Concert in Vienna {Tokio Hotel}

12

„Tak se měj" řekla holčina, co právě odcházela z místnosti, a byla poslední se kterou jsem se dneska fotila. „Ahoj" zamávala jsem jí, a nahlas si oddychla.

„Ty fotky do večera zveřejním na stránkách" promluvil fotograf Paul. „Jo jasně, díky že si to tady vydržel" usmála jsem se na něho, a sedla si do dřepu, abych mu mohla pomoc se skládáním jeho věcí do kufříku.

Později jsme se rozloučili, a každý se vydal jinou cestou. Šla jsem, až skoro běžela do mé šatny. Nečekala jsem že se tady objeví, vůbec, co tady dělá?

Zhluboka jsem se nadechla, a vydechla. Stála jsem před dveřmi s velkou čtyřkou na nich, a pomalu jsem zatáhla za kliku.

V místnosti však nikdo nebyl.

No jasně, odešel. Co jsem měla od něho čekat? Naštvaně jsem za sebou dveře zabouchla, a sedla si na gauč. Chtělo se mi brečet, ale zároveň všechno tady rozmlátit.

Hlavu jsem si položila do dlaní, a cítila jsem jak mi první slza teče po tváři. Rychle jsem jí setřela, když se ozvalo klepání na dveře.

Zvedla jsem se z gauče, a cestou se zkontrolovala v zrcadle. Otevřela jsem dveře, a měla je chuť zase zavřít když jsem za nimi spatřila jeho.

„Promiň, ten týpek mě odvedl jen sem do podzemí, a já se při hledání téhle šatny ztratil" vyhrnul na mě jeho důvod proč tu nebyl přede mnou.

„To nevadí" sklopila jsem hlavu k zemi, aby si nevšimnul mích rudých očí. „Pojď dále" ustoupila jsem z rámu dveří aby mohl projít.

„To vystoupení si měla úžasné, bylo to poprvé co jsem byl na koncertě jako divák" řekl, a já se zastavila v pohybu. „Ty si tam byl?" Podívala jsem se do jeho očí, a on pomalu přikývnul.

„Dneska o tobě mluvili ve zprávách, a tak jsem se zvedl a jel sem. Celkem mi trvalo než jsem přemluvil ty sekuriťáky aby mi dali lístek, a tak jsem si koupil V.I.P" vysvětlil mi to, a já se zasmála nad vzpomínkou jak Robert říkal Anitě do vysílačky že tu mají problém s jedním klukem, a ten kluk byl Tom.

„Bože můj" smála jsem se ještě více, a sedla si vedle něho na gauč. „Co tu vůbec děláš?" Zeptala jsem se, a on zaváhal.

„Rodinná dovolená, mamka tady nikdy nebyla, tak jsme jí s Billem sem vzali" vysvětlil, a já kývla na pochopení. „Co tobě se prohnalo v hlavě že si začala s hudbou?" Zasmál se, a já s ním.

„Moje kamarádka mě do toho zatáhla. Našla moje texty v deníku, a nenechala by mě být, dokud bych je nezveřejnila" vysvětlila jsem mu teď já svůj důvod, a my už tu jen mlčky seděli.

„Co třeba zajít zítra na večeři?" Prolomil ticho, a já se v hlavě zaradovala. „Jo, to je skvělý nápad" znovu jsme spolu navázali oční kontakt.

„Našel jsem tu jednu Japonskou restauraci, když mi řekneš tvojí adresu tak tě zítra v 18:00 vyzvednu" řekl, a já se natáhla po kusu papíru, a z kapsy jsem vytáhla fixu ještě z meet and greet.

Sepsala jsem mu mojí ulici a číslo domu, pak jsem papírek přeložila na půl a podala ho mu. „Máš hezký oči, víš to?" Podíval se na mě při předávání kusu papíru.

Cítila jsem jak rudnu, a to jak se mi v břiše prohánějí motýlci. „Jsou jak oceán, v kterém se topím" spíše zašeptal, a pomalu zvedal jeho ruku, a palcem mě pohladil po tváři.

