Heart Beat (Zayn Malik)

1.-Long way down

"Mám to!!" Rozrazí brunetka dveře domu. 
"Slyšíš mě?" Zvýší hlas, když se uvnitř nepohne ani smítko prachu. 
"Mám mineralogii za jedna!!" 
"Jasně, že máš." Vykoukne z kuchyně rozesmátá blond dívka a otráveně nad svou sestrou protočí očima. "Vždycky máš za jedna, jen nechápu, jak rozeznáš jeden černej šutr od jinýho černýho šutru, co vypadá úplně stejně." Odfrkne si, což její sestru rozesměje.
"To máš tak," zelené kočičí oči se jí rozzáří,"to třeba hematit -" 
"Pffffff," nenechá ji blonďatá domluvit," právě ti začaly prázdniny, Grace! Nech toho!" 
"Máš pravdu," zasměje se, "mám práááázdniny," Zvesela se otočí kolem své osy, až se jí černé letní šatičky rozvlní kolem dlouhých štíhlých nohou. Bohyně!  Rozepne si sandálky a hodí je na podlahu.
"Tak teď ty brusle?" Zamrká na svou sestru, která se jen otráveně zamračí.
"Musí to být?" Pohlédne rozpačitě na své bosé nohy a pak znovu vzhlédne ke Grace. "Nestály jsme na tom roky..." 
"Slíbilas to," šťouchne do ní a už vybíhá schody do svého pokojíku v patře, aby se vyhnula dalším námitkám své starší sestry. Je až příliš upjatá. A dneska přeci začíná léto! 

Grace vběhne do pokoje a kabelku pohodí do kouta, až se dvě rolničky upevněné na zipu rozezní nárazem jedna o druhou. Horečně se začne přehrabovat ve skříni, kde tuší, že by mohly být skryty její kolečkové brusle. Vyhazuje trička a nespočet úžasně sexy šatiček, co jí brání v pořádném výhledu na dno skříně, přičemž se nemůže zbavit palčivého pocitu, že jí někdo pozoruje. 
Moc dobře ví, o koho se jedná a už jen ta myšlenka jí zahřeje u srdce.  Okamžitě se zvedne z podlahy a přeběhne k oknu. Uvidí ho sedět na protějším parapetu, jako vždy. 
Husté černé vlasy mu trčí kolem obličeje a v tmavě hnědých očích, jejichž pohled hřeje, jako šálek kávy po ránu, sídlí stále ta samá emoce. Smutek. 
Grace ovšem, jakoby si toho nevšimla a potěšena, že její přítel opět nezklamal a přišel, mu radostně zamává. 
"Maliku." Roztáhne své plné rty do úsměvu. Jeho příjmení si nedávno přečetla na zvonku u dveří. Jméno tam bohužel nenašla a tak ho nemohla použít, ani jí to nevadilo. 
Chlapcovy rysy tváře zůstanou beze změny, pouze jí lehce rukou mávne na pozdrav.
"Udělala jsem mineralogii," zelené oči jí září pýchou,"dneska končím prvák." Vypráví mu s nadšením, aniž by od něj čekala odpověď. On nikdy neodpoví a ona nikdy nepřestává mluvit. Nevadí jí, že on se mlčením snaží jí k sobě nepouštět, protože ona mluví za oba a jemu tak uniká, že když jí poslouchá, pouští jí k sobě blíže, než by si přál. I přesto tam stále sedí a zírá na ni. 

Dlouhé tmavé vlasy jí vlají v lehkém letním větru. Dneska je ozdobila čelenkou z drobných lučních květů a zelené oči ji září jako jeden z těch drahých šutrů, o kterých neustále mluví. Vypadá jako víla.

