Heart Beat (Zayn Malik)

10.-Why do we do this?

Grace jakoby tím přímým kontaktem s jeho tělem přišla o všechen zdravý rozum.
Za normálních okolností by jí nic takového nedovolil, takže toho využije, aniž by si uvědomovala, že to není jen šíleně rychlá jízda, díky které jí začne v žilách kolovat adrenalin a zorničky se rozšíří nadšením, co jí až nečekaně celou pohltí.
Celý ten okamžik se jí zdá tak směšně absurdní. Před pár dny ho ze strachu nepožádala ani  o cigaretu a teď ho pažemi omotanými kolem jeho útlého pasu pevně tiskne k sobě. Pod prsty cítí napnuté svaly na jeho břiše, což ji nemálo překvapí. Myslela si totiž, že při takovém doteku by mu leda mohla přepočítat žebra. Ale ne, že by o takovém důvěrném kontaktu jejich těl vůbec kdy přemýšlela.

Horký vzduch, rozrážený jejich šílenou jízdou, ji příjemně bičuje po celém těle a ona se navzdory svým ukvapeným rozhodnutím, anebo právě díky nim, cítí na pár okamžiků šťastná a tak moc naživu. 
Ze rtů jí unikne ten její typický smích. Rozesměje se ničemu a vlastně všemu. 

Její společník nad tím zvukem pokroutí hlavou a vědom si toho, že ho dívka nemůže vidět, sám se lehce pousměje. Cosi na ní zakřičí, ale jeho slova zaniknou ve větru svištícím kolem jejich tváří. 
Jemu zřejmě na její odpovědi záleží a tak se rozhodne na nejbližším vhodném místě zastavit.

Když začne zpomalovat, až nakonec zastaví na jednom z opuštěných los angelských kopců, Grace se vrátí obvyklá ostražitost. Kolem není ani živáčka a v nesnesitelném vedru se nepohne ani jediný lístek na okolních stromech. Dívce lehce zatrne a rychle se od něho odtáhne, aby ho tak třeba ještě víc nenaštvala. To, že chlapec seskočí z motorky a aniž by se ohlédl zamíří si to ke kraji kopce, Grace nepatrně vyvede z míry. On vždycky dělá věci jinak, než by očekávala. 
Trochu se zastydí nad myšlenkou, že ji sem vylákal, aby teda konečně mohl dát volný průchod svému opravdovému temnému já. Okamžitě se jí snaží zaplašit, ale i přesto někde hluboko uvnitř to semínko nedůvěry zůstane.
Chvíli ho sleduje, jak se ladnou chůzí dostane až na okraj srázu, kde se pohodlně usadí. Po dalších pár minutách ho následuje a opatrně se posadí vedle něho. V uctivé vzdálenosti. 
Ten zvláštní pocit sounáležitosti jakoby se vypařil, přičemž ho opět nahradil původní respekt a podezření.

"Jsi v pohodě?" Překvapí ji jeho tichý, sotva slyšitelný dotaz.
Sakra!! 
On nikdy nechtěl, aby mu na lidech záleželo na tolik, aby se jich začal vyptávat na jejich pocity a nálady.  Bývalo mu to jedno! 
Zamračí se a automaticky nad tou myšlenkou zatne dlaň v pěst a praští s ní do země vedle sebe.
Grace poplašeně zamrká, ale povšimne si, jak se Dexter celý chvěje a okamžitě tak zapomene na svůj úlek. 
Netuší, co se mu honí hlavou, ale nad jeho zoufalým výrazem se jí sevře srdce. Lítost nakonec přemůže i její strach z chlapcových nevypočitatelných reakcí. 
Opatrně se k němu nakloní.
"Je mi fajn." Zašeptá, než mu zlehka položí dlaň na tu jeho ležící v trávě. Pevně semkne víčka v očekávání bouře, ale nestane se vůbec nic. 
Ticho. 
Překotný tlukot vyděšeného srdce. 
Jeho horká dlaň příjemně hřeje tu její.
Ještě na moment setrvá Grace ve své nehybnosti, ostražitě vyčkávajíc útok dravé šelmy, kterou se z nějakých nevysvětlitelných důvodů rozhodla pohladit. 
Když se nestane nic ani za pár nekonečných vteřin, osmělí se ještě o něco víc a proplete své prsty s jeho. Pevně mu stiskne dlaň na znamení, že je s ním, že s ní může počítat, aniž by tušila odkud se bere ta starost o naprosto cizího kluka. 
Podle všech jejích očekávání jí stisk ani v nejmenším neopětuje, ale u něho - žádná reakce, kladná reakce. 

"Budu ti říkat Leia."  Vyruší ji jemná melodie jeho hlasu z nevěřícného zírání na jejich propletené prsty.
"Huuh?" Vzhlédne k němu, aby zjistila, že na ní sice mluví, ale stejně přitom zasněně hledí na město rozprostírající se mu u nohou. Začíná se pomalu stmívat a světla z prvních zářících lamp se mu odrážejí v očích. Tančí mu v temných zorničkách jako drobné hřejivé plamínky. 
"Princezna Leia." Vysvětlí a konečně se k ní otočí. "Silná, odvážná, svá .." Pozoruje ji zpod lehce přivřených víček.
Grace se zatají dech a zelené zorničky se rozšíří úžasem. A je si jistá, víc než jistá, že při každém slovu, které vypustil ze svých úst,  jemně přejel palcem po tom  jejím. 
"Ale..," nedokáže myslet na nic jiného, než na ten nepatrný krouživý pohyb," co má společného princezna Leia s Dexterem?" 
"Nic," náhle jakoby si chlapec uvědomil své pravé já, anebo potřebu to pravé já skrývat, a úsečně odsekne: "Stejně jako my dva!" 
Grace překvapeně otevře ústa k odpovědi, ale pak je raději opět zavře, aniž by vydala jedinou hlásku. Zrovna se zvedající vítr jí přijde vhod, protože dlouhé prameny vlasů poletující kolem tváře zakryjí mnohé, a on rozhodně nestojí za jedinou slzu.