Heart Beat (Zayn Malik)

8.- Can't take it

V kanceláři panuje naprosté ticho, rušené jen občasným šustěním papírů, zvoněním telefonu, či cinkáním lžičky o stěny hrnku, když si Liam zuřivě míchá desáté kafe. 
Dostane infarkt! Ale koho to žere? Až požádá o jedenácté, Grace mu ho s potěšením připraví. 
Dopřeje mu vrchovatou lžičku  černých voňavých zrnek a zalije je vařící vodou, pak už jen trpělivě počká, až ho záchranáři z místnosti vynesou nohama napřed. 

"Slečno Grace?"  Otcova věrná patolízalka Suzie nejistě pootevře dveře a zelenýma očima vyhledá brunetku sedící za svým stolem. 
"Váš tatínek..," zardí se, když Grace nahodí znechucený obličej,"pan Wilde by s Vámi rád mluvil." Usměje se nervózně nejistá si dívčinou reakcí. 
Ta k zrzce pouze vzhlédne a na chvíli se na ní zkoumavě zahledí. Proč má tak pěkná holka potřebu dělat tátovi podrž tašku? Z jejího podivně blaženého výrazu, korunovaného širokánským úsměvem, co nemálo připomíná kanibala, to všechno plynulo jasně. Buď jí otec velmi dobře platí, nebo jí do šálku s čajem, který Su tahá všude s sebou, ať se hne kamkoli, pašuje hodně kvalitní matroš.
Ta by mu líbala i nohy. 

 Lžička znovu ostře cinkne o hrnek a zrzavá ve dveřích si uvědomí Liamovou přítomnost.
"Pane Payne," vycení na něj  zuby, čímž své kanibalství víc než potvrdí a tváře se jí rozhoří,"dobré odpoledne." 
"Zdravím, Suzie," nezvedne zrak od kafe a dívce ten děsivý úsměv zamrzne na rtech. Přesto to nevzdá.
"Už jste byl na obědě? Vypadáte velmi unaveně -" Liam pomalu polkne doušek kávy a udiveně nadzdvihne obočí. "Ne, já nemyslela, že máte jít se mnou ..já ..." Zakoktá se, mezitím co se Grace urputně hryže do rtů, aby se hlasitě nerozesmála. 
Liamovi by Suzie očividně líbala víc, než nohy.
"Slečno Grace?" Otočí se k ní pro pomoc s tak prosebným výrazem, že se Grace rozhodne ji z toho vytáhnout.
"Můžeme, Su." Zvedne se konečně od stolu, a následovaná zrzavou hromádkou neštěstí vyjde z kanceláře. 

"Tati?" Nakoukne zvědavě do otcovy kanceláře a zastihne ho jako obvykle za velkým stolem, v předraženém obleku s telefonem u ucha.
Aniž by přerušil hovor, pokyne jí k židli a omluvně pokrčí rameny.
Dívka se pohodlně usadí do křesla a z nudy si důkladně prohlédne místnost, kde otec tráví většinu svého života. Přejede pohledem stůl, který zdobí řada rámečků na fotografie. Grace si pohrdavě zašklebí, když ani na jediné nenajde žádnou známou tvář, třeba svojí, jak by předpokládala, ale zjistí, že jsou to jen různé diplomy a ocenění s otcovým jménem. 
Normální člověk by tu měl vystavenou rodinu! Aniž by jí to došlo, založí si ruce na hrudi v obranném gestu, a přestože ponejprv přišla velmi dobře naladěná, ať už jí chce ten člověk zdělit cokoli, ulehčit mu to nehodlá.

"Za hodinu odjíždím na služební cestu."  Vyrazí jí dech a ona má co dělat, aby se nezačala zeširoka usmívat. 
Bolestivě se kousne do rtu, aby své potěšení skryla a nevypadala tak jako kanibal Suzie a vzápětí se za to v duchu pochválí. Otec má totiž vždycky plán, jak veškeré nadšení opět poslat tam, odkud přišlo.
"Budu pryč 14 dní." Oznámí jí a ona děkuje všem svatým,  že se na ní zrovna nedívá. Radostí by nejraději zatleskala. 
"Neboj se, já to tady zvládnu," usměje se mile, zatímco jí v očích hoří nadšení, které vzápětí okamžitě pohasne.
"O tom nepochybuji," přikývne," samotnou tě tady rozhodně nenechám."  Vrátí jí falešný úsměv.
Ježíši Kriste, jen to ne!! Kdyby se Grace uměla modlit, nejspíš by se o to pokusila právě teď, ale protože jí k ničemu takovému drahý rodič nikdy nevedl, pouze vytřeštěně zírá před sebe, přičemž se jí prsty křečovitě zarývají do opěrek měkoučkého křesílka. 

Jen ať to není nic strašnýho! Nic strašnýho! 
Opakuje si v hlavě svojí mantru, doufajíc, že to pohne vesmírem v její prospěch.

"Pan Payne mi slíbil - " 
Je to horší, než strašný!!!!!! Jen zaslechne to jméno, nechutí se jí zkřiví rty a přestane vnímat další slova.  Dělá se jí zle už jen představy, že jí ten nádiva bude chodit domů kontrolovat, a okamžitě se jí v hlavě začnou rodit nápady, jak tohle ve zdraví přežít. Když k ní jakoby z dálky dolehne posledních pár otcových slov: 
"...bydlet s tebou...jel si pro věci a večer už pojedete domů spolu!" 
"Cože?" Vyletí ze sedu naprosto nekontrolujíc své reakce. "To si ze mě musíš dělat srandu?" 
Otec po ní hodí takový pohled, že jakýkoli náznak vtipu je okamžitě zamítnut, což Grace  vyděsí ještě víc.
"Budu Vám každý večer volat,Grace!!" Zatváří se nekompromisně. "A běda Ti, jak mu něco provedeš!" 
Dívka se hysterickému zasmání už neubrání. Vždyť to je tak absurdní, jak se její otec místo o ní strachuje o tu horu svalů. Jako by mu snad mohla něco udělat.
Hmm ...
Na chvíli se zamyslí a aniž by to tušila, zlověstně se jí blýskne v zelených očích. Což ovšem jejímu otci neunikne.
"GRACE!!" Napomene ji varovně, dobře tušíc jakousi nekalost rodící se v její krásné hlavince.
Jeho výkřik ji probere a ona zmateně zamrká dlouhými řasami.
"A spát bude pan Payne také se mnou?" Usměje se sladce, přičemž připomíná roztomilou naivní holčičku. Kde kdo by jí asi naletěl, ale pan Wilde rozhodně ne. Ta nebetyčná provokace ho akorát tak dožere a krev se mu nahrne do tváří.
"Jo," prskne nevrle, čímž jí sebere vítr z plachet. "Dal jsem mu do tvého pokoje přivést postel."  
Ušklíbne se triumfálně a spokojeně se opře o své polstrované křeslo.  Nestává se mu to často, ale tentokrát se dobře připravil a konečně ji dostal. 
Grace vzteky vykulí oči a párkrát zalapá po dechu. To ponížení!
Celou ji zachvátí nezvladatelná bezmoc, která vyústí v ještě nezvladatelnější zuřivost.
"A na záchod můžu chodit sama, nebo si ho s sebou musím brát i tam?!" 
"To už nechám na Vás." Pobaveně jí zavolá otec do zad, když se dívka zběsile rozběhne ke dveřím...