Heart Beat (Zayn Malik)

16.- Perfect night to say goodbye

Grace se pomalu plouží zešeřelým městem domů. Normálně by ty dvě ulice přešla za pět minut, ale to se jí teď nedaří, protože se co chvíli zastavuje a podezřívavě si měří okolí. Pořád se jí zdá, jakoby nebyla úplně sama a v duchu si nadává, že Dextera přece jen nenechala jít s ní. 
Ty dvě ulice už by jí nezabily. I když ve chvíli, kdy ji propaloval tím tmavým pohledem, ve kterém se nezračilo žádné zítra, žádné další setkání, jen pusté sbohem, si přála být co nejdál od něho.

Když to poznání, že přišla o jedinou spřízněnou duši tady, daleko od domova, dorazí až k jejím mozkovým závitům, na chvíli se zastaví. Zhluboka se nadechne.
Vždyť oni si byli podobní víc, než si Dexter kdy dokázal přiznat.  Ať už se jednalo o vzdor sálající z očí obou dvou, který z nic dělal divoká, nepolapitelná stvoření, či něhu skrytou za všemi těmi vysokými hradbami, co kolem sebe stavěli.  Kdyby hledala ještě chvíli, určitě by našla dalších spoustu věcí, co mají společné, ale rozhodně tu byla jedna, kterou Grace neměla a on ano. 

Vyrovnanost. 

Vznášela se kolem něho a pozitivně ovlivňovala lidi v jeho blízkosti. Hlavně Grace, která tuhle jeho auru klidu naprosto zbožňovala, proto tak ráda trávila čas v jeho společnosti. 
Ten klid, pohoda, neochvějnost, která ho neopouštěla za žádné situace, byla nesmírně přitažlivá. 
Působil, jakoby ho nic nemohlo vyvést z rovnováhy, jakoby se ničeho nebál. 

Kdyby jen tušila, že jeho nedostatek strachu znamenal, že se dávno vyrovnal se světem a hlavně s brzkým koncem, že bát se, pro něho nemělo žádný smysl, nejspíš by tuhle jeho vlastnost tak neobdivovala.
Ale Grace neví, a tak jí  ten klid začne chybět už jen pár minut po té, co nechala Dextra stát na jedné z los angeleských dálnic. 

Dojde jí to a s vědomím, že je ještě velmi brzo na to, aby někoho potkala,  si ze rtů nechá unikat hlasité ,bolestné vzlyky.  
Když se za hlasitého štkání doplouží až před dům, který není pohroužen do tmy, jak by očekávala, ale naopak jeho rozzářená okna v pohodě osvětlují celou ještě spící ulici, v Grace hrkne. 
Opatrně našlapuje, aby  se nepozorovaně dostala dovnitř.

"No do háje!!" Vyjekne v úleku, když před vchodovými dveřmi narazí do sedící postavy, schoulené v tmavé mikině s kapucí.

"Taky tě rád vidím!" Ozve se jí dobře známý hlas a chlapec natáhne ruku, ve které svírá cigaretu, kterou típne o schod.

"Li!!!!" Najednou z ní opadne všechna ta tíha předešlých událostí, a při zaslechnutí jeho protivného, ba dokonce příšerně otravného britského přízvuku, se jí neskutečně uleví. Bez rozmyslu se mu hodí do náruče. 
Přestože její nečekaná reakce Liama vyvede z míry, pouze překvapeně zamrká, a jakoby to dělal běžně, volnou ruku jí omotá kolem pasu a přitiskne ji k sobě. 
Grace tiše vzlykne a tvář schová do jeho hrudi.
Liam vědom si toho, že se dívka sama nejspíš potrestala víc, než dost, chápavě mlčí a konejšivě svou horkou dlaní přejíždí po jejím drobném, pláčem a chladem se chvějícím těle. 

Na ni to ovšem zapůsobí jak facka. Takový pocit viny by v ní nikdy nevyvolal, kdyby se vztekal, kdyby na ni křičel, kdyby jí vyhrožoval. Což od něj ostatně čekala.
On ji ale hladí. 

Místo, aby se uklidila, jak očekával, rozpláče se Grace ještě o něco usedavěji. To proto, že si v plném rozsahu uvědomí, jak moc si nezasloužil, co mu provedla. O něm tohle celé nikdy nebylo, jen se do toho nechtěně přimotal tím, že dělá pro jejího tátu a dráždí jí svou nesnesitelnou dokonalostí.

"To jsi tu celou dobu čekal na mě?" Zašeptá mu provinile do černé Adidas mikiny, ruce mu pevně omotá kolem krku a zkřehlé prsty křečovitě zatne do kapuce.