Concert in Vienna {Tokio Hotel}

31

„Bydlíš tu sám?" Otočila jsem se na něho po tom, co mě dovedl do obýváku. „V žádném případě! Bydlím tu s Billem" uchechtl se, a bral to jako samozřejmost.

Opatrně jsem si sedla na velký černý kožený gauč, a pozorovala Toma jak si to kráčí do kuchyně. „Aha" trapně jsem kývla hlavou, a přejížděla očima po místnosti.

Velká mramorová kuchyň byla propojená s obývákem. Na zdech měli vyvěšené fotografie s kapelou a přáteli v rámečcích, a plakáty všech album, co vytvořili.

Roh u prosklených dveří co vedli na zahradu zdobila elektrická červená kytara, a hned vedle ní obrovská monstera.

Naproti gauči byla velká  televize, a kolem ní dva reproduktory. Pod proskleným konferenčním stolkem byl černý koberec, ve tvaru kruhu.

„Dáš si něco?" Ozval se z kuchyně. Trochu jsem se zamyslela. Přece jenom kdybych řekla že chci vodu tak budu vypadat jak suchar, a tak určitě teď vypadat nechci.

„Mám chuť na víno" sebevědomě jsem odpověděla. Moc lidí to neví, ale hodně záleží na tom, jakým tónem to řeknete. Kdybych to stydlivě zakuňkala, nejspíš by se mi vysmál do ksichtu.

„Víno jo?" Ušklíbnul se, a skrčil se, takže jsem ho za kuchyňským ostrůvkem neviděla. „Alkohol jsem nějakou tu dobu neměla. Musela jsem se soustředit na jiné věci" zaplňovala jsem trapné ticho.

„Taky jsem dlouho nepil. Naposledy jsem měl... ehh... před dvěma dny?" S flaškou vína a dvěmi sklenici se vydal ke mně, a já se musela hlídat abych nevybouchla smíchy.

„Tyjo, to je snad tvůj rekord ne?" Hrála jsem tu jeho hru s ním, a už jsme se oba smáli. Sedl si vedle mě na gauč, a sklenice položil před sebe na stolek.

Odšpuntoval lahev, a mně až teď došlo co se stalo naposledy když jsem si s nim dala víno...

Červenou tekutinu nalil do třetiny obou skleniček, a jednu z nich mi podal. „Na zdraví" usmál se „Na zdraví..." zopakovala jsem jeho slova, a zvuk ťuknutí se rozehnul po místnosti.

„Máte to tu hezký" pochválila jsem mu jejich interiér. „Díky, je to spíš Billova práce" mávl nad tím rukou, a napil se.

Pozorovala jsem každý jeho pohyb. To jak pije, to jak u toho mrká, to jak se mu hýbe piercing na rtu při jeho úsměvu... proč je tak dokonalý?

Zamilovala jsem se do něho? Možná. Vadí mi to? Ne.

Popíjeli jsme víno a bavili se o všem možném. „Ale neplánujeme zůstat" řekl. „Cože?" „Chceme se přestěhovat, třeba do LA. Na každém kroku tu je nějaký novinář nebo bláznivá fanynka. V Americe máme větší klid podle zkušeností" vysvětlil mi to.

Chtějí se stěhovat? Kdy? Nemůžu se ho na to zeptat, podle mě to ani on sám neví. „To mě mrzí... nechtěla bych být ve vaší kůži" chuť vína se mi rozplývala na jazyku, a já si to moc užívala.

„Být známí je někdy těžký. Jednu dobu jsem to nezvládal, a bez Billa bych tu už možná nebyl" sklopil hlavu, a vypadal dost smutně.

Nějak se ho to dotklo. Nevím jak, ale rozhodně mi došlo že mluví o sebevraždě. „A co vaše turné? Slyšela jsem od Lindy že jste se z něj zrovna vrátili" rychle jsem změnila téma, a pečlivě poslouchala jeho vyprávění.

