Heart Beat (Zayn Malik)

29.- We can make it till the end 1/2

Chladným bílým prostorem zní klapot dvou párů bot. Jinak je všude kolem tíživé ticho.
Ze strohých zdí a obrovské prázdné chodby začne na dívku padat nesnesitelná tíseň a z pachu desinfekce se jí udělá značně nevolno.
Začíná mít strach, nechce ho tam nechat, co když bude nadobro pryč, až se pro něho vrátí, co když už nikdy neuvidí jeho úsměv a nepocítí ten klid, co vyzařujíc z jeho osoby na míle daleko, pozitivně působí i na ostatní. Stejně jako právě teď.
Neochvějně si vykračuje nemocniční chodbou, jakoby šel pouze na banální preventivní prohlídku, jakoby nešlo vůbec o nic, zatímco Grace v duchu téměř šílí. Zbývá už jen pár kroků k sesterně, když mu v návalu panické hrůzy křečovitě stiskne ruku, jakoby mu tím chtěla zabránit, aby jí opustil.
Chlapec se okamžitě zastaví.

"Hej," broukne pobaveně a demonstrativně zvedne jejich spojené dlaně do výšky dívčiných očí. Klouby jejích prstů se pomalu barví doběla, jak díky nervozitě pevně tiskne jeho hřejivou dlaň. Sama ledová jak kus ledu, očividně na pokraji zhroucení.

"Myslím, že bude nejlepší se rozloučit už tady." Usměje se ležérně, jakoby šel pouze na pivo s kamarádem, ze kterého se k ní za hodinku vrátí.

"Ne-e, já- " Dívka nenachází správná slova, zatímco brunet pomalu pustí její ruku a sundá si sako, ve kterém se ženil, a podá jí ho.

"Myslím, že tohle tady už potřebovat nebudu," pohladí ji dlaní po tváři,když si všimne, že ona ze všech sil potlačuje vzlyknutí," vezmi mi ho domů."
Grace se bolestivě kousne do rtu, neschopná zvednout zrak k jeho tváři.

"Přijdu si ho vyzvednout," dívka ucítí teplo sálající z jeho těla, když své paže obemkne kolem jejích drobných ramen a přitiskne si ji k hrudi, "slibuju!"

Je tak statečný a ona ví, že by to měla být ona, kdo bude jeho oporou. Ne, naopak. Ona by měla utěšovat jeho, ne se mu hroutit v náručí.
Ví to, přesto se nedokáže sebrat natolik, aby mu pohlédla do očí a utvrdila ho v tom, že všechno bude v pořádku.
Místo toho ho oběma rukama obejme v pase a tiše se rozpláče. Přestože vzlyky tlumí soustavným kousáním se do rtů, chlapcovu černou košili za okamžik promáčí horkými slzami, zatímco on s ní jemně houpe a do vlasů jí svým krásným hlasem pobrukuje jakousi melodii.

"Přestaň už plakat," ozve se po chvíli, kdy ani jeho hlas nezabírá a dívčino zoufalství se nezmírňuje,"byl bych raději důvodem tvého úsměvu, nemám rád tvé slzy."

Grace konečně vzhlédne a pokusí se roztáhnout své krásné plné rty do něčeho, co úsměv připomíná jen velmi vzdáleně. Chlapec spokojeně kývne a úsměv jí vrátí. Ten jeho je ovšem dokonale přitažlivý a sebevědomý jako vždy. Jeho prsty se rozběhnou po jejích tvářích, aby smazaly všechny stopy po usedavém pláči a v očích se mu zračí tolik něhy, že to dívka nevydrží.
"Zaynie," vydechne, čímž si získá jeho naprostou pozornost,"já tě mi-"

"Ššššš," okamžitě jí umlčí  vroucí rty přitisknuté na jejích.
Všechna bolest, strach, ale i naděje obou, jakoby se promítla do toho jediného polibku. Může být posledním a zároveň by klidně mohl být jedním z milionu dalších, které by spolu mohli sdílet.
Ani jeden neví, která možnost je ta správná, ovšem oba by si přáli tu druhou, byť to jeden druhému tvrdohlavě odmítají přiznat.
Odtrhne se od ní, když mu začíná docházet dech a stále se zavřenýma očima zašeptá:

"Povíš mi to, až bude po všem. Ať mám důvod to přežít."

