Heart Beat (Zayn Malik)

20.-One of those nights

Když se Grace vrátí s nepořízenou domů, najde pouze prázdné stavení. Po Liamovi ani památky, takže se v klidu a pohodě navečeří nějakých zbytků, co Payno nechal v lednici, dá si horkou sprchu a zachumlá se do peřin.
S úlevou zavře oči, jenže se jí před zavřenými víčky začnou zjevovat tváře lidí, na které by alespoň na chvíli ráda zapomněla. Notnou dobu se převaluje na posteli, jak ji horečné snové představy ne a ne opustit. Zákeřné podvědomí jí servíruje situace, které by se ve skutečnosti stát nikdy nemohly. A nebo mohly, jen si to dívka není schopná přiznat při bdělém stavu?

Zhoupne se na špičkách, aby své rty dokázala přitisknout na hebká ústa vysokého, zelenookého bruneta, který ji pevně sevře v pase svými silnými pažemi a zdvihne. Grace neví, proč to dělá, ale cítí, že to strašně chce zkusit. Stejně jako neví, proč náhle otevře oči a spatří zklamaný Zaynův pohled.
Rozpláče se, když ho uvidí odejít. Celým tělem jí prostupuje zoufalá bezmoc, ale nic není tak upokojující jako Liamova konejšivá náruč. Možná až na tu Zaynovu.

Ve chvíli, kdy se Liam změní na Zayna, se Grace leknutím posadí.

"Li!?" Zmateně pohlédne na prázdnou polovinu postele. Stále nedorazil.

Budík ukazuje pár minut po půlnoci, a tak si Grace setře studený pot z čela a rozhodne se zkusit znovu usnout. Na poslední chvíli jí v tom ale zabrání zvláštní zvuk. Krátký, ostrý, jako když dopadají těžké dešťové kapky na sklo. Zvuk se znovu opakuje a dokonce nabírá na intenzitě. Když se Grace zahledí na okno, zjistí, že na něj opravdu dopadají, ale na kapky, nýbrž drobné kamínky.

Zapomněl si klíče!!!
Rychle se vyhrabe z postele, a aniž by nejprve vyhlédla z okna, rovnou rázně rozevře dveře.

"Na co proboha myslíš?" Zabručí značně rozmrzele. "Příště ti ty klíče přivážu na krk, když si je nedokážeš sám ohlídat!!"

"Rád si je nechám přivázat kamkoli, když budou od tvého domu." Zazní ze tmy tiše a neobvykle mazlivě.

Dívka nechápavě pohlédne na příjezdovou cestu a ve chvíli, kdy se její pohled střetne s tím nejtemnějším hnědým, co kdy viděla, udělá si v duchu poznámku:

Příště se nejdříve podívat na příchozího a teprve potom vybrat příslušnou uvítací frázi.

"Co ty tady chceš?" Promluví z ní bolest, kterou jí způsobil svým nevybíravým chováním. "Zrovna tahám ze sraček Harryho, tak kdybys laskavě nezdržoval ..!" Hrozivě se zamračí s úmyslem znovu zabouchnout dveře.

Chvatné "promiň" , co vyletí z jeho úst, jen tak, jakoby mimochodem, však naprosto překazí její záměr.

"Cože?" Zarazí se a překvapeně si prohlédne jeho tvář zlehka osvětlenou svitem pouliční lampy. Vypadá upřímně, i přesto má brunetka chuť mu situaci neulehčovat.
"Co si to říkal?" Přimhouří své kočičí oči a založí si ruce bojovně na prsou.
"Je mi líto to,co jsem ti řekl," nejistě si zírá na sněhově bílé tenisky, "nebyl jsem zrovna ve své kůži."

"A kdy jsi prosím tě byl?" Odfrkne si Grace pohrdavě. Odpovědí je jí další souhlasné přikývnutí.
"Máš pravdu," ošije se brunet pod jejím zkoumavým pohledem, ale hned na to jí zpříma pohlédne do očí a plaše se uměje,"už ani nevím."

Čiší z něho taková nezvyklá vlídnost a snad i pokora, až se to dívce přestane zdát přirozené. Může člověk prostým uvědoměním si vlastní chyby takhle zkrotnout, nebo za tím vězí ještě něco dalšího, co neříká? Anebo je Grace díky němu už jen šíleně paranoidní a měla by přestat zkoumat jeho pohnutky k omluvě. Než se stihne rozmyslet, která z možností je správně, Zayn opět nesměle přeruší noční ticho.

