Heart Beat (Zayn Malik)

14.-We don't have to be ordinary 2/2

Oba naráz ztuhnou a vyděšeně se otočí k oknu. Blonďatý poskok kudrnatého gangstera stojí až proklatě blízko jejich skrýše.
"Už jsem byl všude.." Zakňourá otráveně. "Nech to už být!"
"I vevnitř?" Zahlédnou najednou i svého pronásledovatele osobně, který rozvláčnou chůzí dojde až ke svému společníkovi a ukáže na dům, kde oba stojí naprosto bez dechu.
"Na zem!!" Vzpamatuje se brunet najednou a strhne dívku na chladnou betonovou podlahu.
Přes splašené údery svých vlastních srdcí znovu zaslechnout blonďákův otrávený hlas:
"Tam by nešel, není to přece idiot!"

"Ale je." Zamumlá si Grace ,a přese všechen strach se tiše rozhihňá.
"Pššš!" Vytřeští hoch oči a přitiskne si ji pevně k hrudi tak, aby tlumil její smích. "Ty nejsi normální." Zašeptá jí do ucha, když její rolničkový smích sice už neohrožuj jejich bezpečnost, protože ji doslova dusí svým objetím, ale pod svými dlaněmi stále cítí záchvěvy jejího těla.
"A ty nejsi zrovna stratég!" Mumlá mu do rudého trika, mezitím co vdechuje omamnou vůni heřmánku, což ji uklidňuje.
Grace ucítí jak zakroutil hlavou a vsadila by všechny peníze světa, že otráveně protočil očima. Cítí napjatost jeho těla a raději se kousne do rtu, aby utišila ten protivný smích, co stejně její tělo produkuje jen proto, aby maskovalo tu hrůzu, se kterou se k němu tiskne a doufá, že on ví, co dělá. A že s ním je v bezpečí před tím vším, co číhá venku.
Místnost se pohrouží do tíživého ticha a oba napjatě naslouchají zvukům zvenčí.
Minuty se pomalu vlečou, oba netrpělivě vyčkávají, ale z venku už se vůbec nic neozve. Přesto raději dál leží bez hnutí a Grace ucítí lehký pohyb Dexterových prstů, kterýma jí po zádech jemně přejíždí sem a tam ...sem a tam ...

Uvědomuje si vůbec, že tohle není rande, ale, že leží na studený zemi proto, že ...
No do háje! Ráda by řekla, že je to kvůli němu, ale z velký části se teď válí ve špíně ve společném objetí hlavně kvůli ní. I přesto se nespokojeně pod jeho dotekem zavrtí. 

"Byla by to celkem romantika, co?" Zvedne k němu obličej. "Jen kdybychom nebyli v průšvihu jak vrata, kdyby každý tvoje slovo nebyla bohapustá lež a kdybychom místo do stropu, koukali třeba na hvězdy." Ani neví proč na něj takhle vyjede, ale najednou jí popadne strašný vztek, že on by toho rande nejspíš nebyl ani schopný. Proč jí ale zrovna tohle teď tak strašně žere, taky neví, tím víc je však vzteklá. Hlavně na sebe, ale líp se přece rýpe do něho.

"Tohleto," vymaní ruku z jeho sevření a namíří ukazovák na pokreslené stěny,"není všechno, co s tou povedenou partičkou děláte, že ne?" Pravdivou odpověď nečeká, ovšem to, že se mlčky zvedne ze země, jakoby její otázku vůbec neslyšel, také ne. Z tmavého kouta si přitáhne starou rozviklanou židli na kterou se postaví se dvěma spreji v rukou. Na její nechápavý,zmatený, výraz odpoví jen lehkým pokrčením ramen:
"Chtěla jsi nebe a hvězdy, ne?" 
A má ji přesně tam, kde potřeboval. 

Ohromeně ho sleduje, jak temně modrou barvou pokryje strop, který jen o pár chvilek později  zasype žlutými hvězdičkami různých rozměrů. O jeho kriminální činnosti už nepadne ani slovo. 

