Concert in Vienna {Tokio Hotel}

36

„Já to nechápu" řekla jsem potom, co jsem spolknula sousto lívanců z McDonalds. „Co?" Podíval se na mě Tom, a při tom usrkával colu.

Což je další věc kterou nechápu... jak si někdo dá ke snídani colu? „Bill nenávidí brambory, ale hranolky miluje" ukázala jsem na jídlo Billa.

Ten se jen nevině pousmál a pokrčil rameny. „Je to simulant" řekl Tom, a ukradnul mu jednu hranolku.

Venku začaly padat sněhové vločky, a mně to dávalo ještě větší atmosféru Vánoc. Tenhle svátek naprosto miluju, a nikdo můj názor změnit nedokáže.

Dárky už mám vždycky koupené několik týdnů předem a... počkat
„Já nemám dárky pro dvojčátka" vyhrkla jsem, a získala tak tím dva zmatené pohledy od kluků.

„Úplně jsem na ně zapomněla! Musíme ještě zajít do obchodu něco koupit!" Objasnila jsem, a zrychlila tempo jezení snídaně.

Kluci taky tak učinili, a tak jsme do deseti minut vypadli z fast foodové restaurace, a autem jeli do nejbližšího nákupního centra.

I přes to že byli Vánoce, a lidi radši zůstávali v pohodlí domova s rodinou, obchod byl naprosto přeplněný.

„Máš nějakou představu co jim koupit?" Naklonil se ke mně Tom, a snažil se překřičet hluk.

„Nevím... třeba když zajdeme do obchodu s dětskými věci tak tam něco najdu" pokrčila jsem rameny, a uviděla jak se Bill rozešel k mapě obchodního centra, a začal hledat kde se takový obchod nachází.

S Tomem jsme se vydali za ním, a nahlédli mu přes rameno. „Tady" ukázal na políčko na mapě co znázorňovalo obchod.

„A hned naproti je H&M, takže vy dva si běžte nakupovat pro děti, a já si mezitím jdu vybrat něco pro sebe" usmál se na nás, a než jsme stačili něco říct, tak už mizel v davu.

„Hajzl" sykl Tom, a já se tomu zasmála. „Nerad nakupuješ pro děti?" Provokativně jsem se ho zeptala, a on jen protočil očima, a vzal mě za ruku.

„Jdeme" odsekl, a začal mě táhnout směrem, kam zmizel Bill. Vyjeli jsme eskalátory kolem vánočního stromku do druhého patra, a hned jsem spatřila velkou ceduli toho obchodu.

Nakupovali tam samí těhotný ženský, nebo čerstvé maminky se svými polovičkami, který by tam nejraději vůbec nebyli.

Hned jsem zaběhla do více modré částí obchodu, kde byli logicky klučičí věci. Několik minut jsem se tam prohrabávala mezi malými overaly a dupačkami.

Taky jsem se chvilku věnovala i výběru plyšáků a dudlíků, ale nic... Jsem strašně vybíravý člověk, a najít něco co se mi líbí ze všeho nejvíce je pro mě strašně těžký.

Nejradši bych koupila všechno.

„A co tohle?" Vytáhnul Tom z regálu dva podobný plyšový králíky. Oba měli čepici na spaní a noční košilku, jen jeden byl tmavě modrý, a druhý až tyrkysový.

Řekla bych že to bylo zatím to nejlepší co jsem tu viděla. „Berem to, už tu nehodlám strávit ani minutu" vytrhla jsem mu oba králíčky z rukou, a vydala se s nimi k pokladně.

Cestou jsem ještě popadla dva náhodné dudlíky, a už opravdu stáhla ruce ze všech věcí abych už nic jiného nevzala.

„Bude to všechno?" Zeptala se paní prodavačka „Ano, a kartou prosím" mile jsem řekla, a svírala plastovou kartu mezi prsty.

„Tak můžete" ukázala na terminál, a já přiložila kartu. Ale předběhla mě jinačí karta.

Tom.

„Nemáš zač" nadzvedl obě obočí, a já ho jen pozorovala s otevřenou pusou. Paní mi po přijaté platbě podala tašku s věcmi, a rozloučila se s námi.

