Dost

(25)

H:

„Jsem přesvědčen, že je to proti školním pravidlům." namítal stále Malfoy.

„Namítejte si co chcete, tahle škola je moje, a proto budete dělat to, co se po vás chce, srozuměno? A teď začněte a dejte Nebelvíru body!" vlastně jsem téměř ředitelku McGonagallocou neslyšela křičet. Trochu mi to nahánělo strach. Tohle jsem ještě nezažila.

„Zatraceně, paní ředitelko!"

„Začněte, Malfoyi."

„Fajn, kurva práce! Uděluji nebelvírské koleji v čele se slečnou Grangerovou 10 bodů." začal. To se tedy moc nerozdal. Ještě jsem nevěděla za co těch 10 bodů máme, ale i tak mě to naštvalo. Stovky jich sebral a věnuje nám jen tuhle hrstku? Uklidni se, Hermiono. Jde o čest. Ty taková nebudeš.

„Pokračujte, sdělte, za co je udělujete." vyzvala ho ředitelka.

„Za to, jak to na posledním výletu do Prasinek zvládla se studenty jako dozor." prsknul na nás důvod.

„No výborně, ani to nebolelo, že?!" pousmála se, trochu zlomyslně. Upřímně myslím, že právě málem vykrvácel, takže ho to bolelo sakra hodně. „Teď jste na řadě vy, slečno Grangerová.

„Já..." nadechla jsem se. „Uděluji zmijozelské koleji v čele s panem Malfoyem 100 bodů." oznámila jsem. Postřehla jsem, že Draco překvapeně zalapal po dechu a McGonagallová se srdečně usmála.

„Za co?!" zajímalo Malfoye.

„Za to, že mi zachránil život." no dobře, trochu jsem přeháněla. Hrozilo mi maximálně pár zlomenin, ale tak nějak... jsem to tak cítila.

„Velmi čestné, slečno Grangerová. Děkuji za vaši spolupráci, přeji krásný den." rozloučila se s námi a nás tam nechala na sebe zírat. Rychle jsem zamrkala, abych se trochu probrala z toho modrošedého kouzla jeho očí a vyšla jsem z místnosti jako další.