Heart Beat (Zayn Malik)

23.- This is what it takes 2/2

Grace zareaguje okamžitě a ještě než tmavovlasý stihne opustit místnost, zabouchne za sebou dveře od dámských toalet, kde počká, než jeho kroky dozní chodbou.

"Sestřičko?" Zaklepe opatrně na stále pootevřené dveře a nakoukne dovnitř.

Černovlasá žena si chvatně otře slzy, deroucí se jí z pod víček a vzhlédne ke Grace:
"Počkejte si slečno, než si Vás zavolám."
"Ale, já," není si úplně jistá tím, že dělá správnou věc,"já tu nejsem kvůli sobě."
"Ne?" Ukáže udiveně na zaschlou krev na dívčině tváři a celkem ošklivě vyhlížející ránu na jejím čele.
Ta však jen prudce zavrtí hlavou, až jí zaskočí ostrá bolest, takže si dlaň přitiskne k čelu. Ale stejně je tu něco, co jí trápí mnohem víc.
"Chtěla jsem - ," skousne si nervózně spodní ret, "jde o Zayna." Zamumlá tiše, upřeně sledujíc sestru a její reakci.
Její údiv ještě vzroste a ke Graceině překvapení jí okamžitě nevykáže z místnosti, nýbrž ji chvatně popadne za ruku a vtáhne dovnitř.

"Lítá v nějakém maléru?" Usadí ji Georgia na bílou stoličku a mezitím si ze stolku přinese vše potřebné, aby dívce vyčistila tu ošklivou ránu.

"On snad někdy nelítá v maléru?" Usměje se Grace a odpovědí jí je podobný smutný úsměv.
"Já vím, že je nemocný," dostane se brunetka konečně k tomu, proč přišla," a samozřejmě to víte i vy, jenže on mi neřekne, co se děje -"
"Já vám to říct nemůžu, slečno," zavrtí sestřička záporně hlavou, "určitě znáte nemocniční pravidla."
Grace souhlasně přikývne, tohle ostatně čekala.
"Nechápejte mě špatně," promluví znovu, "nechci vědět, co mu je, jen - ," na okamžik nedokáže své myšlenky měnit na slova. Nechat je zaznít nahlas chce velkou dávku odvahy, rozhodně větší, než se s nimi trápit o samotě. Když je vysloví, možná dostane i odpovědi, ale je připravená na to, že vůbec nemusí být pozitivní?!
"Řekněte mi," vzhlédne k sestřičce se strachem, ale i obrovskou nadějí ve svých zelených očích, "je to vážné? Dá se ta jeho nemoc léčit?"

Georgia ustane v pohybu a zhluboka se nadechne, nakonec se ale mile usměje, což Grace napoví, že tak zlé to nebude. Do chvíle, než si povšimne, že úsměv se ani zlehka neodráží v ženiných očích, ve kterých stále sídlí bolest.
"Samozřejmě, že dá, jenže -"
"Jenže co?" Grace nedokáže ovládat své reakce, nedokáže si představit, že by měla přijít o někoho, koho vlastně ani nemá, ovšem je jejímu srdci bližší, než dokáže přiznat sobě, nebo komukoli jinému. Kdyby nebyl, nejspíš by tu teď neseděla a nevedla tenhle podivný rozhovor s členkou nemocničního personálu.
"Nemůžu, musela byste být z rodiny -" Zavrtí žena hlavou, ale z výrazu její tváře je jasné, jak ráda by to Grace řekla, jenže pravidla hovoří jasně.

"Jsem jeho přítelkyně!!" Vyhrkne dívka okamžitě a bez rozmyslu. "Grace."

Sestřička na ni nevěřícně pohlédne, nicméně se pousměje.
"Mluvil o nějaké dívce, pravda," pokývá zamyšleně hlavou, "ale myslím, že se jmenovala Leia."
Brunetka se po tváři rozlije blažený výraz, než si uvědomí, že ji žena sleduje velmi podezřívavým pohledem.
"To jsem taky já," dostane ze sebe nejistě, "Leia."
Žena si ji nepřestává zkoumavě prohlížet a Grace začne mít obavy, že ještě chvíli jí bude vysvětlovat situaci a ona jí okamžitě pošle na psychiatrii.
"Zayn mi tak říká," rozpačitě se usměje, "jako princezna Leia, sestra Luka Skywalkera."
Dojde jí, že tímhle výrokem to zřejmě nevylepšila a unaveně si povzdechne. Uhne pohledem tomu ženinu tmavě modrému a raději pohlédne z okna.
Nekonečně dlouhé sekundy ticha čeká a vlastně neví na co.

"To je mu hodně podobné," prolomí Georgia tíživé ticho a oči se jí rozzáří až mateřsky něžným citem, "miluje Star Wars."

Grace si úlevně oddechne.

