Heart Beat (Zayn Malik)

13.- We don't have to be ordinary 1/2

Minuty běhu se jí začínají zdát jako věčnost a zatímco ona sotva lapá po dechu, Dexter  má ještě spoustu energie, možná až příliš mnoho.
"Říkal jsem ti, abys zůstala venku!!" Neodpustí si kousavou připomínku, zatímco zastaví před jedním z opuštěných domů. Obezřetně se rozhlédne po okolí a když nezaslechne, a ani neuvidí nic podezřelého, lehce kopne do dveří, co se s vrznutím otevřou.
 "Alespoň jednou poslechni co ti říkám a vlez dovnitř!" Pustí její dlaň a natlačí jí do dveří, které potom pečlivě zamkne. 
"Kvůli tobě jsem tam nechal motorku!" Postěžuje si, přičemž po ní hodí vyčítavý pohled. "Jestli se s ní něco stane, prodám Tebe a koupím si novou!!" Zamračí se, přičemž pozorně sleduje, jak si Grace opatrně sedne na zem a opře se zády o zeď. 
"To neuděláš," odpoví mu klidně, ale klidná rozhodně není, protože jemu očividně není nejlíp, i když se snaží předstírat opak. 
"Dle čeho soudíš?" Hodí jí svůj batoh k nohám a ztěžka se posadí vedle ní. Jeho mělké nádechy a křídově bílý obličej ji skoro až děsí, ale dokud dýchá, svou starostí o jeho zdraví ho obtěžovat nehodlá. 
"Jsme přátelé." Přelétne jí po tváři lehký úsměv, ale pohled k němu raději nezvedne. 
"Přátelé." Zopakuje po ní a slovo ztěžka cedí skrze zuby, jakoby to bylo cosi odporného, ale náhle se tichounce rozesměje, což Grace zaujme a pohlédne na něj.

Zřejmě mu to přijde jako skvělý vtip, protože se jeho smích stále odráží od prázdných stěn opuštěného domu a on u toho zaklání hlavu. Kdyby neměl přivřená víčka, nejspíš by jí došlo, že tenhle smích není ani trochu upřímný, protože v jeho očích by se žádná radost neodrazila, rychle by tak poznala, že to je jen obrana před nejistotou, kterou v něm vyvolalo její naopak velmi jisté tvrzení a možná i fakt, že měla pravdu. Jenže do očí mu pohlédnout nemůže a tak si jen mlčky užívá pohled na to, jak znovu tak směšně nakrčí nos, že připomíná kotě. Najednou vypadá tak nevinně, až jí napadne, že možná nikdy nikoho nezabil, ale to taky může být pouhý trik!

"Já nemám přátelé." Promluví po chvíli, když se opět trochu uklidní. 
"A co Harry a jeho parta?" Tahá z něj informace, dokud je brunet ochotný odpovídat.
"Ne," okamžitě to odmítne,"nedokázali mě zastrašit, tak mě mezi sebou trpí." Pokrčí rameny a vstane. "Jen si k nim chodím pro spreje." Prohrábne se v batohu a vytáhne jednu stříbrnou plechovku se kterou přejde ke stěně.
"Koukni." Hrdě rozmáchlým gestem poukáže na stěnu před sebou a Grace v tom šeru, při lepším podívání zjistí, že je celá plná graffiti kreseb a vůbec ne špatných.  

Stačí mu jen pár přesně promyšlených tahů a zeď pod jeho rukama doslova ožívá. Jak tvoří, jeho obličej je vážný, soustředěný, čas od času nakloní hlavu ke straně a nevědomky si skousne spodní ret, to když zrovna přemýšlí, jak pokračovat. Když si další svůj krok pečlivě promyslí, spokojený sám se sebou pyšně mrkne na Grace a na tváři se mu mihne jemný, sotva postřehnutelný úsměv. 
A jeho oči září. Pravou, upřímnou radostí. I zabijáci nejspíš mají své  světlé chvilky.

Grace jen sedí a fascinovaně ho pozoruje. Ta lehkost, se kterou dává vzniknout tvarům, nápisům, obrazům, jakoby to bylo zcela přirozené. Jakoby by přivést k životu své myšlenky, pocity a obavy bylo tou nejsnadnější věcí na světě. Díky každému tahu, díky každé barvě, kterou použije, díky  každému výjevu, který vznikne pod jeho vedením, může Grace nahlédnout do jeho nitra a číst v něm jak v otevřené knize, přitom paradoxně on je  jeden z těch neuzavřenějších lidí, které kdy v životě potkala. Vždyť mu je i strašlivě zatěžko jen přiznat, že se cítí mizerně a potřebuje zvolnit. 

Chlapec jakoby se najednou pohyboval v úplně jiném světě, ale Grace rozhodně neopustil.

Svým nadšením, které z něj při té činnosti doslova sálá, vzbuzuje  její zvědavost a touhu ho poznat, což ji vtahuje do toho jeho snového světa taky.

Oba mlčí, přesto je to příjemné ticho, které prozrazuje víc, než jeho slova, která většinou ani nejsou pravda.
Dexter se neumí a ani nechce vyjadřovat slovy, on tvoří. 

