D:
To bylo sakra divný. Stál jsem na Astronomické věži, sám, na čerstvém vzduchu a se svými myšlenkami. Samozřejmě, že jsem nechtěl, aby Grangerová spadla a ublížila si. Takový monstrum fakt nejsem, proboha. Jenže potom, co jsem ji zachytil jsem měl pocit, jako by do mé náruče patřila už odnepaměti.
Díval jsem se jí do velkých oříškových očí a nemohl se vzdát nejen toho pohledu ale hlavně toho práva ji držet o chvíli dýl. Byla tak neskutečně krásná, celá rozcuchaná, ještě se zapleteným Rarachem ve vlasech. Jako by to byla jen modrá ozdoba.
Kdybych nevěděl, že jsme odvěcí nepřátelé, tak bych se do ní okamžitě zamiloval.
Dost. Dost! Do prdele! Zešílel jsem nebo co?! My dva nikdy nebudeme nic jiného než dva nenávidějící se ředitelé kolejí. Prohrábnul jsem si vlasy rukama, které jsem nakonec spojil na týle a vydechl jsem. Byl to neznámý a fakt protivný pocit.
„Kurva." ulevil jsem si a vypadnul odtamtud. Moje nálada se změnila rychlostí světla. Nevěděl jsem, co si o tom mám myslet. Byl jsem najednou nevysvětlitelně nasranej. Abych si spravil náladu, tak cestou do svého kabinetu jsem nějakým Nebelvírským smradům strhnul 10 bodů. A to jenom proto, že jsem mohl.
Sednul jsem si za svůj stůl a nalil si sklenici Ohnivé whisky a přál jsem si zapomenout všechno.
YOU ARE READING
Dost
FanfictionMnoho vody v řece uplynulo a oni už nejsou studenty na škole čar a kouzel v Bradavicích. Naopak, osud si přál, aby se stali řediteli kolejí. Hermiona Grangerová - Nebelvír. Draco Malfoy - Zmijozel. Ať už panuje hluboká a odvěká rivalita mezi těmi...
