Upíří život

I

Milí deníčku, dnes jsem zase v tom městě kde mě chtěly zabít a málem se jim to povedlo, musím se skrývat aby mě nenašly. Už týden jsem bez krve a ta touha je zničující, ale zabíjet nechci, protože nechci být jako ti ostatní z mého druhu, od kterých jsem utekla. Za chvíli mi přijede vlak tak musím jít. Až dorazím na místo a ubytuji se tak napíšu až všichni budou spát, Lilith.

Lilith se šťastně dostala na střední školu pro to, aby se mohla stát doktorkou. Její rodiče Lili a Thomas byli proti a vždy se hrozně rozčilovali, když o nějakém studiu jen slyšeli. Nutili ji pít lidskou krev, i když ji odmítala, proto utekla a cestovala od města k městu, schovávala se v temných uličkách aby ji nikdo nenašel a sama přežívala celých 160 let, až se jednou odhodlala vystoupit ze stínů a pokračovat v životě podle lidí. Přihlásila se do své první internátní školy, a teď se chystala ubytovat. Měla však strach, jak to tam bude zvládat, mezi tolika lidmi.

Když přijel vlak, Lilith do něj nastoupila a procházela plným vlakem. Nikde nebylo místo, tak se posadila vedle mladé dívky, která byla docela dost hovorná, a začala si s Lilith povídat. Ptala se jí na takové normální otázky. když přišla řada na debatu o nadpřirozenu, Lilith zajiskřili oči a začala se o tu dívku zajímat

"Máš ráda nadpřirozeno?" zeptala se jí dívka.

"Jistě, protože jsem její součástí.. tedy mi všichni jsme její součástí."

"A co říkáš na upíry a vlkodlaky?"

"Myslím že existují."

"Já taky, a už jsi někdy nějakého viděla?" Lilith se odmlčela a zadívala se jí do očí, pak se jí zeptala.

"Jak se jmenuješ?"

"No vidíš zapomněla jsem se představit, jmenuju se Viki a jak ty?"

"Lilith."

"To je zajímavé jméno."

"Tvoje taky. Kam vůbec jedeš?"

"Jedu na internátní školu i Sietlu."

"Opravdu já taky, na jaký obor?"

"Doktorka."

"To je náhoda. To máme namířeno stejnou cestou."

"Opravdu, tak to jsem ráda že jsem tě potkala, alespoň tam nebudu sama jak jsem si myslela." Lilith si najednou uvědomila že se skamarádila s člověkem a navíc ještě čarodějkou, nevěděla ale jestli si své schopnosti uvědomuje.

Když dojeli na vlakové nádraží v Sietlu a pak autobusem k internátní škole, tak se šli spolu přihlásit na svou kolej, kupodivu měli i stejný pokoj. Měli tam na té koleji spoustu pravidel které museli dodržovat, jinak by je z té koleje i školy vyloučili.

1. Nástup v 6:00.

2. V 8:00 být již ve své třídě a potichu.

3. Bodování za práci v hodinách (každý má 5b, body se stupňují a odčítají, max. počet 10b.

4. Zákaz kouření cigaret, pití alkoholu, nebo požití omamné či jiné látky, uchovávání zbraní aj.

5. Zákaz vztahů.

6. Vždy mít svůj pokoj (své místo) v pořádku a čisté (každodenní prohlídka pokojů).

7. Snídaně 6:30-7:30, obědy 12:00-15:00, večeře 17:00-17:30. Pozdní příchod se netoleruje.

8. Vycházky každý den do 20:00 pozdní příchod se trestá.

9. Škola: Domácí úkoly musí být včas a dobře.

10. Večerka je ve 21:00, neuposlechnutí se trestá, světla musí být zhasnuta.

Když si vybalili, Lilith se posadila na postel a rozhlížela se po svém pokoji, který měla spolu s Viki. Viki byla očividně šťastná, že je na pokoji jen s jednou kamarádkou. Viki se položila na postel a zavřela oči. Lilith vstala a přešla k oknu, zadívala se ven, měly překrásný výhled na krajinu, nejprve tem bylo vidět jen pole bez ničeho, ale poté, když se zadívala do dály, spatřila veliký les, který se táhl do nekonečna po obou stranách. Lilith byla udivena, tak nádherný les, ještě nikdy neviděla, ale něco jí k tomu lesu přitahovalo, jako kdyby jí volal.

