Concert in Vienna {Tokio Hotel}

30

„Vaness!" Uslyšela jsem volání mého jména když jsem odemykala svůj byt. Otočila jsem se, a uviděla jak ke mně od dveří Lindy běží.

„Zapomněla jsem si tam něco nebo...?" Snažila jsem se přijít na důvod proč za mnou přiběhl. „Jo, mě" nadechl se, a já málem vypukla smíchy.

Moc mi chyběl, a to vám Nora dokáže potvrdit. Každý den jsem myslela na něj, a hlavně na tu noc.

Můj život se od té doby hrozně moc změnil, a hlavně jsem se snažila jít jinou cestou než v tom snu. Chtěla jsem zažít něco nového, něco reálného.

„Tak pojď dál" se smíchem jsem otevřela dveře, a nechala ho projít. Uviděla jsem jak si prohlíží každý detail mého domova.

„Máš to tu krásný" řekl s obdivem, a hodil sebou na gauč. „Děkuju, ale určitě to ještě není finální výsledek" semkla jsem rty v úzkou čárku, a přešla do kuchyně která byla spojená s obývákem.

„Dáš si čaj?" Zapnula jsem konvici napuštěnou vodou a otočila se zpátky na něho. Jeho hladové oči mě pozorovali, a trvalo mu dlouho než mi odpověděl.

„J-jo, klidně" vzpamatoval se, a já se nad tím uchechtla. Z poličky jsem vytáhla dva keramický hrníčky, jeden byl světle růžový, a druhý světle modrý.

Potom jsem vytáhla ze skříňky zelený čaj, a rovnou i med. Nemusela jsme se Toma ptát jestli sladí, protože pokud se moje sny nemýlí, tak Tom miluje sladký, a všechno si sladí co nejvíce.

„Neřekl bych do tebe že půjdeš na vysokou" spustil, a já se na něho podívala. „Tím chceš říct že sis myslel že jsem blbá?" Nadzvedla jsem obočí, a uviděla jsem jak zpanikařil.

„Ne to ne, jen si mi připadala jako taková ta holka co bude spokojená s maturitou" pokrčil ramena. „Byla jsem taková, ale něco mi přelétlo přes nos, a prostě se mi názory změnili" vyjasnila jsem situaci.

Z hrnků jsem vyndala pytlíky čaje, a hodila je do koše. Do každé ruky jsem vzala jeden hrníček, a vydala se s nimi do obýváku kde seděl, nebo spíš ležel Tom.

„Děkuju" převzal si ode mě modrý hrníček, a lžičkou si čaj promíchal. „A co tu vůbec děláš ty?" Ptala jsem se teď já.

„Bydlím tu, teda ne tady, ale s Billem jsme se přestěhovali do Hamburku asi tak rok zpátky"

„Tak to jo..." kývla jsem hlavou, a podívala se z velkého okna za mými zády do rušné ulice. „Můžu tě k nám vzít, rád se pochlubím svým majetkem" šibalsky se usmál.

Tahle nabídka mě lákala, ale i přes to jsem trochu váhala. Přece jenom jsme se dlouho neviděli, tak nevím jestli je to dobrý nápad, ale nějaký malý hlásek uvnitř mě mi říkal ať na to kývnu.

„J-jo, ráda" usmála jsem se, a usrkla si horkého čaje který jsem svírala v rukou. „A co studuješ?" Zeptal se, a víc se zavrtal do polštářů.

„Práva" krátce jsem odpověděla, a dále pozorovala ulici. Uviděla jsem jak nějaký muž zběsile běží s kufříkem v ruce, a málem narazil do ženský s kočárkem, která nejspíš telefonovala.

„Takže až budu mít průser tak mě z něho dostaneš?" Řekl provokativním hlasem. „Když si mě zaplatíš tak jo" musela jsem se držet abych nevybouchla smíchy.

Tom se napil nápoje v hrnku, a tak nastalo to trapné ticho, kdy člověk neví jestli má mluvit, nebo mlčet, nebo se prostě jen koukat na toho druhého.

„Jak víš že sladím?" Byly jeho první slova po ochutnání čaje. „Odhadla jsem to" lhala jsem, a doufala že mě neprokoukne.

Jsem ráda že se moje sny nemýlily, a že z toho čaje nedostal cukrovku. Nějakou dobu jsme tam prostě jen seděli, pili čaj, a povídali si o tom, co se od té noci dělo.

Bylo to jako kdyby ten večer neexistoval, a vůbec se to nestalo. Bylo to jako když se dva přátelé po dlouhé době potkají, a vykládají od svých zážitcích.

Jsme ti přátelé? Co vlastně jsme? Nikdy jsem si tuhle otázku ještě nepoložila, ale teď nad tím hluboce přemýšlím.

Jsem přesvědčená že tu není název pro vztah dvou lidí, kteří spolu spali jednu noc. Možná jo, ale já nad těmito věci opravdu nepřemýšlím.

Narovnala jsem hrnky do myčky, a mezi tím co si Tom na balkóně zapálil cigaretu, jsem se rychle převlékla do něčeho, co se hodí víc do civilizace.

Vybrala jsem si obyčejné džíny, tílko, a přes to si hodila koženou bundu. Na líčení jsem čas neměla, a tak jsem si jen projela řasy řasenkou, a na rty si dala balzám zbarvený do rudé.

Vyšla jsem z ložnice, a Tom zrovna házel cigaretu do popelníku, to nám dobře vyšlo. „Ty kouříš?" Řekl, a pozoroval popelník.

„Cože?" „Že tu už je jedna cigareta" přešel z balkónu dovnitř, a zavřel za sebou prosklené dveře. „Někdy si dám" odpověděla jsem mu, a šla si nazout moje černé conversky.

„Neřekl bych do tebe že kouříš" vydal se za mnou ke dveřím, a taky si obul boty.

Bylo to jako na té střeše toho klubu v mém snu. Řekl úplně stejná slova, a dokonce se u toho i stejně tvářil, překvapeně, ale šťastně.

„Já do tebe jo" zamumlala jsem, a hlavou se mi pořád proháněla ta scéna ze snu.

S Tomem jsme sjeli výtahem do přízemí, a tam šli k černé audině, která patřila nejspíš němu.

Odemknul to auto, a jako gentleman mi otevřel dveře spolujezdce. „Děkuju" usmála jsem se na něho, a sedla si na sedačku.

Vevnitř to vonělo smíšeně. Cítila jsem typickou vůni do auta, mentolové žvýkačky, a tabák.

Bez jediného slova si sednul za volant, a vyjel z parkovacího místa. Projížděli jsme městem, a já si užívala krásu Hamburku.

Tohle město pro mě byl vždycky sen, a já ho milovala od té doby co jsem sem jela s dědou a babičkou na dovolenou.

Zajeli jsme do ulice plné velkých baráků, až skoro vil. Auto zastavilo před šedým, moderním domem. Byl moc hezký, a už od pohledu luxusní.

„Líbí?" Ozval se jeho hlas za mými zády když jsem si prohlížela velký dům přede mnou. „Moc" usmála jsem se, a ucítila jeho ruku kolem mého pasu.

Vedl mě k obrovským vstupním dveřím, které odemknul, a nechal mě projít dovnitř.