Heart Beat (Zayn Malik)

25.- Just say 'I do' 1/3

"Dneska nikam nejdu!!!" Zavrčí Grace otráveně po tom, co se Liam desetkrát zeptá, jestli bude vstávat. Zachumlá se do peřiny a nechce se jí naprosto nic. Zírání do prázdna se jí zdá jako velmi dobře zvolená činnost.

"Hlavně se alespoň najez." Objeví se znovu Li ve dveřích, již zcela připravený odejít do práce. Ví, že se dívce něco stalo. Její rudé oči opuchlé pláčem a prázdný výraz mluví za vše. A aby toho nebylo málo, dívka zarytě mlčí, což ho znervózňuje úplně nejvíc. Ať se jí kdy stalo cokoli, nikdy nepřestala mluvit.
Teď je zticha a Liam začíná mít obavy, že drzá, zvědavá, sarkastická a hlavně ohromně energická Gracie je nadobro pryč. Nebo alespoň na pěkně dlouho.
Přejde k její posteli a na noční stolek jí postaví hrnek s horkou čokoládou, což ji donutí se vděčně usmát, ale z nucenosti toho gesta brunetovi není zrovna nejlíp.

"Děkuju," zašeptá Grace, "někdy jsi celkem fajn, víš to?"

Liam na ní ohromeně zůstane zírat.

"Nepleteš si mě s někým?" Znejistí. "Nebo nepleteš si významy slov? Tohle si asi říct nechtěla, ne?" Nevěří, že by k němu cítila něco pozitivního. Samozřejmě, že poslední dobou se k sobě dokázali chovat o moc víc přátelsky, než kdy před tím, ale stále mezi nimi panovalo takové zvláštní napětí, kdy jeden mohl kdykoli čekat nějakou kousavou poznámku od toho druhého, či nějaký naschvál.

V jednu chvíli ho Grace propalovala zlostnými pohledy a nesnášela ho až za hrob, a v druhou mu usedavě plakala v náručí.
Byli jak děti na pískovišti, které se zuřivě ztřískají plastovými lopatičkami, načež se přátelsky podělí o posledních pár křupek na dně sáčku, či půlku umolousaného rohlíku.

I přese všechna milá gesta mezi nimi ale stále visela jakási nevraživost. Bylo to kdo s koho. Byla to hra, kde říct něco hezkého znamenalo vzdát se.

Ale Grace už nemá sílu na hry.

"Když máš něco na srdci a zvlášť, když je to něco pěkného, měl bys to dotyčnému člověku říct, dokud je čas." Věnuje mu další smutný úsměv, ze kterého Liama zamrazí. "Někdy s tím totiž lidé otálejí, stále čekají na nějakou lepší příležitost, jenže ona vůbec nemusí přijít."

"Grace?" Chlapec začíná mít pocit, že její stav je ještě horší, než odhadoval. "Nemám s tebou zůstat doma?" Pohlédne na ni s obavami, nechtěl, aby se jí něco stalo. Což už se očividně stalo, ale vždycky může být hůř.
"Ne," dívka se k němu otočí zády a přetáhne si peřinu přes hlavu, "jsem v pohodě."
Liam, nevěříc jejímu výroku, ještě chvíli stojí na místě, kdyby se třeba rozmyslela, ale když Grace ani po hodné chvíli ze svého úkrytu nevyleze, váhavě se otočí k odchodu a s těžkým povzdechem za sebou zavře dveře.

Někdy kolem poledne pocítí dívka hlad. I přes prvotní rozhodnutí, že se utrápí hlady, se přeci jen zvedne a otráveně se doplouží do kuchyně. Vyndá z ledničky nějaký salát, co jí tam Liam připravil a posadí se ke stolu.
Když už se v jídle šťourá víc, jak půl hodiny, uslyší cvaknutí vchodových dveří.
Pohled na hodiny ji ujistí, že Liam si musel dneska v práci hodně pospíšit. Je jí jasné, že se vrátil brzo jen kvůli ní, což na její mrzutosti neubere. Spíš na opak. Připraví si pro něho hned několik jízlivých poznámek, a když se konečně objeví ve dveřích do kuchyně, pořádně se nadechne, aby ho jimi zasypala.

Jenže její pohled se setká s tmavě hnědým, hořce čokoládovým.
Překvapením jí vypadne vidlička z ruky a z pootevřených úst nevyjde ani hláska.
Příchozí se nesměle usměje a nenuceně pokrčí rameny.

