Concert in Vienna {Tokio Hotel}

15

„Ahoj! Jsem doma!" Zakřičela jsem od dveří, a zula se z bot. Nikdo mi opět neodpověděl. Nenapadalo mě kam se mohli rodiče podít, a tak jsem nad tím mávla rukou.

Přesunula jsem se do jídelny, a odložila si tašky z nákupu na židli. Spatřila jsem žlutý papírek, co vyzařoval na bílém ubrusu.

Přešla jsem blíže abych si mohla přečíst jej obsah.

Ahoj Vaness, s tátou jsme jeli do Prahy vyzvednout Viktora s Erikou. Vrátíme se do dvou dnu, tak nic neproveď, s láskou mamka ♡.

Papírek jsem zmačkala, a hodila ho do koše. Jsem ráda že jsem tu nestrávila noc, a tak jsem nebyla nucená jet s nimi. Sice mi mohli aspoň zavolat nebo tak něco, ale vím že mamka prostě preferuje psaníčka.

Vysypala jsem obsah tašek na stůl, a z kuchyňského šuplíku jsem vyndala nůžky a izolepu.

Dárky jsem si roztřídila na hromádky, podle toho co komu patřilo. Pak jsem si roztáhla určitý kus balícího papíru s vločkami, a snažila se do něho zabalit věci všech velikostí.

Pustila jsem si k tomu televizi, kde zrovna hráli nějaké Vánoční písničky. Zpívala jsem si texty, a sem tam si i zatančila do rytmu.

Být doma sama je to nejlepší co mi vždycky zlepší náladu. Můžu si dělat co chci, bez toho aby mi někdo do toho mlel, nebo to komentoval.

Zabalila jsem poslední dárek, a to balíček trsátek pro Toma. Zabalený dárky jsem naházela zpátky do tašek, a s nimi jsem vyběhla schody do pokoje.

Tašky jsem si schovala do skříně, a doufám že mamka nedostane její zkoumací náladu, a nebude mi prohrabávat skříň a další části mého pokoje.

Lehla jsem si do postele, a měla v plánu si znovu projet sérii filmů "Sám doma". Rozhodla jsem se ještě před tím zkontrolovat twitter, jen pro jistotu.

Otevřela jsem svůj fanouškovský chat, a začetla se do slov, co se tu psali.

@Rocklover01: omg! Ty nový fotky Vaness a Toma! Nejlepší pár na světě ♥

@Amyzieglerx7: jak se ty dva potkali?!

@Tutuweglik: ta fotka jak se políbili je boží! Přeju si být na místě Toma...

@Th_is_my_life: chudák Bill, je zase sám :(

Zasmála jsem se nad těmito tweety, a otevřela jsem google, abych mohla vyhledat ty fotografie z dneška. Aspoň nám to tam slušelo.

Zapnula jsem si svůj slibovaný film, a udělala si pohodlí v mé posteli. Možná bych měla dokončit ten projekt z francouzštiny, ale dát si sám sobě volno je někdy taky potřeba.

*o pět dní později*

Procházela jsem ulicemi Vídně, ve snaze se uklidnit než dojdu do školy. Dneska jsem psala tři testy a to z matiky, fyziky, a chemie, takže jsem byla vystresovaná jak něco.

„Dobrý den" pozdravila jsem prodavačku kavárny, kterou jsem naposledy viděla když jsem tu byla s Tomem. „Jednu skořicovou kávu sebou" usmála jsem se na ní, a ona kývla na souhlas.

Za svojí objednávku jsem si zaplatila, a později jsem dostala teplý kelímek kávy do rukou. „Pardon!" Omluvil se mi muž co do mě drcnul, naštěstí víko na kelímku kávu ochránilo.

„To nic" zaklepala jsem hlavu, a usmála se na něho. Vypadalo to že pospíchal do práce. Měl na sobě černý kabát, a v rukou držel stejnobarevný kufřík.

„Mějte hezký den" zamávala jsem mu, a on mně na oplátku taky. „Jsi milá" vylekal mě hlas dalšího muže vedle mě.

„Bože! Tome! Nemůžeš mě takhle strašit" zasmála jsem se, a pozorovala jsem jeho perfektní úsměv co ozdoboval piercing.

„Mohu mojí přítelkyni doprovodit do školy?" Nabídl mi jeho ruku, a já to přijala. „Závidím ti že se učíš doma" povzdychla jsem si, a ucítila jak mi spadla ledová vločka na nos.

Podívala jsem se na oblohu, a uviděla jak z nebe pomalu padá sníh. „No jo no, je to výhoda" pokrčil ramena, a chytil mě pevněji.

Během posledních pěti dnů jsme spolu strávili skoro každý den. Fotek nás dvou už kolují na internetu, a jsou na to jak pozitivní, tak i negativní komentáře.

Srkla jsem si horké kávy, a ucítila jak se mi spálil jazyk. Sykla jsem bolestí, a jazyk si ihned přitiskla na horní patru úst.

„Skořicová?" Ukázal na kelímek kávy, ty jo, už mě zná dobře. „Chceš ochutnat?" Zeptala jsem se ho a on kývnul na souhlas.

Podala jsem mu kelímek, ale on ho jen odstrčil na stranu, a vzal si můj obličej do rukou. Přitiskl mi jeho měkké rty na ty moje.

Byla jsem v šoku, ale pak jsem mu polibek oplatila. Břiše jsem měla známí pocit, a musela jsem se zasmát do polibku.

Odtáhla jsem se od něho kvůli nedostatku vzduchu, a musela se nahlas zasmát. „Chutnalo?" Zeptala jsem se ho „Moc" kývnul na souhlas, a já se smála ještě více.

Po dlouhé cestě jsme došli až ke škole, celkem jsem posmutněla když jsem si uvědomila že budu muset být celý den bez něho, a psát ty blbý testy.

Tom si mě přitáhnul blíže, a objal mě kolem ramen. I přes všechny pohledy ostatních jsme došli až ke dveřím školy. „Mám tě teď políbit?" Zeptal se, a já váhavě přikývnula.

Jeho rty se přisály na ty moje, a pomalu s nimi pohyboval. Pronikl mi jazykem do pusy, a polibek prohluboval, a prohluboval.

Musela jsem se odtáhnout, ne kvůli tomu že bych už neměla dostatek vzduchu, ale kvůli školnímu zvonku co oznamoval přípravu na první hodinu.

„Musím jít" oznámila jsem mu, a on mě chytil za ruce. „Tohle mě neskutečně baví" zasmál se, a já nadzvedla obočí.

„To jak hrajeme ten vztah" zašeptal mi do ucha, aby mi objasnil jeho myšlenku. „Je to zajímavé no" řekla jsem, a spatřila Noru s Elisou jak na mě mávají z druhé strany parkoviště.

„Tak já jdu" podíval se na špičky jeho bot, a já si ho přitáhla do objetí. „Pozdravuj Billa" zamumlala jsem mu do hrudi.

„Neboj budu" byly jeho poslední slova, a já ho už jen pozorovala jak odchází, a potká se s mými kamarádky.

„Někdo se nám tady zamiloval!" Zasmála se Elisa, co byla moje kamarádka od šesté třídy. „Sklapni, teď píšeme z matiky" upozornila jsem jí, a ona protočila očima.

Všechny tři jsme se vydali do třídy, a čekali až vejde ta protivná učitelka, která se těší až nám všem bude moct do žákovské napsat pětky.