Heart Beat (Zayn Malik)

Prolog

Žili vedle sebe již několik let. V jedné z těch roztomilých londýnských čtvrtí, kde jeden řadový domek vypadal jako druhý.  Fyzicky jejich pokoje dělilo jen pouhých pár metrů, stačil pouhý pohled z podkrovního okna a toho druhého měli jako na dlani, stačil  pár kroků a neexistovalo by nic, co by je rozdělovalo. Nic, pokud mluvíme o běžných překážkách. Mnoho, když vezmeme v potaz překážky, co si do cesty stavěli oni sami. 

Možná, že se stěny jejich domů těsně dotýkaly, ale jejich světy nemohly být vzdálenější. 
On žil v tom svém chmurném, opuštěném, kam nepouštěl nic a nikoho. Ona veselá a šťastná, nechápala jeho každodenní osamělé vysedávání v okně pokoje, nechápala ty tklivé melodie, co lehce vybrnkával na struny své kytary, nechápala jeho odmítavý postoj k světu,protože pro ni byl svět tak okouzlující, barevný a radostný. 
Což on sám  nebyl. Čím více se však lišil od představy jejího dokonalého světa, tím více jí přitahoval. Jako můra přitahovaná zářivým světlem žárovky, jako opačné magnety silou tažené jeden k druhému, tak to táhlo ji k němu, i přesto, že stále narážela do zdi, kterou kolem sebe stavěl. 

Milovala život, který jemu proklouzával mezi prsty. 
Neměl rád nic a hlavně ne sebe. Ale pokud bylo něco, o čem by dokázal říct, že miluje. Byl to její smích. 
Ne, nezněl jako zvonkohra pražské Lorety a ani omylem se nepřiblížil libozvučnému odbíjení londýnského Big Benu. Její smích zněl spíš jako prudká britská přeháňka, dopadající na plechový parapet jeho okna, zněl jako cinkot rolniček co nosila přivázané na kabelce, zněl jako hudba odněkud jinud, z jiného světa, ze světa, kde by byl raději, než tady. 
Rád poslouchal ten zvuk radosti, co k němu doléhal ze sousedního domu. Možná už jen proto, že on sám se nikdy nesmál.  Když se ona rozesmála, uklidňovalo ho to. A víc nepotřeboval.
Nechtěl vědět, jaké jsou její radosti či smutky. Nezajímalo ho na co myslí, když usíná a bylo mu fuk, s jakou myšlenkou se probouzí. Nevěděl ani její jméno. 
Stejně jako ona netušila, že každičký úder jeho srdce může být ten poslední...