„Tos nemusel" skoro naštvaně jsem řekla, a já slyšela jak se tomu uchechtnul. „Nemusel no, ale chtěl jsem" přehodil si ruku kolem mých ramen, a kráčel si to se mnou z prodejny.

Bill zrovna taky vycházel z protějšího obchodu, a neměl jenom jednu tašku, ale rovnou tři. „Až jednou zbankrotuje, budeme vědět proč" zašeptal mi do ucha Tom.

„Tak co jste vybrali?" Nadšeně se nás zeptal Bill, a já ho nechala nakouknout do tašky. „To je roztomilý" popadl jednoho králíčka do rukou, a detailně si ho prohlížel.

„To vybral Tom, díky němu jsme tam nemuseli strávit další hodinu, a čekat co já vyberu" ukázala jsem za sebe na něho, a Bill vypadal, že mu to bylo jasný.

„Podobný jsme měli když my jsme byli malý, myslím že se jim to bude líbit" usmál se na mě, a vrátil plyšáka zpátky do tašky v mých rukou.

Proto je Tom vybral? Protože měl podobný? Podívala jsem se na Toma který mlčky stál vedle mě, a ten se jen stydlivě usmál.

***

Utrhla jsem si kousek izolepy, a přilepila ji na poslední odstávací část balícího papíru.

„Hotovo" řekla jsem si pro sebe, a položila zabalený balík na kupu ostatních dárků.

Bylo 16:00, a za dvě hodiny bude můj byt plný lidí. Kapela a Linda si odsouhlasili že by se měli Vánoce slavit u mě, a já už s tím nic nemohla dělat.

Všechno už bylo přichystaný. Měla jsem navařenou večeři a taky upečené cukroví. Vánoční stromeček byl plný ozdob, a po celém bytě se nacházeli všelijaký dekora spojené s Vánoci a zimou.

Dárky jsem nasunula pod stromeček. Každý byl nadepsaný jménem podle toho komu patřil. Balící papír, nůžky, a lepící pásku jsem uklidila na své místa, a rozhodla se začít připravovat.

Nechtěla jsem to dělat všechno svátečně. Věděla jsem že nikdo nepřijde v obleku nebo šatech, a tak jsem na sebe hodila pouhý džíny a roztomilý červený svetr, se sobem na něm.

Vlasy jsem si natáčkami natočila aby měli nějaký objem, a udělala si
make-up, se kterým jsem byla velice spokojená.

Dokončovala jsem svoje patlání s linkou, když v tom mi začal vyzvánět telefon. Rychle jsem se rozeběhla do obýváku kde se můj mobil nacházel, a koukla se kdo mi volá.

„Ahoj!" Pozdravila jsem Noru na druhé straně hovoru. „Ó můj bože! Ty žiješ!" Ironicky vypískla, a já se musela zasmát.

„Zatím" řekla jsem ze srandy „Co Vánoce u vás na koleji?" Zeptala jsem se jí, a hodila sebou na gauč. Nora nezůstala ve Vídni, ale rozhodla se studovat na módní škole v Paříži.

Nebo rozhodla...

Dostala nabídku, a věřte mi, bylo těžký jí přesvědčit aby tam šla. Bez ní bych nebyla schopná vymyslet úžasný outfity na různé akce, takže si myslím že se k módě až moc hodí.

„Nic moc, radši bych byla s rodinou a s tebou jako to bývávalo" povzdychla si. „Neboj, určitě to zase tak někdy bude" uklidnila jsem jí.

„A co ty?" Vyhrkla „Skvělý" krátce jsem odpověděla. S Norou si poslední dobu už nevolám... pokud nemůže ona, nebo já.

Ještě neví o mém novém vztahu, a mám i takový pocit že jsem se ani nezmínila s kým se tu vídám. „Dneska slavím s partou mých kamarádů u mě, zrovna se chystám"

Doplnila jsem svojí odpověď, protože vím že Nora potřebuje detaily. „Ty jo, ty se máš. Tak si to užij, a pošli nějaké foto!" Zase se zasmála.

„Neboj, veselé Vánoce Noro" „Veselé Vánoce" položila hovor, a já se vrátila zpátky do koupelny si dokreslit oční linku.