„Tome?!" Přerušil nás hlasitý hlas Billa, který se později objevil ve vstupu do kuchyně. „Je čau Vaness, vůbec jsem tě tu nečekal" řekl ironicky, a ze skříňky si vytáhnul skleničku, do které si nalil vodu.

„No jo no, nějak jsem se tu objevila" pozdvihla jsem rameny, a zasmála se tomu. „Nepřežeňte to s tím vínem jo? Určitě nebudu mít náladu zítra uklízet bordel po vás" ukázal na nás prstem, a u toho popíjel svojí vodu.

„Neboj" uklidnil ho Tom, a podíval se na mě s úsměvem. „Myslím to vážně. No nic, jdu pracovat děcka" s těmito slovy odešel.

„Jdeme nahoru?" Zeptal se když jsme oba dopili zbytek vína z lahve. Nevím co si představit pod pojmem "nahoru", ale nejspíš ložnici.

„Jo, jasně" zvedla jsem se z gauče, a pomohla mu odnést skleničky do kuchyně, aby si Bill nestěžoval na bordel po nás.

Vyběhli jsme schody do druhého patra, a já si připadala jako teenerger který jde se svou drahou polovičkou do pokoje, aby měl klid od otravných rodičů.

Vešli jsme do místnosti, co byla nejspíš Tomova ložnice. Člověk si určitě jako první všimne královské postele, která zabírá největší prostor pokoje.

Jedna zeď je celá jen z oken, a mezi nimi jsou skleněné dveře na balkón. Naproti televizi je skříňka s televizí, a vedle toho velký pracovní stůl s počítačem, a několika papíry.

Jeden z papíru jsem vzala do ruky „Humanoid?" Přečetla jsem nahlas velký nadpis. „Nový album" objasnil, a vzal mi papír z rukou.

„Další? Vždyť jste nedávno vydali jiné album" divila jsem se, a myšlenky mě přiváděli k té písničce Reden.

„Teprve ho sestavujeme. Plánuje se nějak až na rok 2009" papír položil na kupu dalších papíru, a otočil se na mě.

„Linda zmínila vaší písničku" načala jsem nové téma ke konverzaci, a jeho zaskočený výraz mě málem rozesmál, ale musela jsem hrát vážnou.

„Máme několik písniček" snažil se zakrýt jeho nervozitu. „Reden" objasnila jsem, aby věděl o které mluvíme.

„Tys jí slyšela?" Nadzvedl obočí, a projel si mě pohledem od hlavy až k patě. „Nevypadáš na naší fanynku" zasmál se.

„To máš pravdu, ale včera jsem si jí poslechla, je zajímavá. O čem je?" Napjatě jsem vyčkávala na jeho odpověď.

„Když to řeknu budeš naštvaná" založil si ruce na hrudi, a já si sedla na kraj postele. Budu naštvaná? Oba víme o čem ta písnička je, jen ho chci vyprovokovat.

„Nebudu" snažila jsem se ho přesvědčit. Byli jsme jako malé děti co si říkají tajemství. „O tobě, o té noci na pokoji" vypadal jako by se teď nejradši schoval, a už se mnou nikdy neprohodil jediné slovo.

„Takže jsme si jen povídali?" Teď jsem si založila i já ruce na hrudi, a snažila se zadržet smích. V překladu "reden" znamená "mluvit" pro ty co by nevěděli, a tak mi to přišlo vtipný.

„Bože Vanesso neotravuj" už nedokázal hrát vážného, a došlo mu o co mi šlo. Skočil vedle mě na postel, a já si lehla.

„Moc si mi chyběl" skoro jsem zašeptala, a dívala se mu do očí. Už jsem tu několikrát říkala jak úžasnou barvu mají, a jak jsou celkově úžasné, takže to nemusím opakovat.

„Ty mně taky" hrál si s piercingem, a navázal se mnou oční kontakt. Bez toho abych stihla nějak zareagovat se ke mně přiblížil, a něžně mě políbil na rty.

Vyhoupla jsem se na jeho tělo, a on mi při zběsilých polibcích začal svlíkat triko.

Asi tomu začnu říkat Wine effect.