Heart Beat (Zayn Malik)

12.-Wanna get lost in this moment

Grace si sice v duchu nadává do naivních bláznů, ale přitom nadmíru poslušně stojí skoro bez hnutí na místě, kde ji chlapec nechal.
Pevně věří, že jestli má ten král gaunerů vůbec něco rád, pak je to ta motorka. A v případě, že by se nehodlal vrátit pro Grace, pro ten krám se vrátit určitě musí. S touhle myšlenkou se dívka přimkne pevně ke stroji a prsty zatne do řidítek s takovou vervou, až jí klouby zbělají. Takhle se nemůže stát, že by ji tam nějakým omylem zapomněl.
Ostatně to by byl nejspíš její konec.

V nepravidelných poryvech větru se všude kolem rozléhají nárazy dřevěných okenic do stěn polorozpadlých domů, společně s vrzáním zrezivělých pantů, na kterých visí už jen silou vůle.

Čas od času se k ní donesou rozčílené hlasy,které se ozývají nějakou dobu, ale rozeznat dokáže vždy jen pár slov.
..."ta hloupá děvka....prachy....nepočkám!!...okamžitě!"
Dívce se hrůzou ježí všechny chlupy na těle. Rozhodně se jí tohle zdá o sto procent děsivější, než její osobní sériový vrah, takže se rozhodne ignorovat jeho příkazy, seskočí z motorky a obezřetně se vydá směrem ke dveřím, za kterým před hodnou chvílí zmizel.
Křik však vzápětí úplně utichne a jí se okamžitě uleví. Nemůže však tušit, že je to jen ticho před bouří.
Náhle tmu protne ohlušující rána, kterou by Grace z fleku označila za výstřel, a v okamžiku, kdy světlo lampy naposledy skomíravě zabliká, načež v žárovce zapraská a pak se odporoučí do věčných lovišť, už Grace nečeká vůbec na nic. Jak smyslů zbavená rozrazí těžké kovové dveře a chvatně je za sebou přibouchne.
V uších jí zní zběsilý tep jejího vlastního srdce a do očí se jí derou neodbytné slzy z leknutí. Opřená o ledový kov se snaží zhluboka dýchat, aby dokázala donutit mozek k práci a roztřesené končetiny k pohybu.
Musí ho přeci najít!

Nejistě zamžourá do šera skladu. Nic moc nevidí, ale rozhodne se následovat hlasy, co se ozývají z nitra.

"...říkám ti, že dneska máme nejlepší příležitost! Sbalili to včera, vzduch je čistej, nikdo není doma!" Zaslechne hluboký, chraplavý hlas, který určitě ještě nikdy před tím neslyšela.
"Jsi hluchej?" Dostane se mu tiché, ale velmi rázné odpovědi."Dneska do toho nejdu, dáme to jindy!!" Tenhle tón, klidný a přesto dost ostrý natolik, že vylučuje veškeré námitky a odpor, by dívka poznala kdykoli a kdekoli.
Očividně se ale najdou i Dexterovi rovní, které ani ten varovný nádech v jeho hlase nezastraší.
"Do prdele, Maliku, co máš za problém?" Neznámý zní už značně podrážděně. Ovšem nic proti vzteku, který dívka nejen slyší z Dexova hlasu, ale následně i zahlédne jasně se odrážející v jeho tváři, když se opatrným našlapováním po betonové podlaze, dostane až do jeho bezprostřední blízkosti. Schovaná za obrovským sudem, jehož funkci právě na tomhle místě si netroufá ani odhadovat, si je víc než jistá svou neviditelností.
"Na dnešek už něco mám!" Odsekne černovlasý napruženě, mezitím co hází spoustu různých plechovek do černého batůžku, který před tím s sebou určitě neměl.
"Co prosímtě může být důležitější, než naše akce?!!" Ozve se znovu ten chraplák a Grace se zvědavě nakloní zpoza sudu, aby si prohlédla jeho původce.

Vysoký, skoro až hrozivě, se tyčí nad klečícím Dextrem. Černé úzké džíny zvýrazňují štíhlost jeho nohou a tílko stejné barvy dává tušit velmi fit postavu. Paže bojovně skřížené na hrudi zdobí desítky inkoustových obrázků, stejně jako ty Dextrovy a na krku se mu houpe křížek na stříbrném řetízku. Díky skromnému světlu jediné žárovky visící ze stropu si Grace všimne, že má ten chlapec mimořádně hezký obličej lemovaný tmavými kudrnami, které mu z čela drží barevný šátek, pravděpodobně se vzorem americké vlajky.
Ve snaze vypátrat v tom šeru odstín jeho očí, udělá Grace ještě o jeden krůček navíc, přičemž se plnou vahou opře o sud, který vůbec není dle jejího předpokladu plný mrtvých těl, ale je prázdný, tudíž lehounký.
Zakymácí se, což způsobí strašlivý rachot, který stěny starého skladu ještě znásobí. Grace od sudu polekaně odskočí a vyslouží si tak pohledy všech přítomných.
"To snad ne..." Zakroutí brunet odevzdaně hlavou, když se jeho pohled setká s dívčiným nadmíru vyděšeným. Působí zmateně a vylekaně jako divoké zvířátko oslepené dálkovými světly poté, co vám vběhlo do cesty.
"Ale,ale, a tohle je kdo?" Ušklíbne se arogantně onen kudrnáč.
"Princezna Leia." Zamumlá si Dexter zahanbeně pro sebe a střelí po ní vyčítavým pohledem, načež ona otráveně protočí očima, což vyvolá všeobecné veselí. Díky halasnému řehotu si Grace až nyní všimne dalších dvou kluků - jednoho blond a druhého s vlasy v barvě lískových oříšků, které mu přes jedno oko padají do obličeje - jak se líně povalují na velkém špinavém gauči v rohu místnosti.