"Nechtěl bys mě taky nakreslit?" Zeptá se Grace, celá nadšená jeho talentem, když chlapec zrovna dokončuje portrét temného sithského vůdce Dartha Vadera, kterého pozná i ona.  Zřejmě oblíbený film. 
Svým hlasem ho vyruší z práce. Ohlédne se po ní a z pod přivřených víček jí chvíli pozoruje.
Dlouhé vlasy nad čelem spletené do copu jí propůjčují něžný dívčí  vzhled a velké oči v barvě svěží jarní trávy doslova září nadšením z jeho nadání a její rty? 
Plné, v upřímném údivu zlehka pootevřené, přímo svádějící k polibku. Kdyby vůbec někdy někoho chtěl políbit, s velkou pravděpodobností by si vybral právě ji.  
Navzdory své zarputilé rebélii proti všem a všemu, co by se ji nějak snažilo svázat  a spoutat, navzdory své ,z velké části hrané, neohroženosti a síle, navzdory všem kousavým a zlostným poznámkám na jeho adresu, a hlavně navzdory všem všetečným otázkám, co ho vytáčí až do nepříčetnosti, je křehká.

Je to křehká porcelánová panenka, která by se při špatném zacházení mohla rozbít na tisíce kousků. 
A on nebude ten, co tohle způsobí! 

"Ne," odtrhne konečně zrak od jejích rtů, "nelíbíš se mi!" Znovu se otočí ke své práci, považujíc onu konverzaci za uzavřenou.
"Taky nejsi zrovna Orlando Bloom," překvapí ho hravým tónem svého hlasu, který se ozve těsně vedle něho, "ale klidně tě namaluju."  Nedbajíc jeho užaslého zírání vytáhne z batohu náhodný sprej a pustí se do díla.  Chvilinku s tím zápolí, rozhodně jí to nejde tak přirozeně lehce, jako to vypadalo, když sprej v ruce držel on, nicméně si dává na své tvorbě velmi záležet. 
Brunet ji s notnou dávkou pochybností ve svých temných očích mlčky pozoruje, načež si prostě neodpustí: 
"Hele!!! Já nemám takhle šikmé oči!!" 
"Pravda," přikývne dívka,"máš je ještě mnohem šikmější," a schválně udělá ještě pár tahů navíc, aby mu vytvořila kukadla, co by mu kdejaký asiat záviděl.  Spokojeně si svůj výtvor prohlédne a když zahlédne jeho pohoršený výraz, zlomyslně se zachichotá, jak  už se jí v hlavě rodí další nekalý nápad. 
Pár vteřin zírá do batohu, načež vytáhne barvu, kterou potřebovala a pustí se do tvorby jeho hřívy.

"Děláš si srandu?" Zasténá chlapec nahlížející jí přes rameno. "Takhle zkazit moje dokonalý vlasy? Zelená mi nesluší!!!" 

"Teď lžeš," pohlédne na něho úkosem přes své rameno,"tobě přeci musí slušet všechno." Usměje se na něj přirozeně mile, že chudák nepojme žádné podezření.
"To máš pravdu,"  ušklíbne se samolibě, "ale zelená ne!" Trvá si tvrdohlavě na svém.
"Ne?" Otočí se k němu čelem a zkoumavě mu hledí do tváře. "Opravdu ne?" 
Odmítavě zavrtí hlavou a uraženě našpulí rty. 
"Nevěřím ti," šťouchne ho dívka ukazovákem do hrudi," ale je jen jediný způsob, jak to zjistit." S mírně povytaženým obočím a ďábelským úsměvem na rtech zvedne zelený sprej a demonstrativně s ním zatřepe.
"NE!" Rozšíří se mu tmavé zorničky hrůzou. "Ať tě to ani  nenapadne!!"  O krok ucouvne, ale  zlomyslně tvářící se dračice nemá v úmyslu ho nechat jen tak jít. 
"Bléééé!!" Vykvikne chlapec znechuceně, když  částečky barvy proletí vzduchem a on je vzápětí ucítí na paži.  Vtipné, vzhledem k tomu, že chtěla trefit vlasy.
"Neumíš mířit, princezno," zasměje se do šera, "ale já jo!!" Nahodí svůj nejděsivější výraz a že on umí být opravdu přesvědčivý. 
Grace padne pohled na jeho pravou ruku, ve které také stále svírá barevný sprej a uvědomí si svou hloupou chybu. 
"Omlouvám se!!!" Vyhrkne zoufale. 
"Nepřijímá se!" Namíří na ni plechovku s barvou a stiskne. Bohužel pro Grace, míří přesně.
"Áááá!!" Po ramenou se jí sveze  dříve hnědý pramen vlasů, nyní zářící růžově. "No počkej!" Rychle se otřepe z překvapení a přiskočí k němu tak blízko, že není možné se netrefit a zelený sprej mu ozdobí temné lokny. 
"Sluší ti to."  Hlasitě se rozesměje jeho ohromenému výrazu. "Zelenou vyrobili pro tebe." Nepřestává si z něj utahovat, dokud on je stále v šoku a nehrozí tak od něj žádné nebezpečí. Grace se náramně baví jeho zděšením, když si rukou prohrábne vlasy a na prstech mu zůstane zelená barva.
Nevěřícně přejede pohledem ze svých prstů k jejímu obličeji. Ve chvíli kdy semkne své pěkné rty do úzké přímky a zlostně přimhouří oči, dívku smích okamžitě přejde.
"Nenenene!" Zašermuje rukama před sebou a ucouvne.
"Pojď sem!!!" Šeptá zlostně a pomalu se k ní přibližuje. "Za to tě - " 

"Harry!!!!!!!!!!" 

***