Zůstane ležet na místě, kde ji nechal, jen nevěřícně pozoruje, jak pod jeho štíhlými prsty vznikají ne jen náhodné hvězdy, ale celá opravdová souhvězdí. Ten kluk je ještě větší záhadou, než si vůbec dokázala představit. 
Celá ta hvězdná nádhera je nepředstavitelná a pro Grace snad ještě krásnější než ta opravdová, protože tahle je jen a jen její. 
Chlapec se ještě malinko natáhne, aby zasadil poslední žlutou tečku do oje Malého Vozu, když Grace zpozoruje, jak se zhluboka nadechne a na okamžik pevně přivře víčka. 
Ihne pozná, že je zle, když se na stoličce povážlivě zakymácí. Na to, až se mu noha smýkne po hraně židle, už nečeká a okamžitě se postaví na nohy. 
"Proboha, Maliku!!" Stihne ho zachytit ještě v letu. Hoch jí vděčně obejme kolem krku, ale protože je o dost těžší, než ona dokáže udržet, sveze se s ním zpátky na zem. Opatrně ho položí na beton, ale oči z něho nespustí. 
"Jsi v pořádku?" Zlehka mu odhrne tmavé vlasy z obličeje, ze kterého se rázem vytratila veškerá barva. 

Ke svému velkému překvapení se dívka nedočká ani žádného vzteklého odpálkování. 

"J-jo." Souhlasně pokývá hlavou, čímž jí dá vlastně najevo,že vůbec. Unaveně zavře oči a snaží se zhluboka nadechnout, přičemž mu srdce divoce bije, až se jí zdá, že ty zběsilé údery musí být slyšet až ven. 
Zoufalá svou bezmocností v nastalé situaci se mu odevzdaně schoulí k boku.
Jakmile ji hoch ucítí ve své těsné blízkosti, skoro až automatickým pohybem ruky si ji přivine k hrudi, i když na to musí vyvinout všechny zbytky svých sil, kterých, dle jen obyčejného rychlého pohledu, moc nemá. 
V jeho náručí Grace najednou dá průchod svému nahromaděnému strachu, z té  šílené čtvrti, z Harryho a jeho psíků...a o něho! Bojí se o někoho, koho ani pořádně nezná, a kdo jí po většinu času sám ten strach nahání. Neví ani proč, ale bojí se své vlastní bezmoci. Nemůže mu pomoct, když ani neví, co se děje...Strach z něčeho, čemu ani nedokážete dát nějaké pevné obrysy, nějakou podobu, je vůbec ten nejhorší. Je to jako potmě vstoupit někam, kde jste před tím ještě nikdy nebyli a počkat, co vlastně tam na Vás čeká. 

Grace se tichounce rozpláče. Svými slzami mu máčí triko, ale to je asi ta poslední věc, o kterou by se zrovna starala. Ví, že mu tím nijak neuleví a že on jí žádné vodítko neposkytne, takže není nic, co by mohla udělat. On mezitím stále stěžka vdechuje vzduch do plic, jakoby každičký nádech bolel. 
"Pomůžu ti,pomůžu ti ..." horečně si opakuje ta slova jako mantru, mezitím co mu stále odhrnuje z bledého obličeje, potem slepené prameny vlasů,"jen mi sakra přestaň lhát."
Prstem mu přejede po tváři, která je i přes slané kapky potu děsivě ledová. I tak se chlapec pokusí lehce usmát, aby ji děsil o něco méně.
"Je to tak těžké mi říct, co to s tebou je?" Nevzdává se, i když ví, že když on nechce odpovědět, prostě to neudělá. Místo toho jen ucítí, jak ji dlaní znovu přitlačí na svou hruď a lehce si schová tvář do jejích vlasů. 
"Podívej," namíří přitom ukazovák do stropu, ze kterého hrozí odpadnout kus omítky s jeho malbou,"padá hvězda." 

***

Pro moji nejmilejší Leník - za úžasný inspirativní výlet na Slovensko.
Načerpala jsem inspiraci, energii a užila si čas s někým tak neskutečně lovely, že snad není možné, abys byla real, Mrs Sheeran!! Děkuji Ti Leniik &Love you LOTS! <3

+

JoyMcGee -> chěla jsi díl co nejdříve, tak tady je!!! :))))
Doufám, že tvůj zítřejší start do nového školního roku proběhne hladce, stejně jako pak celý jeho zbytek. Nedej se!!!! ;)))) a děkuji :-* 

S. xx