Concert in Vienna {Tokio Hotel}

28

Včera to byl náročný den. Musela jsme nakoupit jídlo, tak i učebnice do školy, a i nějaké ty sešity.

Zaklapla jsem knížku kterou jsem si po probuzení četla, a odložila jí vedle na noční stolek.

Hlavou se mi pořád ozývaly slova Lindy když mi řekla o čem písnička "Reden" je. Je o mně? Nebo o jiné holce se kterou během vystoupení ve Vídni spal?

Vstala jsem z postele, a nohy si zasunula do papučí pod ní. Všechny krabice jsem měla vybalené, a tak jsem už jen hledala na internetu nějaké dekorace a potřebné věci k žití v domácnosti.

Namířila jsem si to do kuchyně, a rovnou zapnula kávovar. Přichystala jsem si hrníček s obrázkem kočičky, a čekala až se kávovar vypláchne.

Kliknula jsem na ikonku Lattéčka, a čekala až se hrníček naplní. Mezitím jsem z ledničky vytáhla karamelový puding, a ze šuplíku malou lžíci.

Káva už byla hotová, a tak jsem mohla kávovar vypnout, a začala pátrat po cukru v šuplíku. Kurva. To mi neříkejte že jsem zapomněla koupit cukr.

Nemůžu si takhle zkazit den, a tak jsem si do pokoje odběhla pro mobil, a vytočila číslo Lindy. „Ahoj, copak potřebuješ?" Ozval se její rozespalý hlas.

„Ahoj, promiň že tě budím ale... neměla bys cukr? Určitě ti to pak vynahradím" nervózně jsem se zeptala, a já uslyšela smích na druhé straně.

„Jo mám, ale musíš si pro něj skočit, já jsem uvězněná v objetí Gustava. Dveře by měli být otevřený" řekla.

„Okay, děkuju moc" hovor jsem típla, a v pouhém pyžamu které se skládalo z krajkového tílka a šedých tepláků opustila byt.

Jen jsem přešla chodbu, protože Linda bydlela hned naproti. A bez jakéhokoliv klepání zatáhla za ruku. Dveře byly naštěstí otevřené, a tak jsem nemusela překazovat roztomilou chvilku mezi Lindou a Gustavem.

Ještě jsem u ní nebyla, a tak jsem se zula z bačkor, a hledala po bytě kuchyň. Netrvalo dlouho, a já našla krásnou, moderně zařízenou kuchyň. No Gustav na ní rozhodně nešetřil.

Začala jsem hledat cukr, a otvírala šuplík po šuplíku, možná by bylo lepší kdybych se předtím zeptala Lindy kde ten cukr má.

„Co tu děláš?" Ozval se rozespalý mužský hlas ze vchodu do kuchyně. „Aaa!" Zakřičela jsem, a jak jsem se lekla tak jsme odhodila balíček těstovin co jsem právě držela v rukou.

Spatřila jsem Billa. Byl rozespalý, a na sobě měl jen tepláky. Jeho dlouhý vlasy byly neupravený, a tak jsem ho skoro nepoznala.

„Bože nekřič!" Zpanikařil, a přiblížil se ke mně. „Si zloděj? Nebo kdo jsi?" Zmateně se mě vyptával, a teď jsem byla zmatená i já. Poznal mě nebo ne?

„Šla jsem pro cukr, Linda o tom ví, jsem její sousedka" vyklepaně jsem ze sebe dostala, a on kývnul na pochopení.

Dostala jsem odvahu se mu podívat do očí. Měl úplně stejné jako Tom, ale teď jsem v nich viděla nedůvěru.

„Vaness?" Zeptal se, a na jeho rtech se pomalu začal objevovat úsměv. „Bože já tě vůbec nepoznal! To máš nový vlasy nebo co?" Šáhnul si na pramen mých nově obarvených vlasů na blond.

„No mám no" začala jsme se smát, a on se později ke mně přidal. „Co tu děláš?" Zeptal se mě, a podal mi cukr z vrchní police, že já blbá hledala jen v těch spodních.

„Přistěhovala jsem se. Budu tu studovat na vysoký" převzala jsem si od něho bílý balíček se sladidlem. „Fakt? To je hustý" usmál se.

