Dost

(2)

D:

„Paní ředitelko, měla byste domluvit slečně Grangerové." vznesl jsem připomínku na poradě.

„Co prosím?" potrefená husa se vždycky ozve. Nepřekvapilo mě to a nestála mi ani za pohled.

„Proč, pane Malfoyi?" zajímalo McGonagallovou.

„Domnívám se, že nesplňuje požadavky na to být ředitelkou koleje, její chování vůči studentům, převážně cizí koleje, je nepřiměřené."

„Myslím, že toto téma jsme řešili nespočetněkrát a stále si stojím za tím, že slečna Grangerová plní vše řádně a tak jak má."

„Musím vznést námitku." zvýšil jsem hlas.

„Schůze je u konce, pane Malfoyi. Vaše námitka je neopodstatněná a vy to víte. Osobní záležitosti do toho, prosím, netahejte." odmítla mě a vstala od stolu, u kterého seděl celý učitelský sbor. V sedě jsem sledoval, jak se osazenstvo rozpouští a odchází ze síně. Hodil jsem podrážděným pohledem na tu, která mi je trnem v oku. Mračila se, přesto se ani nehnula.

„Ty hajzle." osočila mě hned, jak poslední člen odešel. Musel jsem se ušklíbnout.

„Za pravdu se každej čertí, měla bys odstoupit z funkce a především vypadnout z týhle školy!" vstal jsem a vydal se ke dveřím. Ráznými kroky ke mně došla a strčila do mě.

„Hajzle!" vyštěkla znovu.

„Nic lepšího neumíš?" posmíval jsem se jí a strčil do ní taky, až vrazila do futer. Nečekala to, proto do nich silně narazila zády. Nejspíš to muselo bolet a mě to zahřálo v hrudi. Nehodlal jsem dál setrvávat v její společnosti, proto jsem se vydal pryč.