Na chvíli si jí představí, jak nahá tančí někde na louce a bosé nohy se dotýkají čerstvé, voňavé trávy, na kterou právě padla rosa. A ona tančí a tančí a směje se ...hlavně aby se smála.
"....všechny černé, dokážeš si to představit? Ale není to tak těžké,třeba  hematit si s augitem splést vůbec nemůžeš.." Opět k němu dolehne její hlas a on sklopí hlavu,nechce, aby poznala, že ji neposlouchá. 
Grace si však všimne toho nepatrného pohybu a napodobí zvuk cinkajících rolniček.
"Víš, že jsi jediný, kdo mě bez hloupých připomínek poslouchá?" 
Chlapec se skousne ret. Kdyby tak věděla, že si jí zrovna představoval nahou, asi by to o těch hloupých připomínkách vůbec nepoužila. Možná by ho tak křehká víla srazila z parapetu a byl by klid. Sám se svojí vlastní představou musel usmát. 
"Musím už jít, sestra čeká." Povzdechne si Gracie a vyhledá jeho tmavý pohled. On pouze lehce kývne hlavou a jak už je jeho zvykem, pozvedne ruku na pozdrav. 
Ale dnes je něco jinak. Grace na jeho tváři zahlédne změnu. Údivem až pootevře rty, když si uvědomí, že on lehce pozvedl jeden koutek svých úst do úsměvu. On se usmívá a neskutečně mu to tak sluší. 
Pobaven jejím výrazem roztáhne rty do úsměvu ještě o trochu víc. 
"Umíš se i smát?" Nedokáže od něj odtrhnout oči, přece se nepřipraví o takový zázrak. On pouze pokrčí rameny a vrátí se ke svému obvyklému výrazu ála nedostupný hajzl. Kouzlo je rázem pryč a tak se Grace odlepí od okna a zmizí v pokoji. Ještě se párkrát otočí, aby se ujistila, že se jí to nezdálo, pak popadne brusle a seběhne do kuchyně.

"Jsi srab, Carrie!!!!" Rozesměje se před domem, když si upevní brusle na nohy a zahlédne svou sestru opírat se o koloběžku. 
"Říkaly jsme brusle." Zavrtí hlavou a pokusí se rozpohybovat kolečka.
"Jenže já se nechci zabít," zamračí se blonďatá a opatrně tlačí koloběžku vedle sebe, "a ty bys taky o tom měla přemýšlet." 
"Grace," mhouří modré oči, když sleduje svou sestru na sebevražedné misi, "Grace, sakra,zkus to nejdřív na rovině."  Vybíhá za ní do kopce a snaží se jí zastavit, než se ta šílená osoba vrhne z kopce přímo dolů. 
Záhy jí však dojde, co provedla, když nabírá na rychlosti. Vítr jí hučí kolem uší a naráží i do tváří. Rychlost se zvyšuje a ona nedokáže zastavit.
"Carrie!!" Kvikne a zděšeně se po sestře otočí. "Nemůžu zabrzdit." 
Carrie má v očích nejspíš ještě větší děs než sestra, okamžitě odhodí koloběžku a rozběhne se z kopce za  ní, i když je jí jasné, že to stejně nepomůže.  Je jí jasné, že Grace svoje prázdniny začne parádním karambolem. Ovšem to, co se stane záhy, by nečekala ani v nejšílenějším sci- fi snu. 
"Grace!!" pokusí se Car zabránit nevyhnutelnému, "bacha, Malik!!!!"

V té rychlosti si brunetka jen těžko dokáže v hlavě přebrat sestřina slova. Takže dřív než pochopí, uvidí známou postavu přímo před sebou. 
Kriste pane! On nikdy nechodí ven!!! Vyděšeně se snaží zatočit a vyhnout se hochovi, co právě pomalou chůzí vkročil do silnice.  Jenže jí nedochází, že tuhle situaci už dávno neovládá, kolečkové brusle přebraly vládu nad ní. 
"Maliku!!!" Křikne na něj. V tom okamžiku se její zelený pohled střetne s jeho temně hnědým. Ucítí prudký náraz, příjemnou chlapeckou vůni, jeho tělo někde pod sebou a asfalt odírající kůži jejích odhalených nohou ...