"... Lilith? Jsi v pohodě?" Lilith leknutím nadskočila, když se k ní Viki přiblížila a položila jí ruku na rameno. Lilith se na ní podívala a poté stočila pohled zpět k lesu.

"Jo jsem v pořádku." Odpověděla Lilith zamyšleným hlasem.

"Slyšela jsi co jsem ti právě teď říkala?" Lilith jí neodpověděla tak Viki zvýšila hlas. "Lilith!"

"Co?" Lilith se na Viki nechápavě podívala.

"Co se s tebou děje, jak jsme sem vešli tak se chováš divně."

"Ne nic jen jsem se zamyslela."

"Nad čím?"

"Nad tím lesem, je tak krásný, jako kdyby mě volal k sobě." Viki se chtěla dotknout jejího čela, ale jakmile přiblížila svou ruku k jejímu čelu tak se odtáhla, otočila se a přešla zpět k posteli, posadila se a od té doby nepromluvila ani slovo.

Začalo se stmívat a být šero. Bylo již dávno po večerce, ale Lilith vstala a vyšla ze svého pokoje, potichu přešla chodbou a vyšla zadním východem ven. Plot nikde nebyl, tak šla směrem k lesu. Byla již tma, ale Lilith viděla i ve tmě, stále jí to táhlo k tmavému lesu. Tak se rozeběhla a svou upíří rychlostí tam byla ve chviličce. Zastavila se těsně před lesem a cítila že nemůže dál. Nějaká neviditelná síla ji nechtěla pustit dál do lesa. Vrátila se tedy zpět na svůj pokoj, posadila se na postel a v tu chvíli na ní promluvila Viki.

"Kde jsi byla?" Lilith se lekla, protože nečekala že Viki nebude spát.

"Viki? Jak to že nespíš, už je dávno po večerce?"

"To samé platí i pro tebe a nezkoušej se z toho vykroutit Lilith. Dívala jsem se za tebou jakmile jsi vykročila z pokoje. Šla jsi k tomu lesu... teda, spíš si k tomu lesu běžela neuvěřitelnou rychlostí, předtím jsi říkala že tě ten les přitahuje, tak jsem si dala dvě a dvě dohromady.

"Dobře a na co jsi přišla?"

"Že jsi upír."

"Cože? Hahahahaha, já, upír? Jak tě to prosím tě napadlo? Ano věřím na upíry, možná by někde nějací mohli existovat, ale že bych já byla upír? Ne to prostě není možné. Jak jsi na to přišla?"

"No tak ve vlaku jsi se o nich nechtěla bavit, neposlouchala jsi mě protože jsi byla prý zamyšlená, přitahoval tě les a pak si jen tak v klidu odejdeš po večerce z pokoje."

"Dobrá, tak tedy, ve vlaku jsem se o tom nechtěla bavit, protože jsem to slyšela od každého v jednom kuse, byla jsem zamyšlená protože jsem ztratila rodiče a přemýšlela jsem co budu dělat dál, les mě přitahuje, protože jsem v lese strávila většinu svého času i života a z pokoje jsem šla proto protože jsem si potřebovala odskočit."

"Odskočit? Na tak dlouho?"

"Nebyla to tak dlouhá doba."

"Bylo to půl hodiny."

"Byla jsem na velký a to mi zabere hodně času."

"Taky jsi mě nenechala abych ti sáhla na čelo."

"Byla jsem mlácená a tak nemám ráda dotyky cizích lidí. Ať je to kdokoliv." Viki se odmlčela a podívala se na Lilith provinilým pohledem.

"Tak to jsem nevěděla... omlouvám se."

"To nic, už je to venku a jsem ráda že to víš zrovna ty. No a teď asi pudu, tak dobrou noc."

"Jo jasně, dobrou noc." Viki se cítila provinile že kamarádku podezřívala z toho že je upír. Tak si lehla a spala taky.