Concert in Vienna {Tokio Hotel}

Prolog

„Vanessa Kirschner!" Probral mě hlas učitelky, a já věděla že to není dobrý znamení. „Jak si dovolujete spát o hodině hudební výchovy? To si myslíte že vám tyhle informace nejsou užitečné?!" Vztekala se, a já se tomu musela zasmát.

„Trochu" zamumlala jsem pod rukou, kterou jsem si zakrývala pusu abych nevybouchla smíchy. „Jak se opovažujete?! Zrovna vy slečno Vanesso, nemáte známky na chlubení" přešla ke katedrále, a listovala svým diářem.

„Hra na hudební nástroj, 25.9. 2005, za pět!" Četla nahlas její poznámky o mích známkách, a celá třída ji zaujatě pozorovala.

„Zkouška ze zpěvu, 5.11. 2005, opět za pět!" Hlasitě zavřela desky diáře, a vzteky plným výrazem se na mě podívala.

„V hudební kariéře to asi nikam nedotáhnete co?" Vrátila se zpátky k mé lavici. „Nejspíš" odsouhlasila jsem, abych už nedělala žádné vzpory.

„Do týdne mi přinesete dvou stránkovou esej o vašem spříznění s hudbou. Jestli to tak neuděláte, nechám vám na pololetní vysvědčení pětku" šibalsky se na mě usmála, a já jen vykulila oči.

Naší konverzaci přerušil zvonek, co jasně oznamoval konec vyučování, a konec školy pro tenhle týden. Sesunula jsem všechno učení z lavice do školní tašky, kterou jsem si pak přehodila přes rameno, a namířila si to do jídelny.

U mého oblíbeného stolu jsem spatřila Noru, a tak jsem se k ní přisedla, a tác naštvaně položila před sebe na stůl.

„Co je?" Zasmála se moje nejlepší kamarádka, a já jí jen propalovala pohledem. „Ta stará ropucha na hudebku mi řekla ať napíšu esej o nějaký sračce, jinak mě nechá propadnout" protočila jsem nad tím očima, a zakousla se do kousku pizzy.

„No jo no" povzdychla si nad tím, a napila se ze skleničky jablečného džusu. „Asi dneska půjdu navštívit tátu do práce, od rána tam přichystávají koncert pro ty Němce" řekla jsem svojí myšlenku, a znovu si kousla do pizzy.

„Kup mu něco dobrého" navrhla Nora, a já jen na to přikývla.