Concert in Vienna {Tokio Hotel}

11

„Aaahhh! To bylo skvělé!" Vyskočila na mě Nora zpoza rohu, a tak mě vystrašila. Položila jsem si ruku na srdce, a dlouze vydechla.

„Díky, co tu vůbec děláš?" Vzala jsem její ruku, a táhla jí ze zákulisí pryč než si jí někdo všimne, a bude průser.

„Tvůj táta mě sem pustil" řekla, a mně se ulevilo. Zavítala jsem do své šatny, a za Norou zavřela dveře. Moje kamarádka si udělala pohodlí na gauči, a já si sedla k zrcadlu.

Byla jsem na sebe pyšná, víc než kdy jindy. Vše bylo podle plánu, a nic se nepokazilo. Publikum bylo hlasitější než jsem čekala, a mně připadalo jako bych zpívala lépe než normálně.

„Za patnáct minut mám meet and greet" oznámila jsme jí, a přešla k sportovní tašce, odkud jsem vytáhla můj druhý outfit.

Skládal se z džínový mini sukně, kterou zdobil hvězdičkovaný pásek. K tomu jsem měla tmavě červené tílko, co zdobila krajka, a menší mašlička uprostřed výstřihu.

Nevadilo mi se převlíkat před Norou, takže jsem neztrácela čas, a změnila si oblečení. V zrcadle jsem zkontrolovala jak vypadám.

Dlouhé tmavě blonďaté vlasy jsem pročísla rukama. Upravila jsem si make-up, a trošku se navoněla abych zakryla pach mého potu z toho jak jsem celou dobu skákala po pódiu.

Koukla jsme se na hodiny co viseli na zdi. Za pět minut tam mám být, a mně se v hlavě přehrávali všechny možné scénáře.

„Si v pohodě? Nebo si tak bledá protože sis zase koupila špatný odstín make-upu?" Luskla mi před obličejem Nora, a tak mě probudila ze snění.

„Trošku se obávám. Je to jiné než zpívání, budu s nimi muset mluvit" odpověděla jsem jí, a začala si hrát se stříbrným prstýnkem na mém prstu, co mi koupila mamka k narozeninám.

„Neboj!" Položila mi ruku na rameno, a donutila mě tak s ní navázat oční kontakt. „Ty fanoušci tě milují! A ty je taky! Nic se nepokazí" zasmála se, a já cítila jak mi rudne obličej.

Měla pravdu, nic se nepokazí, a já mám zase svoje záchvaty nervozity. „Tak já bych měla jít" pohlédla jsem opět na hodiny, co ukazovali čas na odchod.

„Utíkej! A opovaž se si to rozmyslet! Jinak tě najdu a odtáhnu tě tam!" Se smíchem na mě zakřičela ze šatny, a já se tomu zasmála, co bych bez ní dělala?

„Tady si!" Ozval se mužský hlas za mými zády, a já se pomalu otočila abych zjistila kdo to je. Byl to sekuriťák co pomáhal kontrolovat lístky Robertovi.

„Umm, co potřebujete?" Zeptala jsem se, a pozorovala jak mě zadýchaně dobíhá. „Jdu tě společně s ostatními odvést do místnosti pro meet and greet, fanoušci by tě jinak sežrali za živa" opřel si ruce o kolena, a já ho naprosto chápala.

„Oh, to mě nenapadlo" bouchla jsme se do čela, a styděla se za to, jak nezkušená se slávou jsem. „Nevadí, důležitý je že jsem tě našel. A máme zpoždění, takže jdeme" rukou mě tlačil za záda chodbou dál.

U velkých dveří, za kterými se ozýval křik fanoušků. „Hodně si tě žádají" zavtipkoval Jimi, nebo teda takhle se aspoň jmenoval podle jeho jmenovky.

Otevřel jednu polovinu dveří, a já se schovávala ta jeho svalnatými zády. Křik se zvýšil, a já měla chuť si vypíchnout uši, a raději neslyšela nic.

Nasadila jsem falešný úsměv, a následovala Jimiho do místnosti. Byl to prostě velký bílý pokoj, s nastaveným koutkem na fotky, a z něho vedla velká fronta ven.

Jednalo se jen o V.I.P fanoušky, a tak se mi zkrátil čas trávením focením, a podepisováním všech možných věcí.

Vydala jsme se ke fotografujícímu koutku, kam už nastoupila nadšená zrzka, s mojí fotkou v ruce. „Ahooj!" Pozdravila jsem jí, a ona mi skočila do objetí.

Později jsem se s ní vyfotila, a tak i s dalším lidmi. „Moc mě těšilo!" Zamávala jsem na malou holčičku, které mohlo být tak 10, a její mamka jí právě odváděla pryč.

Vyměnila jsem si fix za jiný, co jsem měla pro jistotu v kapse, protože předchozí už sotva psal. Cítila jsem jak nastoupil ke mně další fanoušek, byl to jasný kluk podle bot kterých jsem si všimla.

„Aho-" zvedla jsem pohled abych ho mohla pozdravit, ale jakoby jsem potom co jsem spatřila Toma ztratila slova.

V místnosti nastalo naprosté ticho, i přes přítomnost zbylých 20 fanoušků. „Ahoj" prolomil ho, a já tam jen stála, a zírala na něho.

„Tome!" Vykřikla jsem v uvědomění, a silně ho obejmula. On mi objetí oplatil, a jen se tam chechtal. „Moc si mi chyběl" zamumlala jsem mu do ramene.

„Ty mně taky Vaness" ucítila jsem jak mi položil jeho hlavu na rameno. Po chvíli jsme se od sebe odtáhli, a mně teď došlo že jsme pořád v přítomnosti fanoušků a fotografa, co zrovna zmáčkl spoušť u foťáku.

„Vy dva se znáte?" Ozval se z řady dívčí hlas, a já se tomu zasmála. Všichni tady na nás koukali nechápavým, rozhodně teď přemýšleli nad tím, jak zrovna my dva se známe.

„Trochu?" Odpověděl Tom, a já se smála ještě více. „Potkáme se v šatně 4 až tady skončím, neztrať se" zašeptala jsem mu do ucha, a on jen kývnul na souhlas.

Už jsem ho jen pozorovala jak si to kráčí z místnosti, a sekuriťák ho doprovází do mé šatny. Pokračovala jsem ve focení se zbývajícími fanoušky, moc jsem si to užila, a jsem ráda za novou zkušenost do života.

Ahojkyy
Zrovna se venku blýská ostošest, a moje kočka mi zalehla celou postel.

Už se nemůžu dočkat podzimu, a trošku i školy (zním jak šprt ale už se doma nudím).

O víkendu se vydám na skautský kurz, a ve školním roce mě čeká zapojení se ve vedení a ještě budu vést malé holčičky.

No mám to nabušené, a tak doufám že budu stíhat vydávat kapitoly... vaše Ally.