Concert in Vienna {Tokio Hotel}

9

*Vanessa Kirschner*

Jsou to už čtyři měsíce od vydání mého prvního alba "Harmony". To Album se dostalo do top 10 Rakouských hitů, a já si pořád myslím že je to jen sen.

DVD se vyprodaly během prvního měsíce, a na Facebooku a Twitteru lidi básní o mých písničkách, a jak jsou moc pravdivé.

Nejvíce se proslavila písnička "Disturbed Nations", která byla první co zahrála v rádiu. Moc mě těší že se to lidem líbí, a ještě více mě těší to, že mě dneska čeká můj první koncert, a to ve Vídni.

Chtěla jsem začít tuhle fázi života v mém rodném městě, a taky jsem nechtěla řešit dojíždění, ale to je vedlejší.

Paprsky slunce mě donutily otevřít oči, a začít tak nový den. Sedla jsem si na kraj postele, a protáhla si zkamenělé tělo.

Natáhla jsem se po svém notebooku, na kterém jsem otevřela Twitter, a najela na skupinu s názvem "Kirschner fan's". Byla to skupina co si založili mí fanoušci, a tweetujou tam o různých věcech.

Nevím jestli oni vědí o tom že tam jsem, ale podle toho co tam často čtu bych řekla že ne. Přečetla jsem si pár příspěvku o tom, jak se těší na můj koncert, a to jak doufají že se se mnou potkají a obejmou.

„Aww" usmála jsem se nad tím, jak je to roztomilé. Zaklapla jsem notebook, a zvedla se z postele, protože jsem neskutečně hladověla.

Odhrnula jsme záclony, a spatřila jak venku krásně chumelí. Vánoce jsou za dveřmi, přesněji za deset dní, a já se nemůžu dočkat. Na svoje pyžamo jsem navlékla svetr se sobem přes záda, a namířila si to do kuchyně.

Do nosu se mi navalila vůně mamčiny horké čokolády, což je snad nejlepší horká čokoláda co jsem kdy ochutnala. „Dobré ráno" pozdravil mě taťka od stolu, a cpal se cukrovým.

„Dobré" odpověděla jsem mu, a přisedla si taky ke stolu. „Za chvilku mířím do arény. Už musíme začít připravovat ten tvůj koncert, a přijď tři hodiny před začátkem abychom mohli zkusit jestli všechno funguje jo?" Vyvalil na mě několik informací.

Jen jsem na to kývla, a vzala si jeden perníček z tácu, co byl uprostřed stolu. „Jak se těšíš zlatíčko?" Ozval se mamky hlas za mými zády, a když jsem se otočila, spatřila jsem jak nese dva hrnky horké čokolády, s velkou vrstvou šlehačky, a marsmallow na vrchu.

„Moc, pořád tomu nevěřím" s úsměvem jsem si jeden hrnek od ní převzala, a opatrně se napila abych se nespálila. Sladká chuť se mi rozplývala na jazyku, tohle je to nejlepší čím začít důležitý den.

„Tak já jdu, a nezapomeň" zvedl se táta od stolu, a rozcuchal mi vlasy. Mamku lehce políbil, a pak zmizel za rohem jídelny.

Ke snídani jsem si udělala topinky, které jsem si namazala humusem, zní to divně, ale věřte nevěřte, je to nejlepší kombinace.

Pak jsem zalezla zpátky do postele, a svojí přípravu jsem strávila sledováním filmu "Legally Blond".

***

Z kapsy jsem vylovila telefon abych mohla vytočit táty číslo. Po několika pípáních jsem konečně uslyšela jeho hlas.

„Ahoj Vaness, už jsi tady?" Zeptal se, a já to odsouhlasila. „Jo, mířím do šatny číslo 4" oznámila jsem mu, a pokračovala v cestě po dlouhých chodbách, a vzpomněla si na to jak jsem se tady ztratila během koncertu Tokia Hotel.

