Heart Beat (Zayn Malik)

6.-Do what you want to me

Jestli si dříve v práci připadala jako ve vězení, nyní se ocitla v pravém pekle.
Liam zarytě mlčí už hodiny a čas od času ji propaluje takovými pohledy plnými zášti, že zákonitě u ní vyvolávají mučivé výčitky svědomí. 
Pohlédne na jeho zasmušilý obličej a hlasitě si povzdechne. Dala by cokoli, zase vidět jeho úsměv, který před tím nazvala přiblblým. 
Co si to do háje vůbec myslela? Jaký smysl tahle její rebélie má, když to pouze neblaze ovlivňuje lidi, kteří s jejím hněvem nemají nic společného. K čemu to je, když nejvíc trpí ti nevinní a viníci zůstanou nezasaženi. A nebo to tak má být? Při vzpouře se musí počítat s oběťmi, než se spravedlnost dostane ke slovu a krutovládci padnou. 

A nebo dřív oběť sebere všechnu svou kuráž a rebelovi podrazí  nohy, v té jeho cestě za spravedlností.

"Roztřídit a založit!" Přistane jí na stole kopa papírů, až se hrnek s čajem na jeho okraji doslova roztančí a vroucí tekutina se přelije přes jeho okraje. 
Grace překvapeně  vzhlédne, aby zahlédla vzdalujícího se Liama, jehož chůze nemálo připomíná chůzi nervního lva, lapeného do klece. Posadí se do svého křesla a se stejnou okázalostí, s jakou by nejspíš král všech zvířat  přehlížel všechny ty mrzké červy, jež nejsou hodni jeho velikosti a vznešenosti, ji prostě ignoruje. 
Ještě chvíli a příště jí ten svazek papírů hodí po hlavě. Bez nejmenších výčitek. 

To těžké, nepřátelstvím prosycené ticho jí pomalu začíná lézt na nervy. Liam vždycky mluví. A mluví hodně! To, že teď předstírá, že nemá s kým,  ji trýzní tak, jak měl on nejspíš v úmyslu. Dobrá práce, klidně na sebe může být pyšný. Je to král ignorace, ale co je moc, je moc! 