"Bylo otevřeno," pronese tiše, ležérně se opírajíc o futra dveří. V černé košili a úzkých černých džínách vypadá, jako když se chystá na focení minimálně pro Armaniho. Ten zářivý úsměv, jako stvořený pro blesky fotoaparátů, by tomu rozhodně odpovídal. Ale ať už je Grace jeho neobvykle classy vzhledem omámená jakkoli, do smíchu jí rozhodně není.

Okamžitě nasadí svůj nepřístupný výraz.

"Co chceš?" Svým slovům nedokáže ani dodat pořádný důraz, zní spíš hrozně unaveně.

"Omluvit se," v jeho očích se zračí prosba,aby ho okamžitě neposlala do háje a vyslechla si, co má na srdci, když z kapsy vytáhne plastovou oválnou krabičku, která velmi připomíná tu žlutou, ve které se v Kinder vajíčku ukrývají hračky. Jenže tahle je průhledná.

"Neměl jsem tvůj nápad tak rychle odmítnou, ale nebylo to správné," klekne si na podlahu, před Graceinu židli a dívce se zatají dech, "správně je to takhle," usměje se plaše, "proto tě žádám princezno, aby ses stala mojí ženou." Nejistě k ní vzhlédne pln očekávání a podá jí plastovou krabičku s roztomilým prstýnkem, který zdobí drobný zelený kamínek.

Zaskočená dívka po něm pomalu natáhne ruku, jenže stále nenachází slova.
Zayn znervózní.
"Má barvu jako tvoje oči," zašeptá, "stál jsem u toho automatu půl dne,abych ho dostal," sklopí své dlouhé řasy stydlivě k zemi a dívce se konečně na tváři objeví pobavený úsměv.
"Ale kdyby se ti nelíbil, můžeš mít i jinou barvu." Začne si prohledávat kapsy, ze kterých záhy vyloví nejméně ještě dvacet takových krabiček s prstýnky různých barev. "Měl jsem jich ještě víc, ale rozdal jsem je holčičkám, co za mnou čekaly ve frontě." Zlehka si skousne ret a znovu k ní vzhlédne. Kdyby neseděla, asi by se jí podlomily kolena nad jeho náhlou roztomilostí, takže okamžitě záporně zavrtí hlavou.
"Nechci jiný, tenhle je perfektní." Otevře krabičku a navlékne si ho na prsteníček. Chlapec se spokojeně usměje.

"Znamená to ano?" Jeho oči září a on si je jistý, že má vyhráno. Jenže Grace se zatváří neurčitě a jemu dojde, že vyhráno nemá do chvíle, než s ním bude stát u oltáře, protože je to nevyzpytatelná a nezkrotná mladá žena. Je si vědom toho, že i přesto, že by mu nejraději dala své srdce, jen aby ho zachránila, klidně ho teď pošle do horoucích pekel jen proto, že jí ošklivě odmítl. S tou myšlenkou si nervózně prohrábne vlasy, které mu vzápětí napadají do tváře.

"Kdy?" Pozvedne dívka tázavě obočí a vyčkávavě přimhouří oči.
Zaynův pohled padne na obrovské nástěnné hodiny.
"Za hodinu tam máme být." Zašeptá provinile, když zahlédne její překvapený výraz.
"Tak to nepůjde," odpoví mu brunetka okamžitě a jemu se ve vteřině sesypou všechny plány jako domeček z karet, "nemám šaty."
Než Zayn v hlavě pořádně zpracuje její slova, chvíli na sebe bez hnutí zírají. Zelená, hnědá, ticho a tikot vteřinové rafičky.
Vtom se chlapec upřímně rozesměje, zatímco Grace se zlostně zamračí, protože nechápe jeho veselí.
Zayn vyskočí na nohy a samou radostí ji popadne do náruče a zvedne ze židle.
"Lei Lei," směje se tím svým příznačným způsobem, kdy zaklání hlavu a z lehce pootevřených úst vystrčí jazyk, který pevně stiskne mezi zuby. "To už je zařízené princezno, jen řekni ano, prosím."
Dívka to konečně vzdá a ohromená jeho nakažlivým smíchem a připraveností se také rozesměje.
Pevně ho obejme kolem krku.
"Ano," zašeptá mu do ucha, "ANO!"

***

Pro @tinita-si! :-* Děkuji, že jsi stále se mnou, vážím si každičké tvé hvězdičky! Což platí i pro @klara_demlova! Dík, dík, dík. <3
S. xx