Heart Beat (Zayn Malik)

3.-Rude boy

První californské ráno ji překvapí svou až nezvladatelně vysokou teplotou, na které z Londýna rozhodně není zvyklá. Ale když už se jí oknem do pokoje vloudí zvuk šumícího oceánu, rozhodne se svůj den strávit právě tam. Je přeci léto a když už ho tedy musí trávit tady. Přes zářivě modré plavky přehodí lehké letní šatičky a dlouhé hnědé lokny pročísne ledabyle dvěma prsty. Nemůže zase najít kartáč! Popadne velkou kabelku s úmyslem ji v kuchyni naplnit něčím ke svačině. 
Pokud ovšem drahý otec již přišel na ten fakt, že obyčejní lidé k přežití potřebují jídlo a něco nakoupil. 

"Někam jdeš?" Ozve se jí za zády, až leknutím odskočí od ledničky. Pomalu otočí své strachy ztuhlé k tělo ke stolu, kde sedí ten škrob nad šálkem kávy a ranními novinami. 

Vůbec ho doma nečekala.
"Ven," odtuší stroze, aniž by se přemáhala nadšení ze svého nového života alespoň předstírat.
"Takhle?" Přeměří si ji od hlavy až k patě tím pohrdavým pohledem, jakoby jediné přijatelné oblečení byl oblek.
"Je pondělí." Oznámí jí, jakoby právě přiletěla z Marsu a neměla tušení o chodu týdne, že po neděli přijde pondělí, po němž následuje úterý, což teď asi důležité nebylo. Nejspíš nějak víc záleželo na tom pondělku.
Nechápavě na něj pohlédne a čeká co z toho vyplyne. I když se na ní už dávno nedívá a zase studuje novinky ze světa, ona ví, že po tomhle něco bude následovat. A vůbec se jí to už předem nelíbí. 
"V pondělí chodí lidé do práce, ne na pláž, miláčku."  Grace přejde všechna chuť na jídlo. Vůbec se jí nelíbí, kam se tenhle rozhovor, nebo spíš monolog, ubírá. 
"Tím ovšem myslím i tebe." Složí noviny do původního stavu a falešně se na ni usměje.
"Já  mám ale prázdniny." Nevzmůže se na lepší argument.
"Právě,"  nahází si kopu dokumentů do tašky, " a proto je využiješ produktivně."
Zkoprněle stojí a zírá na toho suchého nádivu, co nejspíš v dávné a dávné minulosti unesl a zabil jejího tátu, vzal na sebe jeho podobu a teď se tu snaží jí tímhle hloupým divadýlkem ošálit.
Táta, pfff .....produktivně, pfff. Já ti ještě ukážu produktivitu. Z očí jí šlehají plameny, zatímco v hlavě se rodí jeden škodolibý nápad za druhým.
Tak tomu se říká produktivita, spokojeně se usměje sama pro sebe. Jen ať má papínek stejně příjemné léto, jako přichystal pro ni.
Nadšená svými černými myšlenkami by si nejraději zatleskala, ale pak jí padne pohled na otce a to nadšení zase značně opadne. Jenže nezmizí úplně, stále tam někde je, takže už ji ani moc nerozčílí, když ji pošle se převléct a dá jí deset minut do odjezdu...

Zvednout šanon, utřít prach, vrátit na místo, zvednout šanon, utřít prach, vrátit na místo....Práce hodná dcery majitele firmy ....jak dlouho ještě? Zoufale překontroluje hodiny,  které se od chvíle, kdy sem vstoupila, nepohnuly ani o třicet minut a přitom jí to připadá jako věky.  Hora nikde nekončících zaprášených šanonů a neustálá přítomnost otce, co  stále někam telefonuje. 
Námořnicky modrý kostýmek jí obepíná tělo těsněji, než se jí zdá únosné. Takhle se cítí vězni?
Rozhlédne se kolem,aby zvážila všechny možnosti úniku, kterých tedy moc není. Hlavní vchod hlídá lítá saň, co si říká táta a možnost číslo dvě?? Pohlédne na obrovské okno zabírající skoro celou jednu stěnu kanceláře, přičemž se jí při pohledu na sluncem zalitou ulici mírně zvedne žaludek. Kolik lidí už opustilo budovu skokem z 16 tého patra s možností to ještě někdy zopakovat? Krátce potřese hlavou a zavrhne i možnost číslo dvě.

"Grace!?!  Hlas jejího otce přeruší myšlenky na volný pád. "Mohla bys mi udělat kávu?"

