Dost

(35)

H:

Byly to pro mě nejhorší dny v kariéře. Snažit se plnit svoje úkoly, když jsem věděla, že to brzy skončí. McGonagallová mi tu možnost samozřejmě neupřela, rozhodnutí nechala na mě, za což jsem jí byla vděčná. Přesto mi sdělila, že si to můžu kdykoliv rozmyslet a že ráda spálí ty dokumenty, které jsem jí předala. Napadlo mě to mnohokrát, že ji požádám, aby je zničila. A mnohokrát mě taky množství přesvědčujících argumentů, které mě k tomuhle celému vedly, donutily stát si za tím.

Bylo to tak zatraceně těžké.

Ozvalo se zaklepání na dveře mého kabinetu.

„Dále." vyzvala jsem návštěvníka pevným hlasem. Musela jsem se přemáhat, protože by mě jinak zradil. Dveře se otevřely a v nich stál Malfoy. To snad ne. Dosud se mi dařilo se mu vyhýbat na sto honů. Tohle setkání v tváří tvář ale nezvládnu! „Pane kolego, jdete bohužel nevhod. Právě jsem si vzpomněla, že musím..."

„Přestaň!" nařídil mi a zabouchnul za sebou dveře takovou silou, až vzlétnul kamenný prach.

„Odejdi." sdělila jsem mu. Byl to příkaz i žádost zároveň.

„Co jsi to udělala?"

„Co máš přesně na mysli? Pokud vím, tak jsem v poslední době nikoho z tvé koleje nepotrestala úkolem navíc ani jsem jim nesebrala žádné body."

„Co jsi to udělala?!" zopakoval svou otázku. Zamračila jsem se. Nechtěla jsem si připustit, že oba moc dobře víme, o čem je řeč. Trvalo mu to sice několik dlouhých dní, ale přesto mě konfrontoval. Bylo mi to nepříjemné. Necítila jsem se dobře, ani na těle ani na duši. Tohle mi nemohl dělat.

„Běž pryč, prosím!"

„Proč jsi to, sakra, udělala?!" rozkřikl se plný hněvu. Neměla jsem sílu bojovat, už ne.

„Protože sis přál, abych zmizela. Tak jsem nám ulevila obou."

„Do prdele, Hermiono!!" křičel dál a došel k mému stolu, za kterým jsem seděla.

„Co máš za problém tentokrát? Když jdu proti tobě, je oheň na střeše. Když ti jdu po vůli, stejnak se ti to nelíbí! Víš vůbec co chceš?!" křikla jsem i já na něj.

„Jo, vím to a udělám proto cokoliv!" oznámil a jedním máchnutím mi shodil různé věci ze stolu. Vyděsil mě tím gestem, ale nejvíc mě děsil jeho pohled, který na mě upíral.

Co se to dělo?