D:
Tyran. To slovo mi rezonovalo v hlavě pořád dokola. Bylo to obvinění. Skutečnost. Byl jsem jím, věděl jsem to, ale když jsem to slyšel z jejích úst, zasáhlo mě to víc než bych čekal.
Tyran. Jenže po tom všem už někým jiným být neumím. Nemůžu.
„Posloucháte mě kolego?" zaslechl jsem poslední otázku, kterou jsem opět dokázal postřehnout. Rychle jsem se vzpamatoval a snažil se dělat jakoby nic. Neslyšel jsem ani hovno a nemám ani sílu cokoliv vnímat.
„Samozřejmě. Musíte mě však omluvit, nutně potřebuju hovořit s profesorem... teda, to už jsem učinil. Teď mě čeká hůra esejí k opravě." to lhaní i mě samotnému znělo těžce uboze. Zvedl jsem se od jídelního stolu a odpotácel se chodbami hradu do svého kabinetu. Cestou přes Hodovní síň jsem ještě pohlédl na Grangerovou. Právě se živě bavila s kolegy, usmívala se, až celá zářila. Slušelo jí to, vypadala... nádherně. Ach bože! Zrychlil jsem krok, abych konečně vypadnul.
Jsem přece tyran.
ČTEŠ
Dost
FanfictionMnoho vody v řece uplynulo a oni už nejsou studenty na škole čar a kouzel v Bradavicích. Naopak, osud si přál, aby se stali řediteli kolejí. Hermiona Grangerová - Nebelvír. Draco Malfoy - Zmijozel. Ať už panuje hluboká a odvěká rivalita mezi těmi...
