Heart Beat (Zayn Malik)

22.- This is what it takes 1/2

Grace stále nehnutě leží na zemi v křoví, mezitím co oba policisté prozkoumávají okolí.
Každá další minuta, kterou tam sama stráví, se zdá jako věčnost. Zatracenej Dexter!!!
Přitáhl jí s sebou, aby se předvedl a nakonec jí tam nechá! Zajímá ho vůbec, co se s ní stalo?
Jak by mohlo!!!
To jen ona se pořád hloupě stará o jeho pocity, zdraví, o něj ...
Po tváři jí steče první vroucí kapka. Další na sebe nenechají dlouho čekat, takže za okamžik její krásnou tvář brázdí dva slané rozvodněné potůčky. Bolestivě se hryže do rtu, aby potlačila vzlyknutí a zamezila tak svému prozrazení.
Třese se zimou, strachy a v neposlední řadě taky vzteky.

"Balíme to, Tome! Ti už jsou dávno doma a smějí se nám z gauče s pivem v ruce." Promluví jeden ze strážníků proklatě blízko Graceiny tůjky.
Dívka na okamžik zadrží dech, aby ji náhodou policista neodhalil a pevně doufá, že nemá natolik vyvinutý sluch, že mi mohl slyšet její o překot bušící srdce.
"Myslíš, že to byla Stylesova parta?" Ozve se Tom, přičemž za sebou zavře dveře domu a následován svým kolegou vyrazí k brance.
"Kdo jiný?!" Zabručí druhý rozmrzele. "Ti hajzlíci si myslí, že jsou nepolapitelní, ale zítra se na to podíváme pořádně a to by v tom byl čert!!!"
Tomovu odpověď už Gracie neuslyší, protože dle jejího odhadu dorazí ke svému auto. Vrčení motoru jí to potvrdí a jí ze srdce spadne obrovský balvan.

Konečně se rozpláče na plno. Stále není schopná vstát a odejít. A to jen kvůli paranoidní představě, že ti dva čekají někde za rohem a jakmile vyjde před dům, chytí ji. Navíc ji po tom pádu děsivě třeští hlava a když se pokusí byť nepatrně nadzvednout, cítí žaludek až v krku.
Nakonec to vzdá a odevzdaně zůstane ležet.
Neschopná vymyslet, jak se dostane domů, zavře oči unavené pláčem a rozhodne se utopit v sebelítosti.

Ale jen do chvíle, než písek na příchodové cestičce zavrže pod něčím krokem.
Hrůzou znovu strne a pochybuje o tom, že pokud se ještě několikrát bude opakovat tenhle cyklus : vyděšenost až k smrti a následná úleva, že to přestojí bez následků.

"Hej," zastaví se ten člověk nedaleko jejího křoví, "princezno Jasněnko??! Jsi tu?!"
Bezpečně pozná ten hlas, jen ta obava a lítost, kterou v něm zaslechne, je pro ní něčím novým.

"Harry." Zašeptá ze svých posledních sil a samou radostí, že se pro ní někdo vrátil, se opět rozpláče.

Díky jejímu fňukání chlapci už nezabere moc času jí lokalizovat. Prodere se hustými keříky, aby ji našel schoulenou do klubíčka na mokré, studené zemi. Slzami rozpitá řasenka jí na tvářích vykreslila černé abstraktní obrazce, které jsou jasně porušené tahy jejích prstů, jak se snažila setřít stopy po svém strachu.

 "Ježiš, Leio!" Klekne si vedle ní a okamžitě si přes hlavu přetáhne svou černou mikinu.

"Grace." Ozve se ze země, když se pokusí ji opatrně zvednout a zachumlat do svého kusu oděvu.
Chápavě přikývne a po tváři mu přelétne nepatrný úsměv. Jakoby mu tím jediným slovem sdělila super tajnou informaci, která z nich dvou teď tvoří spojence. Ví o ní najednou víc, než všichni ostatní, což ho naplňuje neskutečnou hrdostí, ale také pocitem, že je jeho povinností se o ní postarat.

"Promiň, že se to takhle zvrtlo," prsty jí stírá černé šmouhy z tváří, "někdo je na nás musel zavolat-"
"Je Niall v pořádku?" Zdá se jí, že jí nesděluje žádné užitečné informace.
"Niall?" Kudrnatý nadzvedne v údivu obočí."Myslel jsem si, že pokud Malika za někoho vyměníš, budu to já, ne blonďatý neschopný cosi." Hraně se zatváří naprosto zničeně.
"Niall je neskutečně sladká a upřímná bytost. Dokáže si svou bezprostředností získat srdce mnohých."
Harry se přidušeně zasměje.
"Hodně ses udeřila do hlavy, viď?" Demonstrativně jí odstraní pramen zacuchaných vlasů z čela, přičemž ale nahmatá horkou, lepkavou tekutinu, která mu ulpí na prstech.
"Ale tohle už není sranda," natáhne ruku před sebe, aby mu světlo z lampy potvrdilo domněnku, že se jedná o krev. "Musíme okamžitě odsud."
Přes všechny její pokusy o protest ji zdvihne ze země. Pevně ji sevře v náručí a nechá ji omotat si ruce kolem jeho krku.
Do nemocnice to není daleko, ale kvůli bezpečnosti se musí ploužit zapadlými neosvětlenými uličkami, což značně prodlužuje dobu jejich chůze.

