Dost

(16)

D:

„Pomóc! Pomóc! Pomozte nám, prosím, pane profesore!" přiběhl za mnou jeden student Mrzimoru. Když jsem šel okolo tříd.

„Co se stalo?" zaujala mě panika v jeho hlase.

„Měli jsme hodinu s kouzelnými tvory, právě jsme se učili o Raraších. Profesor to moc nezvládnul a utekli mu. Vypukl totální chaos, křik. Snažili jsme se je všichni pochytat a nacpat do klece, dát pod zámek, jenže se nám to stále nepodařilo. Je jich spousta! Pak přiběhla profesorka Grangerová, která se nám snažila pomoci, ale nedopadlo to dobře."

„Jak nedopadlo dobře, co se jí stalo?" zajímalo mě. Musím se přiznat, že mi ten chlapec a jeho vyprávění způsobili zrychlené bušení srdce a něco, co se podobalo strachu. Bylo mi to neskutečně nepříjemné. Tenhle pocit jsem neznal a najednou se mě zcela zmocnil. Neměl jsem tušení, co se sebou. „Co se stalo Grangerový?!" vyštěkl jsem na něj, abych se to konečně dozvěděl.

„Zmocnili se jí Raraši. Pojďte, prosím, se mnou a pomozte nám!" ten student zněl zoufale a já si pořád nedokázal představit, co znamená, že se jí zmocnili. Neváhal jsem a rozběhl se za tím klukem. Zarazil jsem se ve dveřích třídy, kde panovalo něco dalece horšího než chaos.

Přesto mě zaujal jeden obraz, který mě donutil opřít se o futra, založit si ruce na prsou a s úsměvem pozorovat Grangerovou, která visela na lustru a zároveň ji otravovali ti tvorové. Nádherná a zábavná podívaná.