(23)

175 15 0
                                    

H:

Byl celý v rozpacích a přitom stačilo tak málo. Být upřímná a poděkovat mu za pomoc.

„Já..." snažil se něco říct, ale vůbec mu to nešlo. Bylo hrozně zajímavé ho tahle vidět. Dlouho se na mě nevydržel dívat a sklopil zrak.

„Děkuju, že jsi mi pomohl. Že jsi mě nenechal spadnout."

„Jistě. Musel jsem něco přece udělat. Pak bych ještě nakonec musel suplovat tvoje hodiny s tvými smrady. Bylo to jen pro tvoje dobro, jelikož bych Nebelvíru strhal tolik bodů, až by žádný už neměli." odsekl a znovu mě propalovaly jeho oči.

„Samozřejmě." přijala jsem jeho odpověď. Moje studenty nesnášel, takže to, že mi pomohl se přece nabízelo. Dokázal přemýšlet několik kroků dopředu. Musela jsem si přiznat, že mě zasáhla vlna zklamání. „Takže vyhrály obě strany." kývla jsem na srozuměnou.

„Jo, tak nějak."

„Fajn... tak já už musím jít."

„Fajn."zopakoval po mě a já ho opustila. S tím, čím za mnou rozhněvaně přilítnuluž nekomentoval. Asi ty prdy moje omluva rozehnala.


DostWo Geschichten leben. Entdecke jetzt