"Takže už mi můžete říct, co je tedy ze problém, když léčit se jeho nemoc dá?"

Jiskry v očích té ženy znovu pohasnou a ona smutně pokývá hlavou.
"Grace, on potřebuje operaci, okamžitě! Včera bylo pozdě." Zlomí se jí hlas a dívčino srdce vynechá pár úderů. "Jenže není pojištěný."

Brunetce se zatmí před očima. Přece mu nemůžou odmítnout pomoct, jen proto, že na to právě nemá. Nechají ho jen tak trpět a budou ho pouze zpovzdálí sledovat, když ví, že mu mohou pomoci?!

"To nemyslíte vážně?!" Seskočí rozrušeně ze stoličky. "Nemůžete přece jen nečinně přihlížet, jak je mu každým dnem hůř?!!" Urputně si hryže své plné růžové rty, aby se bezmocí nerozplakala a sestra nevypadá, že je na tom o moc lépe.

"Věř mi," setře si slzu, co se jí přese všechnu snahu přehoupla přes tmavé řasy,"miluju ho jako syna, kterého nemám, jenže je jen málo věcí, co můžu udělat, abych mu pomohla." Přivře na okamžik víčka, protože pokračovat nejspíš není snadné.

"Ta vada je vrozená. Nejdříve to tak nevadilo, protože jeho srdce za ním ve vývoji pouze zlehka zaostávalo, jenže s postupem času se ta propast rozšiřovala, a to tak, že teď mu jeho srdce nestačí vůbec."

Georgiu pomalu zrazuje hlas a Grace se cítí, jakoby její vlastní srdce mělo explodovat.

"Jediné, co mu může pomoci je transplantace, která sama o sobě není problém. Náš tým chirurgů je jeden z nejlepších, co si dokážeš představit. Ale Zaynův otec pije, od té doby se dověděl jeho diagnózu, a tak ten chlapec nemá dostatek peněz a už ani času..."

To je jen noční můra, nemůže to být pravda.
Kam to ten svět dospěl, že jen kvůli penězům odmítáme pomoci těm, kteří to potřebují.
Jak moc správné je vybírat si,kdo bude žít a kdo ne, jen na základě toho, kolik nul má jeho bankovní účet.
Copak ty lidi, kterým se nepoštěstilo žít bezstarostně a v luxusu , nejsou také plnohodnotní lidé?
Jim nenáleží právo na život?

Grace se rozklepanýma rukama opře o pultík plný medicínských potřeb a po tvářích si nechá stékat potoky slz. Tiše a bez hnutí zírá do bílé nemocniční zdi a necítí vůbec nic.
Jen obrovskou, každou vteřinou se rozpínající, nicotu, která požírá všechny její pocity.
Jakoby jí někdo na hruď položil obrovský balvan. Nemůže se pořádně nadechnout.
Chtěla by, ale nejde to, až jí v okolí srdce začne podivně pálit a nohy jí nezvládají držet.
Zatmí se jí před očima a svět na okamžik úplně utichne.

"Gracie," překvapí ji dvě paže, které ji pohotově zachytí. Georgia si ji pevně přivine do náručí a dívka ucítí příjemnou vůni květin. "Ty ho máš opravdu ráda, viď?" Zašeptá černovláska s tou obrovskou něhou v hlase, že to dívku donutí hlasitě se rozvzlykat.

"Já nevím ..." Schová si obličej do bílého pláště a opravdu se v tu chvíli ve svých citech nedokáže vyznat.
Zato černovlasá Gi ano. Dokáže v dívce číst, jak v otevřené knize.

"On tě má taky rád." Pohladí ji po tmavých vlasech, načež ji opatrně znovu posadí na židličku, aby jí mohla dočistit tu ránu a zalepit ji náplastí. Nakonec není tak děsivá, jak vypadala, když se odstranila všechna ta špína.

"Nemá, " zavrtí dívka odmítavě hlavou, "on neumí mít rád." Vzhlédne smutně k sestřičce, která se ale chápavě usměje.

"Nechce." Pokrčí rameny a když ji Grace stále nechápavě sleduje, dovysvětlí svou myšlenku:

"Je rozdíl v neumět a nechtít. On jen nechce, Grace, a ty už teď víš proč." Povzbudivě se na ní usměje a znovu ji jemně pohladí po vlasech. "Je už jen na tobě, co s tím uděláš."

***

Děkuji Vám všem za hvězdičky a za to, že čtete.
A hlavně díky Kathy_Okaley za předešlý milý komentář. xx

A taky mojí drahé Hykyna <3 Za jeden z těch nejkrásnějších komentářů ever!!!
Jsi skvělá, což ostatně určitě víš a já Ti moc děkuji za tvou neutuchající podporu a krásná slova, která dokáží divy! Jsi prostě NEJ!! xx