Concert in Vienna {Tokio Hotel}

35

*Vanessa Kirschner*

„Děláte si prdel?!" Vyletěla jsem z leže, potom co mě ti dva blbci nemile probudili. Oba dva se neskutečně hihňali, ale mně to vtipné nepřišlo.

Nevím jak je mohlo napadnout vzít elektrickou kytaru, dát jí na maximální hlasitost, a přímo u mého ucha na ní hrát.

Naštvaně jsem popadla druhý polštář, a přitiskla si ho na obličej. Dneska jsou Vánoce, a já tak nějak včera usnula u Toma v posteli.

Opravdu jenom usnula.

„Ha ha ha" ironicky jsem zamumlala do polštáře, a já ucítila jak se matrace pod někým vedle mě prohnula. „Vaness?" Promluvil na mě Tom který se snažil zadržet smích.

„Nech mě" odsekla jsem, a polštář si ještě víc přitiskla na hlavu. „Tak Vaness asi s námi na snídani do mekáče nepojede" uslyšela jsem Billa.

Rychle jsem polštář odhodila „My jedeme na snídani do mekáče?!" Na oba dva jsem se podívala, a čekala co odpoví.

„Já myslel že ty nechceš" provokativně řekl Tom, a já se na něho naštvaně podívala. V rukou držel bílou elektrickou kytaru, kterou podle všeho pojmenoval po mně.

Pořád si stojím za tím, že pojmenovávat svoje kytary je divný, ale co už.

„To si myslel špatně" promnula jsem si oči. „Tak já se jdu připravovat, sejdeme se dole" odešel z pokoje Bill, a zavřel za sebou dveře.

Tom se na mě usmál, a víc se ke mně přiblížil. Něžně mě políbil, a pak mě pozoroval. „Jsem na tebe naštvaná" objasnila jsem.

„Ale nejsi" „Jsem" byla jsem připravená se hádat, ale Tom se tomu zasmál, a lehnul si vedle mě. Už je to skoro měsíc co se mě zeptal jestli nebudu jeho přítelkyně, když jsme zrovna byli spolu na veřejném bruslení.

Je jasný že jsem na to kývla. Toma miluju ze svého celého srdce, a to dokonce i ve svých snech.

Náš už realistický vztah se nám zatím daří skrývat před veřejností, i přes to že už na Twitteru kolují nějaké fotky nás, kde mi naštěstí nejde vidět do obličeje.

„Musím se jít taky připravit" snažila jsem se zvednout z postele, ale Toma ruka na mé noze mě zastavila. Užíval si to, že může vedle mě ležet, a já to chápu, ale nechci kvůli němu prošvihnout snídani.

Ruku jsem vší silou odstranila ze své nohy, a rychle se přemístila do koupelny. Trávím tu tolik času, že už tu má svůj kartáček, a veškerou kosmetiku.

Vyčistila jsem si zuby, a obličej si opláchla studenou vodou. Vlasy jsem si pročísla hřebenem, a pak si je svázala do vysokého culíku, a dala si do nich na levou stranu tři stříbrné sponky.

Make-up jsem nějak nechtěla hrotit, a tak jsem si jen zakryla pupínky a kruhy pod očima korektorem, na řasy si nanesla řasenku, a oči si ještě dozdobila černou tužkou na oči.

U oblečení jsem si zas tak vybírat nemohla. Byla jsem v omezení, jelikož tu nemám svojí celou skříň, ale jenom to v čem jsem byla včera, a to co jsem si tu zapomněla v poslední době.

Vylezla jsem z koupelny. Tom se ani nehnul, a jen zaujatě čuměl do mobilu. Musela jsem se nad tím usmát, a vydala jsem se ke kupě s mým oblečením.

Vybrala jsem si džíny, stříbrný pásek, tmavě červené tričko, a kdyby náhodou byla zima tak jsem si ještě vzala šedou mikinu.

Převlékla jsem se z pyžama které se skládalo ze spodního prádla a Toma trička do vybraného oblečení.

„Sluší ti to" ozval se za mými zády Tom, a potom jsem ucítila jeho ruce na mých bocích. Položil si hlavu na moje rameno, a něžně mě políbil na krk.

„Díky" zašeptala jsem, a otočila se na něho. Podívala jsem se mu do těch čokoládových očí, a on do těch mých modrý, podle jeho slov „Jako oceán".

„Dneska máme s kapelou sraz u nás" řekl smutně. Tokio Hotel čeká po novém roce koncert ve Vídni, kam jedu s nimi jen navštívit mojí rodinu.

Bratra manželka Erika před týdnem porodila dvojčátka. Nejdřív to měl být jen Harry, ale pak se na rentgenech objevil i Louis, který je o 30 minut starší než jeho dvojče.

A právě Viktor s Erikou tam v den koncertu Tokio Hotel budou, a tak jsem toho musela využít.

„Proč jsi z toho zklamaný?" Zasmála jsem se. „Protože nebudu moct být s tebou" roztomile sklopil hlavu k zemi, a já vypukla smíchy.

Vyrušilo nás klepání na dveře společně s hlasem Billa „Už jdete vy hrdličky?". „Jo!" Zakřičel na zpět Tom, který nebyl ani převlečený z domácího oblečení.

„Jdu se dolu napít, a ty pohni" ukázala jsem na něho, a vyšla z místnosti. Seběhla jsem schody a zabočila do kuchyně.

Bill měl na sobě džíny s černým tričkem a koženou bundou. Naštěstí si nedělal práci s vlasy, protože to by jsme jinak nejeli na snídani, ale rovnou na oběd.

Místo toho si dal na hlavu černo bílou čepici, a vlasy měl rovně vyžehlené. Rozvaloval se na gauči, a něco zkoumat v papírech které leželi vedle něho.

Nějak jsem ho neřešila, a šla si natočit skleničku vody. „Do Vídně jedeme
4. ledna autobusem už ráno, snad nemáš školu" řekl Bill bez toho aby se na mě podíval.

„Snad ne, když tak se omluvím" napila jsem se vody, která mě neskutečně osvěžovala. Uslyšela jsme hlasitý dupot který se řítil po schodech.

Rychle jsem dopila natočenou vodu, a skleničku položila na kuchyňskou linku. Když se Tom objevil ve vchodu do obýváku, Bill se hned zvednul, a rozešel se ke dveřím.

Následovala jsem jeho kroky. Tom si mě sjel pohledem, a já ho za to bouchnula do ramene, moc dobře ví že to nemám ráda.

Obula jsem si tenisky, a společně s dvojčaty se vydala k autu. Řídil Tom, a tak jsem byla donucena si sednout vedle něho, a Bill si jako naštvané dítě sednul dozadu na prostřední sedačku.

Nazdárek
Další den, další kapitola.

Zrovna sedím na školních záchodech, a měla bych být na němčině. Ale pšt...

Snad jste si užili tuhle kapitolu. Vaše Ally.