Pravidelný tlukot jeho srdce společně s vůní tabáku mísící se s vůní mentolových žvýkaček Grace dokonale uklidní a pocit bezpečí, co jí poskytují jeho paže, pevně svírající její drobné tělo, jí dovolí i bezstarostně usnout.
Mezitím však Harry zoufale doufá, že důvodem její letargie je pouze vyčerpanost a ne přílišná závažnost zranění, které si po tmě nedokázal pořádně prohlédnout, či nadměrná ztráta krve.

"Ni je v pořádku," šeptá jí do vlasů, aby přerušil to ticho, ze kterého na něj najednou padá divná tíseň,"prý jsi ho zachránila." Usměje se při té představě, zvlášť když ví, že to ten dobrosrdečný neschopa měl na starosti ji. "Dost si tě oblíbil." Z úst mu unikne roztomilé zachichotání, velmi podobné tomu Niallovu.

"A Zayn?"

Harry sebou trochu trhne,protože netušil, že ho dívka poslouchá.
"Proč pro mě nepřišel on?" Brunet z jejího unaveného hlasu cítí zklamání a najednou neví, jestli chce Malikovi z toho průšvihu pomoct, nebo si nechat všechny hrdinské zásluhy pro sebe a jeho ještě o trochu víc v jejích očích potopit.
"Taky bude v pořádku." Rozhodne se pro jakousi neurčitost svých výpovědí a tajně doufá, že jí to postačí.
"Bude?" Chlapec ucítí jak její tělo nepřirozeně ztuhne. "Harry,co se mu stalo?"
"Grace!!" Nesmírně si užívá to privilegium smět vyslovovat její jméno.
"Gracie." Zkusí to ještě jednou, aby jí klidnou melodií svého hlasu utišil. "Nic mu není, udělalo se mu trochu zle, nemohl dýchat, znáš to. Kluci ho vzali do skladu, bude mu fajn." Rozhodne se Harry pro pravdu,vzhledem k reakcím, kterýma její tělo prozradilo, jak moc jí na Malikovi záleží, aniž by musela říct jediné slovo.

*

"Musíme počkat," sesune se k ní Harry na nemocniční lavičku,"sestřička je tu teď v noci sama a zrovna tam někoho má."
Grace mu to zamyšleně odkývá a vstane.
"No no," okamžitě ucítí stisk na své dlani,"kam si myslíš, že jdeš?"
"Čůrat snad bez tvé asistence můžu," zakření se na něho protivně, takže Harry usoudí, že její zranění nebudou zas tak závažného rázu a s již mnohem klidnějším srdcem ji pustí.

"Zase si se popral, viď?" Zaslechne ustaraný hlas, vycházející z pootevřené sesterny, kterou míjí cestou na wc a soucitně se pousměje, takové otázky ji taky čekají. Jen až sestřička uvidí její potlučený obličej.
"Zayne, proboha, nemohl bys - "

Whou, whou!! Další věta Grace donutí zbystřit.

Dexter? Tady?!
Strach smíchaný se zvědavostí udělají své a dívka se opatrně připlíží blíž k otevřeným dveřím.

"Kdybys aspoň jednou nelhal," povzdechne si sestra. Dívka k ní pocítí náhlý nával sympatií.

Tohle by si přál snad každý, kdo ho zná.

"Říkám pravdu, Georgio," trvá si brunet na svém," vážně jsem spadl z kola."

Grace potlačí naléhavé nutkání se zasmát, protože tentokrát ten gauner opravdu nelže, ať už to z jeho úst zní jakkoli směšně.
Sestřička mu ovšem neuvěří, protože ji Grace zahlédne, jak záporně zakroutí hlavou a otočí se k pultíku za sebou, kde hodnou chvíli něco hledá.

"Musíš na sebe dávat pozor, Zee!" Osloví ho něžně a podá mu pár pilulek a kelímek s vodou.

Nechá ho to spolknout, než ho zase osloví.
"Pokročil si nějak s těmi financemi?" Grace zpozorní, nicméně žádnou odpověď neuslyší. Nejspíš jí odpověděl nějakým gestem, jenže ona na něj nevidí, jediné čeho se jí dostane je opět hlas oné dámy.
"Neboj se," skoro až šeptá,"zase ti něco pošlu, zvládneme to, uvidíš!"
Dívka uslyší zavrzání židle, jak se Zayn zvedne a konečně vkročí do jejího zorného pole. Šrámy na jeho tváři poukazují na dost divoký útěk z té krásné vily, protože po pádu z kola je určitě neměl,stejně jako ty zarudlé oči, ze kterých mu kanou slzy jak hrachy.

Brunetka si přitiskne ruku na ústa a skoro se jí z jeho žalostného stavu chce rozplakat taky. Nikdy ho neviděla takhle na dně.

"Díky, Gi," nakloní se chlapec k sestřičce a na okamžik ji jemně stiskne v náručí,"třeba se ještě uvidíme!"
"Mohl by sis tohle alespoň jednou odpustit?" Rozzlobí se ta malá černovláska, ale z její tváře se dá vyčíst spíš bolest, než zlost. "Uvidíme se za týden!"