"To vážně?" Narovná se okamžitě, a kdyby pohledy opravdu dokázaly zabíjet, asi by tu teď její táta ležel nohama vzhůru.
Ten se ovšem na ní jen nechápavě zadívá.
"Vážně, proč bych žertoval o kafi?" Jestli si myslí, že je vtipný, tak NE! 
Grace přejde až k němu a zuřivě práskne s deskami, co stále svírá v rukou, o jeho stůl.
"Jak dlouho ještě budu muset dělat tuhle pseudo práci, kterou mi stejně zadáváš jen pro své pobavení?? Carrie tohle neděláš, tak proč ti přijde tak strašně zábavné takhle mučit mě?" Při svém monologu se nestíhá ani pořádně nadechovat, takže jí tváře hoří a srdce jí buší až ve spáncích. 
Objevila únikovou cestu číslo tři - dostane infarkt a sanitka už se postará o zbytek. 
Ledově klidný obličej jejího rodiče jen napomáhá uskutečnění tohoto jedinečného plánu.
"Vědel jsem, že se mnou nebudeš chtít pracovat," prohodí nezúčastněně a zvedne telefon.
"Suzie?" Osloví někoho na druhém konci, nejspíš tu zrzavou kočku věčně sedící na stráži před jeho kanceláří. Sekretářka se tomu říká. "Pošlete mi okamžitě Payna do kanceláře." Nařídí jí a Grace se ošije pod náporem podivného pocitu. 
Do háje! Poštvala si proti sobě hlavního bachaře a teď přijde trest. Otec položí telefon a zvedne k ní oči.
"Myslel jsem si, že to přijde dřív, ale," zvedne si před obličej své Rolexky a druhou rukou zastaví stopky,"vydržela jsi to se mnou neuvěřitelných 36 minut." 
Stopuje to?!!! Celá rozběsněná už má na jazyku peprnou odpověď, když se ozve mírné zaklepání a dveře do kanceláře se otevřou. Otec se usměje..USMĚJE!!!! na příchozího a pak se otočí znovu ke Grace.
"Od teď tedy budeš osobní asistentkou mého zástupce, pana Payna."
Grace zaraženě přejede pohledem ze sladce se usmívajícího otce ke dveřím.
"No, do prdele!" Vyletí jí z úst a zelené oči jí hrozí vypadnout z důlků.
"Grace!!!!!" Vyjekne i její otec a počastuje jí pohoršeným pohledem, zatímco mladík opřený o futra dveří se pobaveně šklebí. 
V obleku vypadá naprosto odlišně, než v šortkách a tílku. Oblek nejspíš vymysleli přímo pro něho. Dělá to z něj celkem důvěryhodnou osobu a nějakým způsobem z něj vyzařuje autorita. Vypadá důležitě.
Dost, Grace,dost!! Sama se v duchu napomene. Takových zbytečných keců kolem, když stačí říct:
Jo do háje, je sexy! Škoda, že úplně bez  mozku.  

"Udělala bys mi kávu, Gracie?" Přeruší Liam tok jejích  myšlenek, čímž nechtěně potvrdí jejich pravdivost. 

"Pane Payne," usměje se dívka mile,"pokud máte právě pauzu na kávu, při svém focení pro Playboy, tak kavárna je dole!!" Poradí mu a bojovně si založí ruce na prsou. 
Otec se pouze nadechne, že ji usměrní, ale při pohledu na smějícího se Liama zase pusu zavře bez jediného slova.
"Slečno Wilde," dokáže se Liam bránit sám,"proč bych to dělal, když mám teď Vás?" 
"TATI!!!" Přestane Grace hrát férově a otočí se pro pomoc ke svému otci, který právě upřeně sleduje desku svého stolu a kouše se do rtů, aby se nerozesmál nahlas. 
Dívka si ho s údivem prohlíží, aniž by si dokázala vysvětlit, co ji překvapuje víc. To, že se ten člověk vůbec umí smát a nebo to, že se směje zrovna jí? K žádnému závěru nedojde, protože pan Wilde se ovládne, krátce na ni pohlédne a pokrčí rameny.
"Jsi teď jeho asistentka, může po tobě chtít cokoli." 
"Cokoli??" Při tomhle slově si zrovna nepředstavuje kontrolování smluv, řazení je do desek, nošení kafe, či zvedání telefonů.  Při slově cokoli se už vidí nahá na jeho psacím stole a při té myšlence strašlivě zrudne, cítí jak jí pálí tváře, i přesto však pohlédne na Payna. Z jeho sebevědomého úšklebku a záblesku v hnědých očích je jasné, že myslí na to samé. Prase!
"COKOLI?" Vyděsí otce pohoršeným výkřikem, což ho konečně přiměje následovat její myšlenkové pochody.
"Ale no tak, Gracie,pan Payne je profesionál a nic takového by si po tobě žádat nedovolil." 
Brunetka si pohrdavě odfrkne, ruku do ohně by za to nedala. Otec si povšimne její přetrvávajícího nesouhlasu.
"A kdyby ano, Gracie, nemusíš se bát," vstane od stolu a jemně ji obejme kolem ramen,"to bych mu totiž ufikl p-"
"Tati!!" 
"Srazil prémie z platu, chci říct.." Opraví se okamžitě. "Rozuměno, pane Payne?" Mrkne na značně pobledlého chlapce, kterého ten přiblblý úsměv záhadně přešel. 
"Jasně, šéfe." Odsouhlasí okamžitě a pokyne Grace rukou ke dveřím.
"Můžete mě následovat do mé kanceláře, slečno Wilde?" 
"Jasně, šéfe." Zopakuje po něm a protočí oči. Když se kolem něho snaží prosmýknout, nenápadně ji zachytí za zápěstí.

"Má pravdu, Grace," zašeptá ji do ucha a lehce jí při tom vystrčí ze dveří,"nikdy bych to po tobě nežádal." 

Na okamžik ji přemůže vlna naivní důvěřivosti a jí se značně uleví. Jenže pak za nimi zapadnou dveře otcovy kanceláře a Liam, stále pevně svírající její ruku, jí přitlačí ke zdi. Svým vlastním tělem jí brání v jakémkoli pohybu. A jí znovu vytane na mysli představa vězení. Jeho horký dech se jí odrazí od pokožky na krku a lehce se po ní sveze.
"Mě o to ženy prosí samy!!" Letmo se dotkne svými rty její tváře,  až se celá zachvěje. Spokojen s tou reakcí jejího těla ji uvolní ze svého sevření a se sebevědomým úsměvem odkráčí do své kanceláře.

Grace chvíli upřeně pozoruje bílou stěnu chodby, počká, než se jí splašený dech vrátí k normálu a pak se rozběhne za ním.
"Řekl sis o to Payne, řekl sis o to ..."

***

Pro Tebe - Lenik drahá - jsi má inspirace a vzor! + Díky Tobě poprvé beru v úvahu, že je Payno hoden mé pozornosti! Takže pro tebe, protože Ťa lúbím, moja! xx