„Ok, za půl hodiny přijď do haly, a vyzkoušíme mikrofon atd." Rozkázal mi, a já pouhým "mhm" na to kývla. Típla jsem krátký hovor, a když už jsem spatřila dveře mé šatny, tak jsem se radovala ještě více.

Zatáhla jsem za kliku, a hned si zalezla do malé, ale útulné místnosti. Tuhle šatnu ze všech deseti mám nejradši. Jsou tu dva stolky, a u nich velké zrcadlo se světly kolem něho. Taky se tu nachází bílý gauč, a naproti němu menší televize. Pak už tu jen byly dveře vedoucí do koupelny ve které byl jen záchod, a umyvadlo.

Různě po místnosti viseli obrazy a plakáty se celebritami, co tu nejspíš vystupovali. Ten fakt že bych tam mohla jednou viset i já, ve mně vzbuzoval ještě větší motivaci.

Sportovní tašku plnou věcí na vystoupení jsem odložila na stůl, a rozvalila se na gauči. Nejradši bych teď zavřela oči, a spala bych až do prázdnin.

Nejen že mě stresoval můj první koncert, ale taky i maturita. Dokonce i sem jsem táhla učení, protože nemůžu promarnit jedinou minutu, a tak se učím.

Z tašky jsem vytáhla oversize maskáčové tepláky, co jsem si navlíkla tak, aby byly vidět moje calvin klein kalhotky. Pak jsem z tašky ještě vylovila bílé tílko, a pruhovanou kravatu co jsem si volně uvázala kolem krku.

nic extravagantního, ale taky nic nudného. Dozdobila jsem to rockovými náramky na rukou a různými prstýnky, a náušnicemi.

Taky jsem si dala záležet na piercingu co mám nově v pupíku. Vyměnila jsem původní kuličku za obrázek lebky, aby to ladilo k tématu. Možná to nepůjde vidět, ale mně to radost udělá.

Když jsem se převlékla, tak jsem se přesunula ke stolku se zrcadlem, co jsem rozsvítila, a taky málem oslepla. Do vystoupení zbývala hodina a půl, a do zkoušky dvacet minut.

Vlasy a make-up nechám na potom. Jen jsem si na hlavu dala čepici, a přes sebe hodila zimní bundu, protože tahle aréna je velká jak něco, a rozhodně není celá vytopená, takže mrznu jak na severním pólu.

Vyšla jsem z šatny, a pomalým krokem si to mířila do haly. Rozhodla jsem se tam přijít předními dveřmi, takže jsem obešla celý okruh, a rovnou se z druhého patra koukla před arénu, kde už se stály fronty před dveřmi, a až teď mi to došlo.

Celá aréna byla vyprodaná, což je přesně 18 000 lidí. Nervozita mi projela tělem, a já cítila jak se mi začíná dělat nevolno.

Rychle jsem udělala několik kroků dozadu od oken, a vydala se po dlouhé chodbě až do cíle. Prolezla jsem pootevřenými dveřmi, a mně se poskytl pohled na velkou halu, a uprostřed pódium do tvaru "T".

Po velkém prostoru jezdili různé ještěrky, a vozíčky. Převáželi věci sem a tam, jako vždycky před koncertem. Viděla jsem jak personál připravuje světla a konfety, přesně jak jsem si přála.

V tomhle je výhoda mít tátu jako ředitele arény, když něco chcete mít na svém koncertě, tak to máte. Já si přesněji přála světla co budou měnit barvu na každou písničku podle toho co se k ní hodí, nebo červeno černé konfety co se odpálí na konci písničky "confetti on the body" což je písnička o sebepoškozování.

Vím že jsou ty texty trošku dramatické, ale když se člověk nesoustředí na text, tak to má dobrou melodii.

Došla jsem až k pódiu, a už na mě táta volal s mikrofonem v ruce. Vyhoupla jsem se na stage, a převzala si ho od něj.

Když začala hrát první písnička na seznamu, už jsem se nesoustředila na okolní svět, soustředila jsem se jen na sebe, mikrofon, a text v mé hlavě, a snad to tak bude i při koncertu.