V šoku jsem tam seděla, ale neodporovala jsem. Líbilo se mi to, a to moc. Nad jeho slovy jsem se pousmála, a já zkoumala jeho oči.

Měl je čokoládově hnědé, a byly ty nejkrásnější co jsem kdy viděla. „Chtěla bych taky pozdravit Billa" řekla jsem, a přerušila tak náš oční kontakt.

„Můžu tě vzít k nám na hotel" zvedl koutek úst, a já přesně věděla na co myslí. „To zní jako plán" zvedla jsem se z gauče, a začala si svoje vytažené věci ukládat do tašky.

Celou dobu jsem cítila jeho zrak na svém těle. Smotávala jsem kabel od žehličky na vlasy, a byla to tak poslední věc na zabalení.

„Jdeme?" Zeptala jsem se, a hodila si sportovní tašku přes záda. „Jen si tohle hodím k tátovi" doplnila jsem se, a on se zvedl a přešel ke dveřím.

Jako gentleman mi je otevřel, a nechal mě tak projít. Vedla jsem ho chodbami až do třetího patra, kde sídlila kancelář mého táty.

Zaklepala jsem na dveře s jeho jménem, a on mi do pár sekund otevřel. „Ahoj tati" pozdravila jsem ho.

„Už jdeš domu?" Zeptal se, když si všimnul mé tašky. „Umm... ještě ne. Půjdu do města, tak ti pak napíšu až budu na cestě domu. Jen si u tebe odložím tašku" ukázala jsem na velký bágl co ležel vedle mě na zemi.

Táta se k tašce sehnul, a zatáhl si jí za dveře kanceláře. „Tak buď opatrná" obejmul mě, a něžně mě políbil do vlasů.

Rozloučila jsme se s ním, a vyzvedla Toma co se schovával za rohem. „Tak, kam máme namířeno?" Hyperaktivním tónem jsem promluvila.

„Hotel máme asi takových 5 minut od centra pěšky. Můžeme se projít jestli chceš?" Opatrně se zeptal, a já na to přikývla.

Vyšli jsme z arény, a já to zase nedomyslela... Pořád se tu nacházelo několik fanoušků, a doplňovali je novináři.

„Kurva, promiň Tome, já na zapomněla že se to může stát" bouchla jsem se dlaní do čela, a snažila se vymyslet co uděláme.

„To nevadí" ucítila jsem jeho ruku na mém rameni, a jak si mě později přitáhnul do menšího objetí. „Pojď, prostě tam jdeme se zdviženou bradou" rozesmál mě, a já s odvahou se na něho podívala.

Zase mě pozoroval těmi čokoládovými oči. Byly jako drogy, na kterých jste závislí hned po první zkušenosti. Chytil mě za ruku, a vedl mě do davu lidí.

„Vanesso! Jaké máte pocity po vašem vystoupení?!" Křičel jeden novinář „Vaness!" Různě ze všech stran se ozývalo moje jméno. „Tome! Chodíš s Vaness?" Ozval se další hlas, nedokážu říct jestli novináře nebo fanouška.

„Vaše fotky jsou na netu!" Vykřikl další hlas, a já se zastavila v pohybu. Tom se na mě podíval s nechápavým pohledem.

„Jaký fotky?" Otočila jsem se směrem, odkud ten hlas vyšel. „Z meet and greet! Všichni si myslí že spolu chodíte!" Řekl teď holčičí hlas.

Tohle je v prdeli, ale totálně. S Tomem jsme nasadili stejný šokovaný výrazy. Ignorovala jsem otázky a výkřiky našich jmen od ostatních, zatáhla jsem za Tomovou ruku ještě více, a snažila se ho vytáhnout z davu pryč.

„Slyšel si to?" Zeptala jsem se zadýchaně. Bylo mi jasný že to slyšel, ani nevím proč jsem se ho zeptala. „Budeme to muset vyřešit" řekl chladně, a vedl mě k Hotelu.

Ahojky!!

Zrovna tohle vydávám v 0:35
1. Září, a to znamená že Bill a Tom mají narozeniny!

Je neuvěřitelné že už jim je 34, a já jim moc děkuju za zlepšení života.

Tak to byla taková menší informace, mějte se, vaše Ally.