Concert in Vienna {Tokio Hotel}

32

Probudila jsem se v Toma posteli, ale on tu nikde nebyl. Promnula jsem si oči, a natáhla se pro moje spodní prádlo co leželo na zemi.

Vedle něho leželo červené tričko které patřilo Tomovi, a tak jsem si ho taky na sebe navlíkla.

Bez váhání jsem vyšla z pokoje, a plánovala najít Toma. Sešla jsem schody dolu, a zabočila do kuchyně.

Uviděla jsem jak tam něco vaří na pánvi. Šla jsem k němu, a zezadu ho objala „Dobré ráno" zamumlala jsem mu do zad.

„Dobré ráno zlato" řekl zpátky. Znělo to divně, a hlavně mi tak nikdy neřekl. „Vážně jsem si to včera užila" snažila jsem se znít nějak romanticky.

„Taky jsem si to včera užil" uslyšela jsem hlas Toma, ale za mnou. Počkat, koho to objímám?

„Panebože" rychle jsem stáhla ruce z Billa, a cítila jsem jak mi rudnou tváře. Bill se na mě podíval s velkým úšklebkem, a pokračoval v dělání si vajíček.

„Jsi debil" promluvila jsem na Toma, který si to kráčel ke mně. „Byl jsem debil i včera?" Hravě nadzvedl obočí, a mně vztek proudil krví.

„Dáš si vajíčka?" Vyrušil nás Bill, a já jen kývla na souhlas. „Kde máte skleničky?" Zeptala jsem se jich. „Tady" ukázal za sebe Tom, a já k té skříňce přešla.

Vytáhla jsem si skleničku, a u kohoutku si jí napustila vodou. Cítila jsem jak mě Tom pozoruje, a tak jsem se na něho taky podívala tím stylem "co máš za problém".

„To tričko ti sluší" hrál si s piercingem, a já uslyšela jak si Bill nahlas povzdychl, a určitě u toho i protočil očima.

„Díky" „Ale musíš mi ho vrátit, je to moje oblíbené" usmál se, a naklonil se Billovi přes rameno, aby se podíval jak jsou na tom vajíčka.

„Už jsou" ujistil ho Bill, a stáhnul pánvičku z plotny. Z další skříňky vytáhnul tři talíře, a na každý dal přiměřenou porci vajíček.

Tom mezitím ze spíže vzal chleba, a několik plátků hodil do topinkovače. Připadala jsem si tu k ničemu, prostě jsem jen pozorovala dvojčata co mi chystají snídani, a celkem mě to i bavilo.

„Děkuju" s úsměvem jsem poděkovala, a převzala si od Billa talíř s vajíčky, topinkou, a hrníček kávy. Sedli jsme si společně k velkému jídelnímu stolu, a my s Tomem poslouchali Billa historky.

Dopila jsem svojí kávu, a otočila se na hodiny, abych zjistila kolik je. „Už budu muset jít, mám něco na práci" oznámila jsem, a složila příbor vedle sebe, ve znamení že jsem dojedla.

„To je škoda" posmutněl Bill, protože se právě docela dost rozpovídal. Podívala jsem se na Toma, a ten jen potichu žvýkal svoje sousto.

„Jsem ráda že jsem tu mohla s vámi pobýt, ale bohužel jsem tu kvůli škole" zasmála jsem se, a zvedla se ze židle. Nádobí jsem odnesla do kuchyně, a podle Tomových instrukcí ho uložila do myčky.

„Počkej, jdu s tebou" zastavil mě hlas když jsem šla po schodech. Rychle za mnou přiběhl, a tak jsme šli společně do jeho pokoje.

Pobrala jsem si svoje oblečení, a měla v plánu se převléknout, ale on mě s úšklebkem pozoroval. „Otoč se" přikázala jsem mu, a on se tomu jen zasmál.

„Co je?" Divila jsem se čemu se tak směje. „Děláš jako bych tě už neviděl nahou" trochu se uklidnil, ale pořád se potichu smál.

„No a! Pořád si zasloužím soukromí. Takže se hned otoč" rozmáchla jsem ruce kolem sebe, a on jen protočil oči, a na můj příkaz se otočil.

Rychle jsem si navlíkla džíny a tílko. Triko co jsem si vypůjčila od Toma jsem složila, a položila na jeho postel. „Fakt musíš jít?" Smutně se na mě podíval, a já pomalu zakývala hlavou.

„Zítra už od devíti mám první hodinu, a chci se pořádně připravit. Plus nemám ani žádný sešity, takže se ještě musím stavit v obchodě" vysvětlovala jsem když jsem prošla kolem něho z pokoje.

Sešli jsme schody dolu, a já ještě rychle skočila do kuchyně se rozloučit s Billem. Tom mě doprovodil ke dveřím, a já ho před odchodem objala.

„Měj se" políbil mě do vlasů, a já byla ráda že mám tvář v jeho hrudi, jinak by uviděl jak se červenám.

***

„To si děláš srandu!" Vypískla Linda, a pevně mě sevřela do objetí. Dnešek byl náročný, a tak jsem se rozhodla napsat Lindě jestli se nechce stavit na večeři.

Seděly jsme vedle sebe na gauči, a jedly moje vynikající špagety. V pozadí nám hrála nějaká reality show, a já právě Lindě pověděla co se dělo po včerejším obědě.

„Pořád tomu nemůžu uvěřit... bojím se že se mi to zase zdá" povzdychla jsem si, a na vidličku si namotala špagety.

„Jak jako zase zdá?" Nechápavě se na mě podívala, a mně až teď došlo co jsem řekla. Tohle bude těžký vysvětlit... snad mě nebude mít za cvoka.

„Možná to bude znít divně, ale jak byl ten koncert ve Vídni, tak jsem tam usnula, a zdálo se mi o tom, jak jsem se proslavila a jela s kluky na jejich turné do Ameriky"

Cítila jsem se trapně, ale snad jí to takhle stačí. „To je hustý!" Zasmála se, a já byla celkem v šoku z její reakce.

Lindu sice dlouho neznám, ale vím, že patří mezi veselé lidi, a že mě jen tak neodsoudí. „Jo to jo..." nabrala jsem si další sousto špaget.

„A jak to máš vůbec ty s Gustavem?" Změnila jsem téma, a celkem mě to i zajímalo. „Úžasný! Od té doby co jsem ho poznala se mi jakoby svět obrátil naruby" usmála se.

„Jak dlouho jste spolu?" „Už to budou dva roky" „A kde jste se poznali?" „V jednom baru. Omylem mi vylil pití, a tak mi koupil nové, a když jsme na to pití čekali, tak jsme se nějak zakecali, až jsem skončila u něho v posteli" znovu se zasmála.

Bože, ona je snad šťastná furt.

Uviděla jsem že už Linda dojedla, a tak jsem vzala oba talíře, a odnesla je na kuchyňskou linku. „Ty hraješ na kytaru?" Ozvala se Linda za mými zády.

„Už odmalička" otočila jsem se na ní, a přešla ke své kytaře. „Zahraj mi něco" udělala psí oči, a já si povzdychla.

Vzala jsem kytaru ze stojánku, a společně s ní si sedla na gauč vedle Lindy. Začala jsem vybrnkávat melodii písničky Fearless od Taylor Swift, a Linda potichu poslouchala jak hraju.

Později jsem přešla i ke zpívání, a upřímně jsem nezpívala už několik let. „To. Bylo. Úžasný!" Byly slova co vypadly z Lindy hned potom, co jsem dohrála.

„Děkuju" zasmála jsem se.