Concert in Vienna {Tokio Hotel}

19

„Juchuu!" Zařvala Nora když jsme naposledy vyběhli z budovy jménem škola. V rukou jsme nesli vysvědčení a dárky od učitelů k tomu, že jsme úspěšně odmaturovali.

Ano. Ještě před pár měsíci jsem se hroutila že nemám šanci udělat zkoušky, a už vůbec ne mít vyznamenání v posledním ročníku střední. Ale hádejte co. Já zvládla oboje.

Ještě minulý rok jsem byla ráda že jsem nedostala ani jednu pětku, a že jsem prolezla ročníkem. „Už nikdy více!" Radovala jsem se.

„Holky!" Volala na nás Elisa od dveří, a my se na ní otočily. Stála tam ještě s Rebecou, Benem, a Alanem. „Dneska dáme pařbu" pokračovala, a společně se zbytkem party nás došla.

„A u koho?" Vyzvídala Nora. „No ta záleží kdo má volný barák" promluvil Ben, a my se všichni zamysleli. „Rodiče jsou u dědy a babičky, myslím že by to šlo u nás" navrhla se Rebeca, a nám se ulevilo že někdo ten volný barák má, protože pít venku na lavičce je pro trapáky.

„Tak jo, ve tři u tebe" řekl Alan, a my se rozloučili. Nora bydlí po cestě, a tak jsme spolu dojeli na zastávku, a odtamtud se rozešly každá k sobě.

Doma ještě nikdo nebyl, a tak jsem vysvědčení pyšně položila na jídelní stůl, a rovnou si to namířila do kuchyně, protože jsem hladověla, a musela jsem se odměnit za ten školní rok plných stresů.

Popadla jsem z ledničky řecký jogurt, a ten si smíchala s arašídovým máslem a cereáliemi. Spokojeně jsem si s jídlem sedla na sedačku, a zapnula televizi.

Přepínala jsem kanály, a nakonec to nechala na tom, kde zrovna dávali Přátelé. Naprosto miluju ten seriál, už jako malá jsem ho vždycky sledovala s rodiči, a říkám vám že nikdy neomrzí.

Špinavou misku s lžící jsem umyla v dřezu, a následně uklidila na jejich místa. V kapse mi zabzučel mobil, a tak jsem ho vytáhla abych zjistila co se děje.

Psala mi Nora že je na cestě ke mně, protože se nudí a nemá co dělat. Naprosto jsem jí chápala, a taky jsem rychle běžela do pokoje nějak uklidit ten bordel.

„Ahoj!" Objala jsem svojí kamarádku když jsem jí otevřela dveře. „Čauky, rychle se připrav, za hodinu tam máme být" chytla mě za ramena, a táhla mě po schodech.

Na sebe jsem si vzala džínovou mini sukni s páskem se vzorem hvězd, a bílé tílko. Přes to jsem na sebe hodila černou koženou bundu, a jako boty si vzala podpatky.

Nora mi pomohla s líčením. Udělala mi černé kouřové stíny s linkami, a na rty mi opatrně nanesla tmavě rudou rtěnku.

„Vypadáš úžasně" pyšně mě otočila k zrcadlu, a já si mohla prohlédnout finální výsledek. „To díky tobě" mrkla jsem na ní, a obě jsme vypukly smíchem z toho, jak to bylo až moc flirtující.

Do rukou jsem čapla větší kabelku, a do ní naházela potřebné věci. „Ještě jedna maličkost" vyšla jsem z pokoje, a Nora mě následovala.

V kuchyni jsem otevřela ledničku, a z dvířek vyndala jednu flašku vodky, a jednu flašku rumu. „Bože můj" v údivu se zasmála, a já si flašky opatrně dala do kabelky.

Hodiny v obýváku už ukazovaly 14:27, a tak jsme už šly ven, a já za námi zamknula. Během cesty jsme kecaly o našich plánech než Nora odjede s rodiči do Španělska, a já s Tokio Hotel do Ameriky...

„Vy už jste tady?" Vykulila na nás oči Rebecca když nám otevřela dveře. „Vždyť jsou tři" řekla Nora, a radši zkontrolovala čas na hodinkách.

„To už? Trochu jsem se zakoukala do televize" uchechtla se, a pustila nás dovnitř. Rebecca nás zavedla do obýváku, co vypadal dosti luxusně.

Její mamka je právnička, a tak si to můžou dovolit. „Hned přinesu jídlo a něco k pití" odběhla z místnosti, a my s Norou si udělaly pohodlí na velkém gauči.

„Kdy vůbec letíš do té Ameriky?" Prolomila ticho mezi námi. „1.7." Krátce jsem odpověděla. Nora nevěděla s kým tam letím, nebo proč.

„Takže mám ještě necelý měsíc" povzdychla si, a já jen přikývla. V tom se objevila Rebecca s plnými rukami. Nesla několik balíčků křupek, a pár flašek alkoholu.

Všechno to položila na stolek, a zase zmizela za rohem. „Chceš pomoct?" Zařvala jsem na ní, a na odpověď se mi ozvalo hlasité "Ne".

„A co budeš dělat v Americe?" Zeptala se. Čekala jsem že tahle otázka někdy přijde, ale že tak brzo? Neměla jsem připravenou žádnou výmluvu, a své nejlepší kamarádce jsem ani moc lhát nechtěla.

„No tak víš co... je to USA, nějak to tam procestuju a zase pojedu domu. Chci si odpočinout od Evropy" trochu jsem znervózněla.

Ani jsem nevěděla proč tam jedu. No tak samozřejmě že s kapelou na jejich tour. Ale já nevěděla kde všude ty jejich koncerty pořádají.

Možná v New Yorku, nebo v LA, což je velký rozdíl. Ale taky to může být v nějakém zapadákově uprostřed těchto měst.

„Aha... celkem ti závidím" zasmála se, a já pořád nervózně taky. „To by už mělo být snad všechno" vrátila se Rebecca s další plnou náručí jídla a džusů a piv.

„To nemáme šanci sníst, vypít možná" ozvala se Nora, a Rebecca se uchechtla. Vyrušil nás zvonek.

Podívala jsem se za sebe přes sedačku odkud šlo vidět z okna na vchod. Stáli tam kluci s napěchovanými batohy, a já pozorovala jak jim hostitelka otevřela, a nechala je projít dovnitř.

„Nazdar holky!" Zařval Alan, a svůj těžký batoh si odhodil na křeslo. Zamávala jsem mu na pozdrav, a Nora moje pohyby zopakovala.

„Ahoj" vešel do místnosti společně s Rebeccou Ben, kterého jsem taky ze slušnosti pozdravili.

Časem jsme už načali všechny flašky, a zahráli si i panákovou ruletu. Během toho jsme do sebe házeli brambůrky a křupky, a sledovali náhodný film co zrovna dávali.