"Myslel jsem, že bys chtěla vědět, co dalšího dělám, mimo sprejů." Opatrně ji sleduje skrze chomáčky svých temných řas, nejistý si její reakcí.
"To chtěla," odsekne, na rozdíl od něho, stroze, "tak mluv."
Chlapec se tichounce zasměje, protože ji má prokouknutou, vidí až na dno její duše, kde si nelze nevšimnout té pomalu se rozhořívající jiskřičky zvědavosti. Okamžitě se rozhodne rozdmýchat pořádný požár a záporně zavrtí hlavou.
"Ukážu ti to." Mrkne šibalsky.
Záhy se mu po tváři rozlije ten typický sebevědomý úsměv, když zpozoruje, jak si rozespalá brunetka rozpačitě prohlédne své bledě modré pyžamo s obrovským Ijáčkem na hrudi.
Stále se tváří nepřístupně, ale on dobře ví,že o jeho nabídce přemýšlí.
A on ji nenechá rozhodnout se pro 'ne'. Nějakým způsobem vytuší její slabost pro jeho klidný, vemlouvavý hlas a lichotka nemůže nikdy nic zkazit.
"V tomhle jsi roztomilá," zkusí opatrně a chvíli se obává, že mu jedna přiletí, když ho Grace počastuje zlostným pohledem, "a stejně je tma, Lei Lei." Dodá něžně,až ho to samotného zarazí.

K jeho překvapení však stejně zaskočená dívka pouze beze slova vejde do domu, aby o pár minut později opět vyšla ven se svým spacím outfitem obohaceným o černé balerínky a lehké sáčko stejné barvy.

"Princezno," zasměje se její volbě svršků, "my ale nejdeme na večeři, a ani do kina."

"O tom vím," odtuší dívka klidně, "tam bych s looserem jako ty ani nešla!" Zpraží ho pohledem a naprosto přehlížejíc jeho zaskočený výraz, v klidu zamkne dům a popojde k němu. Až teď si v tom šeru všimne, že se ten samolibý milovník sériových vražd opírá o KOLO.

"Sportem ku zdraví, Maliku?!" Nadzdvihne tázavě obočí, přičemž jí zradí hlas, ze kterého je jasně cítit posměch, který chtěla původně skrývat. Ale když už to vyšlo takhle najevo, po tváři se jí rozlije drze zlomyslný úsměv.

"Motorku nemám kvůli tobě." Našpulí uraženě rty, jak to umí jen on. "Takže si buď nasedni, nebo jdeš po svých!" Pokrčí nezúčastněně rameny.
Tak nějak sází na to, že její pohodlnost přemůže hrdost, která by ji nutila šlapat celou cestu pěšky, ale na okamžik si vůbec není ničím jistý.
Vlastně ne jen na okamžik, s ní si není nikdy ničím jistý, ani sám sebou, ale z nějakého důvodu se mu ten pocit celkem zamlouvá.

Grace si pouze ztěžka povzdechne, ale nakonec se přeci jen odevzdaně nacpe před něho. Pokusí se na nepohodlné štangli jakž takž uvelebit, což je vcelku nesplnitelný úkol, ale jakmile se Zayn nakloní a oběma rukama pevně stiskne řidítka, Grace ihned zapomene na železnou tyč, co jí přes lehoučkou látku pyžama nepříjemně studí do zadku.

Fascinovaně sleduje jeho potetované paže, jejichž pevné sevření jí brání v pádu z kola, a když se ještě o kousíček posune, ucítí teplo jeho hrudníku těsně za svými zády, stejně jako jeho horký dech, kdykoli se chlapec o trochu víc nakloní, aby přes ní viděl.
Jeho bezprostřední blízkost ji vyvádí z míry natolik, že naprosto ignoruje fakt, že vůbec nemá tušení, kam v tuhle nekřesťanskou hodinu jedou a co vůbec ji na konci téhle výpravy čeká.
Jediné co ví, je fakt, že s ním chce být, ať už to bude mít jakékoli následky.

***

Pro Tebe AnnaMalkusov, protože máš postřeh ! :D a já jsem strašně ráda, že stále čteš. :)))
Love you to the moon and back!! -> you know <3 xx