Grace zprudka otevře víčka a pár sekund pouze mlčky sleduje jeho uvolněnou tvář s několikadenním strništěm a dlouhými laními řasami, co se nepatrně chvějí.

"Ty bys jinak žádný důvod neměl?" Zeptá se a z jejího hlasu je cítit trpký bolestný tón.

"Jasně, že měl," otevře chlapec konečně své tmavé oči a rošťácky se ušklíbne, "neumřu už jen proto, že jinak by tě dostal Harry!" Skousne mezi zuby špičku jazyka a pokrčí nos, mezitím co se rozpustile zahihňá.

Dívka by mu ještě ráda něco odpověděla, když v tom se otevřou dveře sesterny, ze kterých vyjde černovlasá Georgia. Chlapec omluvně pokrčí rameny.
"Uvidíme se," věnuje jí poslední úsměv a pomalou houpavou chůzí se vydá k sestře.
"Uvidíme se," zašeptá za ním zničená dívka.

"Zee," zaslechne ještě něžné Georginino oslovení, "ty už víš kam máš jít, dej mi vteřinku, za okamžik jsem u tebe." Pošle ho do místnosti, zatímco se pár ráznými kroky dostane k uplakané dívce.
"Gracie," osloví ji se stejnou něhou, jako prve Zayna, "děkuju."

Brunetka jí pohlédne do hnědých očí, ze kterých čiší upřímný vděk a pouze pokývá hlavou, neb si není jistá, že by ji nezradil hlas, kdyby se pokusila promluvit.

"Neboj se," obejme jí sestřička kolem ramen, když naprosto správně odhadne důvod jejího zarytého mlčení, "ty jsi dokázala skoro nemožné o zbytek se postaráme my."

Dívka znovu přikývne na souhlas.

"Věřím Vám, Gi." Zašeptá opatrně a černovláska ji lehce pohladí po vlasech.

"Neměj strach a hlavně teď běž domů, teď k němu stejně nebudeš moci a může to trvat i pár dní."

"To nevadí," odmítne dívka okamžitě, "budu tu čekat klidně měsíce, když to bude nutné."

Sestřička se spokojeně pousměje, nicméně záporně zakroutí hlavou.

"Gracie, on tě bude potřebovat odpočatou a v kondici, až se probere. Běž domů, budu ti pravidelně volat." Z kapsy své uniformy vyloví prázdný papírek s propiskou a obě věci podá zaražené dívce.

Ta si je váhavě od ní vezme, načež rychle načmárá své číslo a jméno. Neodpustí si a za 'Grace' ještě chvatně dopíše 'Malik'. Spokojeně pak papírek podá zpátky sestře, které to celé na tváři vykouzlí obrovský úsměv.

"Všechno bude dobré." Zašeptá směrem k dívce a pomalu se otočí zpět k sesterně.

"Věřím." Zamumlá Grace do zad mizející sestřičky a ztichlou chodbou se vydá k východu. Zachumlá se pořádně do chlapcova černého saka, co je jí směšně velké, ale hřeje. Vyjde do ulic potemnělého LA a zhluboka vdechne heřmánkovou vůni, co ulpěla na tom kusu oděvu, který je to jediné, co jí po něm zbylo. 
"Já tomu věřím."

***

Pro @TereseFirst protože jsi mě moc mile překvapila a neskutečně mi zvedla náladu!!
Moc Ti za to děkujii - jsem strašně mooc ráda, ani nevíš jak. Vážím si tvých milých slov. <3

S. xx