H:
Byla jsem nevinná, a přesto mě sžírala ukrutná vina. Byl to příšerný pocit. Musím to ale vydržet ještě pár týdnů. Jen pár. To zvládnu.
A pak všechno skončí.
Doufala jsem, že se mi uleví. Právě jsem procházela školními pozemky, když jsem si všimla podezřelé partičky u velkého dubu. Přimhouřila jsem oči. To snad ne! Rozeběhla jsem se na místo, kde už vše bylo zřetelné.
„Co to tady provádíte?!" rozkřikla jsem se na partu studentů ze Zmijozelu, kteří pověsili hlavou dolů mého studenta z Nebelvíru na vysokou větev. „Okamžitě ho sundejte dolů!" pokračovala jsem.
„Paní profesorko, on tam už byl. Právě jsme mu přišli na pomoc." obhajoval se jeden.
„To není pravda!" ozval se ten nebožák.
„Vůbec nevíme, kdo to tomu chudákovi udělal." začal další v zelené uniformě.
„Řekla jsem okamžitě!!!" zakřičela jsem. To ty děcka nemyslela vážně! Bedlivě jsem sledovala, jak svému spolužákovi neochotně pomáhají. „Za tohle vás trest nemine, potkáme se po večeři v mém kabinetu!"
„Ale..."
„Žádné ale! Za tohle vám strhávám 20 bodů!" tvrdě jsem oznámila, plná vzteku. Popadla jsem vyděšeného studenta z Nebelvíru za ramena, otočila se a vydala se s ním na ošetřovnu, aby ho mohli prohlédnout. Za námi ale stál Malfoy.
„Pane profesore! Profesorka nám strhla 20 bodů, přitom jsme nic neudělali!" ozval se ten první hříšník. Malfoy se díval celou dobu na mě, pak si prohlédl žáka, kterého jsem držela a nakonec své studenty.
„Chtěli jsme mu pomoc a ona..."
„Drž hubu! Kvůli vám a vašim stupidním nápadům jsme přišli o 20 bodů. Oprávněně." dodal. Nemínila jsem dál být účastníkem téhle akce a vydala se, se studentem, který se klepal, pryč.
Odmítala jsem přemýšlet nad tím, proč se za své studenty a kolej nepostavil.
أنت تقرأ
Dost
قصص الهواةMnoho vody v řece uplynulo a oni už nejsou studenty na škole čar a kouzel v Bradavicích. Naopak, osud si přál, aby se stali řediteli kolejí. Hermiona Grangerová - Nebelvír. Draco Malfoy - Zmijozel. Ať už panuje hluboká a odvěká rivalita mezi těmi...
