Dost

(32)

D:

„Pane Malfoyi, jestli je tohle vaše práce, tak si to odskáčete, na to vemte jed." oznámila mi McGonagallová před další poradou školního sboru. Zmateně jsem se na ni podíval, absolutně jsem nechápal, o čem je řeč. Ředitelka pokračovala na své místo a v tichu čekala, až se usadí i poslední profesor, který dorazil.

„Vážení kolegové a kolegyně, dneska musím začít jednou velmi nepříjemnou zprávou. Slečna Grangerová podala žádost o odstoupení z funkce ředitelky koleje." začala. Okolí zašumělo a zalapalo po dechu. Ozývalo se překvapené mumlání. Srdce se mi zastavilo. Cože? Podíval jsem se na Grangerovou, která nečinně seděla v židli a hleděla upřeně na ředitelku. „To ale není vše." pokračovala po chvíli. „Slečna Grangerová zároveň podala výpověď i z funkce profesorky a chce opustit naši školu."

„Cože?"

„Proč?"

„To nesmíte, kolegyně."

„Co vás to napadlo?" padala otázka za otázkou. Nepřestával jsem se na ni dívat. Srdce mi vynechávalo údery, pak se rozběhlo jak splašené. Nemohl jsem se pořádně nadechnout. Bolelo mě na hrudi, až jsem si ji musel promnout. Co to, krucinál, udělala?

Tak nějak jsem doufal, že to je jen noční můra, ze které se najednou probudím, zbrocený potem. Jenže jsem se vzbudit nemohl. Nemohl jsem procitnout a nezbývalo mi nic jiného než přijmout, že tohle není sen.

Co jsi to jen udělala?!