Dost

(24)

D:

„Vy slečno Grangerová a vy, pane Malfoyi, tu, prosím, ještě okamžik zůstaňte." obrátila se na nás McGonagallka, potom, co ukončila poradu profesorského sboru. Z místnosti se ostatní pakovali a my čekali. Byl jsem zvědavý s jakou blbostí zase přijde. Jestli se bude konat další výlet do Prasinek, kde budeme muset být dozorem, tak se z toho fakt už poseru.

Dveře se konečně zavřely a my jsme sledovali její vrásčitou tvář.

„Co pro vás můžeme udělat?" zajímala se ta šprtka. Tiše jsem si odfrknul a protočil oči. Jako za starých časů.

„Dívala jsem se průběžně na výsledky jednotlivých kolejí a jejích bodů. To, co se děje ve vašich statistikách je totální šílenství. Vy dva máte oproti Mrzimoru a Havraspáru asi tak stonásobek položek, a to nezmiňuji ani to, že každá jde do odečtu. Zbláznili jste se nebo co?!" zvýšila hlas.

„Paní ředitelko, můžu to vysvětlit..." začal jsem.

„Mlčte, Malfoyi!" křikla na mě. „Tahle by to nešlo. Říkala jsem Vám, abyste osobní neshody netahali mezi ty děti a koleje. Jenže ta vaše zášť a rivalita překračuje už veškeré meze. Musíte přestat! Teď hned si udělíte navzájem body, dle Vašeho zvážení, aby aspoň jedna položka ve vašich sloupcích byla zelená a ne červená!"

„Cože?!" nechápal jsem. Zbláznila se? Udělit kladné body Nebelvíru? Ani mě nehne!

„Stal jste se snad slaboduchým, pane Malfoyi? Rozumíte zadání, takže teď si oznámíte konkrétní čin a počet udělených bodů."

„Ne!" protestoval jsem dál.

„Jestli to neuděláte, já osobně Zmijozelu strhnu body a věřte, že vám to jen uškodí."

„Vy mi vyhrožujete?" nevěřil jsem tomu, co z té báby leze za věci.

„Správně, pane Malfoyi. Za tohle byste si zasloužil bod." zlomyslně se usmála. „Takže, co bude?!"