Chvilku jsme si povídali o novinkách co se nám dějí v životě. „Hele budu muset jít, jinak mi vystydne káva" zvedla jsem se ze země.

„A proč se třeba nestavíš na oběd? Věř mi, Gustav je teď úplný šéf kuchař" nabídl mi. „Moc ráda" usmála jsem se, a vydala se ke dveřím.

„Tak v jednu tady buď ok?" Doprovázel mě, a já cítila jak mě pozoruje při nazouvání pantoflí. „Neboj" řekla jsem, a přeběhla chodbu do svého bytu.

Káva ještě naštěstí nebyla ledová, ale rozhodně byla studenější. Dala jsem si do ní dvě lžičky cukru, a společně s pudingem si jí přesunula na jídelní stůl.

Z pokoje jsem si ještě přinesla notebook, a při snídani jsem na něm projížděla zprávy ze světa, především v Evropy a Německa.

Nádobí jsem naskládala do myčky, a když jsem přišla na to jak funguje, tak jsem jí zapnula. Jsem ráda že si dneska nemusím obstarávat oběd, a byla jsem pozvaná, ale jsem taky nervózní z Toma.

Od té chvíle jsme se ještě neviděli, a to že je naproti mému bytu mě znervózňovalo ještě více.

Neměla jsem co dělat. Chodila jsem jen tak po bytě, a snažila se vymyslet nějaký způsob jak se zabavit. „Už to mám" řekla jsem si pro sebe, a rozeběhla se pro kytaru na druhou stranu obýváku.

Svojí lásku jsem opatrně vytáhla z obalu, a ladičkou, u které jsem se divila že není po dlouhém nepoužívání nefunkční, jí naladila.

Začala jsem si vybrnkávat různé melodie písniček, a kolikrát se pořádně i rozehrála.

Narychlo jsem zkontrolovala čas, ale když jsem spatřila že u je 12:00 tam jsem kytaru vrátila do obalu, a zavřela se v koupelně.

Shodila jsem ze sebe pyžamo, a vlezla si do sprchy pod příjemně tekoucí vodu. Pořádně jsem si umyla hlavu a tělo, a taky se i oholila.

Po sprše jsem se osušila, a převlékla se do připraveného outfitu, který se skládal z džínů, modrého trička, a šedé mikiny na zip.

Ze šuplíku pod umyvadlem jsem vytáhla fen, a zapojila ho do zásuvky vedle zrcadla. Ještě jsem si rychle vyčistila zuby, a lehce se nalíčila.

Měla jsem ještě trochu času, a tak jsem šla na balkón, a tam se posadila na židličku. Pozorovala jsem Norderelbe která tekla pár ulic od mého bytu, ale ze třetího patra šla krásně vidět.

Z kabelky která mi ležela na sedačce v obýváku jsem vytáhla krabičku cigaret a zapalovač, a jednu cigaretu si vytáhla.

Sevřela jsem jí mezi rty, a snažila se jí přes mírný vítr zapálit. První potah chutnal skvěle. Poslední dobou jsem se hodně vyhýbala alkoholu a tabáku, ale jednou za čas to nevadí.

Kouřit cigaretu a při tom pozorovat rušnou ulici pod vámi je prostě úžasný. Naposledy jsem si potáhla, a típla jsem jí do popelníku.

Měla bych už jít. Rychle jsem se ještě navoněla svým oblíbeným Victoria Secret sprejem, a jelikož jdu jen přes chodbu tak jsem si zase nazula bačkory.

Popadla jsem vypůjčený  cukr, a byt za sebou zamknula. Mobil jsem si hodila do kapsy aby mi nepřekážel v rukou, a slušně zazvonila na zvonek.

„Ahoj!" Otevřela mi dveře Linda, a přitáhla si mě do objetí. „Moc ti děkuju" podala jsem jí bílý balíček se sladidlem, a ona se na mě usmála.

Vkročila jsem dovnitř, a sundala si bačkory. Společně s Lindou jsem se vydala do obýváku, protože Gustav ještě dodělával oběd, a prý když vaří tak nikdo jiný nesmí být v kuchyni.