Habánovi stačí jediný pohled jejich směrem a smích jim zamrzne na rtech, mezitím se stihne dvěma dlouhými kroky bez problému přiblížit až k dívce. Chvíli si jí z milimetrové vzdálenosti pozorně prohlíží, načež zvedne ruku a lehce promne jeden její pramen tmavých vlasů mezi svými prsty. "Parádní materiál, fakt klasa." Zvedne jeden koutek svých úst do zvláštně křivého úsměvu, který je ke Graceinu údivu velice přitažlivý. Navzdory svému ochromujícímu strachu musí přiznat, že je ten kluk neskutečný, díky tomu jak na ni zblízka zírá si všimne, že jeho oči jsou mechově zelené, skoro jako ty její,ale nenajde v nich nic laskavého, či upokojujícího, jako v těch Dexterových. Je to jen čistá, zeleně jiskřící zlost, což ovšem vůbec nemění nic na faktu, že je nádherný, a pokud všichni zločinci v Americe vypadají jako on, či Malik (tak ho přeci nazval), pak už nikdy nechce přítele vydělávajícího si nějakou trapnou legální činností.

Ovšem na románky se v takovýhle čtvrtích nehraje.

"Pravidla jsou jasná," otočí se znovu k brunetovi,"přivedeš děvku, podělíš se o děvku."

Grace naprázdno polkne a oči jí zděšením hrozí vypadnout z důlku. Střelí úpěnlivým pohledem po svém "příteli", protože jo, v její hlavě už jsou přáteli, a zvlášť v téhle vypjaté situaci,a zjistí, že ten sám je povážlivě bledý. Bojí se snad?!!?
Věnuje jí pouze kratičký pohled, ale i to stačí, aby se na ní přenesla trocha té jeho vyrovnanosti.

S klidem anglického lorda se zvedne ze země a ležérně si přehodí batoh přes jedno rameno. Bez sebemenšího náznaku strachu se postaví přímo proti kudrnatému pánu zla.

"Nepřivedl jsem ji," pohlédne mu zpříma do tváře, "přišla sama a o tom pravidla neříkají nic."
"Spal jsi dneska v knihovně?" Štěkne po něm ten nejkrásnější zlý člověk, kterého kdy Grace viděla. "Škoda, že tě musím zklamat," přivře zlostně víčka a mírně semkne rty, jejichž srdcovitý tvar je přímo předurčuje k láskyplným slovům, leč příroda je někdy nevyzpytatelná, a tak se z nich místo něžných slůvek valí pouze jedovatosti,"každá co sem vkročí je prostě naše! Nepsané pravidlo číslo jedna!" Usměje se vítězně, zatímco Gracein osobní sériový vrah pouze otráveně protočí očima.
"Vrať se na zem, Harry," zatímco se klidně prosmýkne kolem kudrnatého, nezapomene do něj ještě loktem strčit,"tohle ti žerou jen ti tvoji šmudlové," pohodí hlavou směrem ke gauči, kde se stále válí ta sebranka,"kašlu ti na pravidla!" Zasměje se pohrdavě a namíří si to ke stále zkoprněle stojící dívce.
"Tak to ne, hochu!" Nenechá si to Harry líbit. "Kašlu na to, že na to kašleš!" Křikne po něm a mírné gesto jeho pravé ruky způsobí, že se ti dva pelešáci začnou zvedat z gauče. "Moje pravidla se prostě budou dodržovat!" Zavrčí výhružně a z očí mu šlehají blesky, až Grace raději o krok ustoupí. Ne však Dexter, neodpustí si ještě jeden arogantní úšklebek, ale pak už na nic nečeká.
Rychle přiskočí k dívce:

"Poběž." Popadne jí za ruku a kličkuje s ní skladem. Vyběhne ven a protože dusot dalších tří párů bot za nimi stále neslábne, spíš se přibližuje, nezdržují se ani nasedáním na motorku.

Dexter se jí obloukem vyhne a stejně tak i Grace stále pevně svírající jeho dlaň.
Snaží se vyrovnat jeho rychlému tempu a doufá, že ví co dělá, protože ona ho jen slepě následuje.V jeho přítomnosti jakýmsi záhadnými způsobem přichází o rozum, což jí dostává akorát tak do problémů. Možná by bylo dobré přehodnotit přátelství s takhle podezřelými lidmi, což se rozhodně lépe říká než provádí. Obzvlášť, když sotva popadá dech a ten podezřelý člověk je jediná možnost, jak se dostat z problému, ve kterém by vlastně ani nebyla, kdyby se od něho dokázala držet dál...

***

Pro tu nejlepší, nejbáječnější a nejskvělejší - JoyMcGee - protože mě prostě bavíš! A moc moc Ti děkuji za Tvá krásná slova a za to, že čteš, a to i přes to, že to zatím nezní úplně vesele. Ale slibuju - nebude to tak zlé, jak si myslíš! :D :D Lots of love. S. xx