Dost

(7)

H:

„Vážně? Vzala jsi mé koleji 20 bodů?" rozkřikl se Malfoy po tiché knihovně. Už jen to, že tu haleká mě naštvalo.

„Ztiš se, jsi v knihovně!" důrazně jsem ho na ten fakt upozornila. Dodupal ke mě a tišším, byť stále rozhněvaným hlasem pokračoval.

„Je mi u prdele, kde jsme! Ty jsi srazila 20 bodů mým studentům!"

„A to byl ještě mírný trest v porovnání s tím, že se snažili vloupat do oddělení s omezeným přístupem!" štěkla jsem na něj. „A nepokoušej mě, nebo to zvýším na 50 bodů, Malfoyi!"

„To neuděláš." řekl rozhodným hlasem.

„Opravdu? Chceš se přesvědčit?" propichovali jsme se pohledy. Kdyby takový pohled mohl zabíjet, oba jsme již po smrti.

„Zkus to a vrátím ti to, dvakrát tolik, moc dobře to víš."

„Vím, protože tyran neumí nic jiného." prskla jsem na něj. „Jestli mě stáhneš ke dnu, stáhnu tě sebou a nechám tě utopit, jasný?"

„Tyran?" to jediné ho snad překvapilo. Protočila jsem oči nad tím, jak je povrchní, sbalila jsem si už připravenou hromádku knih a namířila si to pryč. Stačila jsem udělat dva kroky, když mě zastavila jeho ruka, na mé paži. Trhnutím si mě k sobě přitáhl až jsem narazila do jeho hrudi. Dívaly se na mě ty jeho proklaté modrošedé oči. „Neznáš mě."

„Za ty roky tě znám až moc dobře. Jsi tyran a ještě něco mnohem horšího." oznámila jsem mu pevně a vyškubla se mu. Už mě nezastavil.