"Řekl jsi, že jsem nádherná!" Postaví se mu přímo před stůl, a to tak, že podívat se jinam, než na ni, by bylo zhola nemožné.
"Jo," odtuší klidně, bez náznaku emoce, ale konečně k ní vzhlédne. Stále ta zlost! 
"Ale taky jsem řekl, že jsi mrcha!" Roztáhne rty do arogantního úsměvu a v očích se zaleskne zadostiučinění, když si Grace povzdechne a zoufale projede rukou své dlouhé vlasy. 
"Liame," sklopí zrak ke stolu, protože čelit tomu jeho poker facu, je najednou naprosto nesnesitelné,"promiň mi to ..." Vysouká ze sebe a skrz řasy nenápadně sleduje jeho reakci.
"Promiň?" Pozvedne obočí a znovu se ušklíbne, takže i největšímu pitomci musí být jasné, že omluva se nepřijímá. 
"Promiň," zopakuje a lehce se tomu zasměje. Působí jako blázen, a Grace maličko zatrne, když vstane od stolu, přejde k tomu jejímu a vezme do rukou její hrnek s čajem. 
Škodolibě na ní mrkne a pak s ním vší silou třískne proti zdi. Taktak, že dívka stačí uskočit z dosahu střepů, co se rozlétnou po místnosti. S hrůzou v očích sleduje, jak tekutina stéká po bílé stěně a dole se vpíjí do drahého plyšového koberce. 
Liam zálibně sleduje to svoje dílo zkázy, načež jí neurvale popostrčí blíž ke zdi.
"Teď jdi a řekni tomu hrnku promiň, třeba se ti zase složí dohromady!"  
A Grace už nevydrží. Tíží jí vina, že v něm probudila tuhle zrůdu a pak to leknutí ...Přes řasy se přehoupne první slaná kapka.
"Už sama vidíš, jak moc bezcenné to tvé "promiň" je?" Ozve se jí velmi těsně za zády, protože ucítí jeho vroucí dech na krku a  po zádech jí přeběhne mráz.
"Sakra, mě to mrzí!!!" Otočí se k němu, aby mu to mohla chrstnout přímo do tváře, polyká přitom slzy vzteku, co už v silných proudech stékají po jejím krásném obličeji a ruinují tak dřív bezchybný makeup. "Je mi to líto, chápeš??!! Tak se přestaň chovat jako pětiletý kluk, kterému na písku sebrali hračky a zkus přijmout omluvu jako dospělý!!" Vztek, lítost a strach se v ní smíchali v tak nebezpečný koktejl, který po zkarbování prostě bouchl. 
"Tak tobě je to líto?" Vydechne jí do tváře, načež ji popadne za zápěstí a velmi nevybíravým způsobem ji přirazí ke dveřím, které ještě volnou rukou stihne zamknout a Grace div strachy nevyskočí srdce z hrudi. 
"Překračuješ hranice, Grace," blýskne se mu v očích, když jí přitiskne své vroucí rty ke krku, "ale odtud. už není. cesty. zpět. !" Stíhá usykávat mezi jednotlivými polibky, co věnuje její citlivé pokožce od krku až k velmi odvážnému výstřihu její blůzky.  Rukou mezitím zkušeným pohybem vyhrne její sukni, že tu před ním stojí prakticky jen v kalhotkách. Zkusí mu odporovat a vzpurně sebou škubne, což ho pouze přiměje přitisknout se na ní celým tělem a plnou vahou ji tak přišpendlit ke dveřím. 
Odevzdaně semkne víčka k sobě a snaží se vnímat pouze horké slzy, kutálející se jí po tvářích. Bohužel to neovládá tak, jak by chtěla, a tak chtě nechtě cítí i  Liamovi dlaně, lehce sklouzávající po jejím těle, nevynechávající ani milimetr, načež uslyší zvuk trhající se látky a ví, že teď už neexistuje ani nejmenší bariéra, která by mu zabránila v tom, co se chystá udělat. 

Liam ji velmi hrubě políbí na rty. I navzdory tomu, že tohle je ze vzteku a ona to vlastně vůbec nechce, cítí jak jsou jeho rty horké, hebké, dravé. Bere si to, co chce a nedbá jejích protestů, které stejně vteřinu od vteřiny slábnou, až zmizí skoro úplně a ona podlehne. Přistihne se, že mu ten polibek velmi náruživě vrací a v tu samou chvíli rázem necítí nic .... 

Cítí akorát jak se jí točí hlava a nejspíš se každou chvílí sesune  k zemi, ale Liamovu přítomnost necítí skoro jistě. Pomalu a nejistě otevře oči, což jí rázem tu domněnku potvrdí. 
Sedí ve svém křesle s nohama pohodlně vyloženýma na stole. Zmateně ho sleduje, jak si zapálí cigaretu, co okamžitě přiloží k ústům, která ještě před pár vteřinami tiskl na ty její. Jeho třesoucí se ruka prozradí, že tohle není jeho běžné zvládání vzteku. Tohle není Liam. 
V případě, že tohle byla jeho premiéra, pak to vystoupení zvládl na jedničku, proběhne jí myslí.
Pak jí ale pohled padne na titěrný kousek jejího spodního prádla válejícího se na zemi a dojde jí, že tu stále stojí skoro nahá. Okamžitě si upraví sukni do původního stavu, čímž na sebe upoutá jeho pozornost.
"Taky je mi to líto, Gracie.." vyfoukne cigaretový kouř a lhostejně pohlédne z okna. 
"Je mi líto, že to, z čeho jsi mě obvinila," znovu se k ní otočí a pohodí hlavou k jejím kalhotkám, " jsem před tím neudělal." 
"Protože teď," přejede ji pohrdavými pohledem, "už mi za to nestojíš..."