H:
Do prdele, že jsem se zas musela dostat do takový šlamastiky. Chtěla jsem pomoci kolegovi, kterému se jedna vyučovací hodina vymkla z rukou a uklidnit panikařící studenty. Jenže místo toho, abych máchla hůlkou a bylo vyřešeno, o hůlku jsem přišla. Aby toho nebylo málo, tak se mi Raraši pustili do vlasů. Někteří se do nich zapletli, jiní jen s pištěním tahali a štípali. A aby to nebyla nuda, tak mě parta Rarachů popadla a vylétli se mnou na úroveň lustru, když mě v tom pustili, takže jsem se rychle chytla železné obruče, na které plápolali svíce.
„Jste v pořádku, kolegyně Grangerová?!" ozvalo se zezdola od profesora, co měl sám sakra dělat, aby byl relativně v pohodě.
„V naprostým!" odpověděla jsem mu, ale vůbec jsem se tak necítila. Houpala jsem se na lustru jak opice, za asistence Rarachů, kteří mě stále tahali za vlasy. Nejhorší bylo, že jsem se jen tak nemohla pustit a seskočit. Bylo to na mě moc vysoko. Proboha!
„Přivolám pomoc!" ozval se některý student a zmizel. Dobrý nápad. Hodně dobrý nápad. Děkovala jsem bohu za nápadité studenty, které tu na škole máme. A modlila jsem se, aby pomoc přišla hodně brzy, protože se už neudržím.
Po chvíli, která mi připadala jako věčnost jsem zaregistrovala, že se ten student vrátil. A hned za ním to nejhorší možné řešení vůbec.
„Do hajzlu!" zanadávala jsem tiše. Ten nás tady nechá umřít a ještě se pobaví.
YOU ARE READING
Dost
FanfictionMnoho vody v řece uplynulo a oni už nejsou studenty na škole čar a kouzel v Bradavicích. Naopak, osud si přál, aby se stali řediteli kolejí. Hermiona Grangerová - Nebelvír. Draco Malfoy - Zmijozel. Ať už panuje hluboká a odvěká rivalita mezi těmi...
