacházela koupelna a kuchyň, plus schody nejspíše do ložnic.

„Nelekni se, jsou tu kamery protože Bill si prosadil že budeme točit něco jako dokument o našem Tour po Evropě" zašeptal mi do uší, a já vytřeštila oči ještě více.

On si mojí reakce všimnul, a zasmál se nad tím. Mně to moc vtipné nepřišlo, vypadám jako mrtvola co je donucená chodit do školy, a ona mě zaznamená takhle kamera, asi budu brečet.

Tom si sedl na gauč vedle Gustava, jen jsem mu zamávala na pozdrav, a sedla si vedle Toma. „Do jaké školy chodíš?" Zeptal se, a já musela donutit svůj neprobuzený mozek přemýšlet.

„Gymnázium Studenbastei" řekla jsem spíš k řidiči než Tomovi, viděla jsem jak muž za volantem kývnul na pochopení, a já se otočila zpátky ke klukům.

Chvilku jsme debatovali o škole, o tom jak je hrozná, a to že Bill s Tomem budou doučovaný doma.

„Dobré ráno" ozval se mužský hlas od schůdků, a já spatřila rozespalého Billa, co nebyl nalíčený a ani neměl upravené vlasy, jen měl na hlavě čepici.

„Dobré" řekli jsme všichni na jednou a Bill se na nás podíval, když uviděl mě, byl nejspíš v šoku. „Co ta tu dělá?" Zeptal se a přesunul se k malé kuchyňce kde z mini baru vzal kolu.

„Berem jí do školy, seděla na zastávce protože jí ujel autobus" objasnil Gustav, a já cítila jak mi červenají tváře. „Díky bohu že už to nikdy nezažiju" zasmál se Bill, a otevřel si plechovku koly.

Propalovala jsem ho pohledem, protože jsem neskutečně žárlila. Bill si k nám přesunul, a natáhl se pro ovladač aby mohl přepnout program na televizi která nám celou dobu hrála v pozadí.

„Už jsme tady" ozval se po několika minutách řidič, a já posmutněla. Uvědomila jsem si že už jedou pryč, a že mi budou po užitém víkendu moc chybět.

„Neboj" ozval se Tom vedle mě „Někdy se zas uvidíme" zašeptal, a pohladil mě po ruce co jsem měla na stehně.

Zvedl se, a pomohl mi abych se zvedla taky. Oba jsme se vydali ke dveřím busu co se následně otevřeli. Tom vyšel první, a já ho následovala.

Oslnilo mě slunce, protože celou dobu jsem seděla v buse kde nebylo žádné světlo od sluníčka. „Takže je to pravda, Kirschnerová píchá s Kaulitzem" probral mě cizí hlas asi tak 5 metrů od nás.

„Cože?!" Vykřikla jsem, a zakryla si slunce rukou abych se mohla podívat kolem nás. Autobus obklopoval hlouček lidí co si nás fotili, a smáli se tomu co právě ten zmetek řekl.

„Máš zajímavou školu" naklonil se ke mně Tom, a já na to bez váhání kývla. Ucítila jsem jak mě Tom popadl za ruku, a začal mě táhnout směrem ke dveřím budovy.

Drásal se mezi lidi aby nás dostal odtamtud pryč. Holky začaly křičet a sbíhaly se k nám, už vidím jak mě bude celá škola nenávidět.

Tom je jen odstrkoval od sebe pryč, a pořád mě táhl za sebou. „Tome!" Okřikla jsem ho, a on se zastavil aby se na mě mohl podívat.

„To už dojdu, děkuju" postila jsem jeho ruku. „Tak jo..." odmlčel se, a my tam jen trapně zírali do země.

Najednou jsem cítila jak mě objal a položil mi jeho hlavu na moje rameno. Objetí jsem mu oplatila, a nasávala jsme jeho vůni.

„Nic si z těch urážek nedělej jo?" Pohlédl mi do očí, a já jen nejistě kývla. „Tak se měj" pohladil mě po rameně, a než jsem stihla něco odpovědět tak ode mě odcházel k hloučku lidí před busem.

Až teď mi došlo že ho už možná nikdy neuvidím...