Upíří život

XXVI

"Ale, pročpak jsi nezdrhl s nimi?" Blad naklonila hlavu na stranu a posměšně se usmála.

"Já z boje nezdrhám." odpověděl přísně. Najednou se rozeběhl a pěstí napadl Blad, ta vykryla jeho útok a kolenem mu uštědřila ránu do břicha až klopýtl dozadu. Simón k ní vyslal kouli modrého ohně. Uprostřed se jejich koule střetli a všechny i celé nádvoří oslepilo fialové světlo. Blad se kryla, ale Simóna to zasáhlo přímo, takže v bezvědomí padl k zemi. Blad k němu přišla a chtěla mu uštědřit poslední smrtelnou ránu. Ještě než to stihla udělat přiběhl k ní Rídyk s ředitele a ředitel řekl.

"Zadrž! Vezmeme ho a vyslechneme." Blad se zastavila v polovině útoku, zhnuseně se podívala na ředitele a na Rídyka, naštvaně sykla a prošla okolo nich. Když procházela okolo Rídyka zašeptala mu do ucha.

"Vím co k tobě Lilith cítí a co cítíš ty k ní." Rídyk se na ní otočil a překvapeně se na ní podíval. Blad se na něj zašklebila, ale šla dál. Když došla na ošetřovnu, tak k ní okamžitě přiběhl Set.

"Lilith kde jsi kruci byla?!" řekl jí naštvaně. "Hledal jsem tě všude."

"Klid doktůrku, nic se nestalo." a pobaveně se zasmála. Set se jí podíval do očí, které nebyly žluté, ale skelné. Odstoupil od ní a zeptal se.

"Kdo jsi?!" zeptal se naštvaně. Blad se na něj otočila se znuděným pohledem.

"Můžete mě nechat chvíli oddechnout? Právě jsem vám všem zachránila prdel." řekla trochu naštvaně.

"Cože? A kdo vůbec jsi?"

"Zase a furt ta samá otázka. Noooo taaaak faaaajn. Sem Blad stačí?" skoro až křičela.

"Blad?"

"Jo, Blad a teď mě nech, jdu si odpočinout." řekla a odcházela, ale pak se otočila a dodala. "Jo a  abych nezapomněla, asi tě navštíví říďa." škodolibě se usmála. Když Set pochopil tak řekl.

"Sakra, víš jaký z toho budu mít problém?!" řekl rozhořčeně. Blad u něho byla ve chvilce, chytila ho pod krkem a přirazila ke zdi až trochu praskla. Podívala se na něj naštvaným pohledem a nelidským hlasem řekla.

"To kurva není můj problém! Kdybych chtěla tak tě podpálím že z tebe zbyde jen černej flek." pustila ho a naštvaně odcházela pryč. Pak se Blad objevila v mysli.

'Nebyla jsi na něj až příliš hrubá?' zeptala se Lilith

'Nemyslím si!'

'Promiň, jen jsem se zeptala.' Lilith sklopila pohled, vstala, ale zavrávorala a kdyby ji Blad nechytila tak spadla na zem.

'Lilith?! Jsi v pořádku?" zeptala se starostlivě Blad.

'Ano, jen jsem vyčerpaná, ale to bude dobrý." usmála se Lilith. Blad ji úsměv oplatila. Lilith se na ní překvapeně podívala.

'Co je?' zeptala se Blad.

'Nic, jen že tě vidím poprvé se smát.' Blad se podivila, ale nic na to neřekla.

'Tak si tu odpočiň a já zatím...'

'Jsi si tím jistá?' skočila jí do řeči Lilith.

'Ano, to je v pohodě.'

'Dobře.' Lilith se regenerovala a Blad stále ovládala její tělo.

     Saša všechny přenesla na místo určení, ale téměř okamžitě zkolabovala a stejně tak i Simon. Ostatní k nim okamžitě přiběhly a hned se o ně postarali. Sajmon se rozhlížel po místnosti.

"Kde je Simón?" zeptal se ostatních.

"Měl se teleportovat s náma."

"Ale není tu." Steve který byl jedinej se Sajmonem na místě, tak ho začali hledat a volat, ale po deseti minutách hledání se rozhodli že se nejprve postarají o Sašu a Simona.

     Ředitel a Rídyk odvedli Simóna do předem připravené místnosti, posadili ho na židli a spoutaly. Po půl hodině se Simón probral a rozhlédl se okolo sebe, zacloumal železnými řetězy, ale nepovedlo se mu je přetrhnout.

"Z těch řetězů se nedostaneš upíre." ozval se z kouta místnosti Rídyk.

"Kde to jsem?"

"Tady kladu otázky já a radím ti abys odpovídal!" řekl naštvaně Rídyk. Simón se jen na Rídyka naštvaně díval. "Takže kdo jsi?" žádná odpověď nepřišla, Rídyk k němu přišel sedl si do dřepu a zopakoval svou otázku trochu naštvaně. "Ptá se tě naposledy, kdo jsi s pro koho pracuješ?!" opět žádná odpověď. Rídyk přešel k jeho zádům a zlomil mu ruku.

"Auuu, do hajzlu!" zaklel Simón.

"Pokud nebudeš odpovídat zlomím ti druhou. Takže, pro koho pracuješ?"

"Nic ti neřeknu!" zasyčel na něj.

"Jak chceš." Rídyk přešel k jeho druhé ruce. Simón zrychleně dýchal a pak bylo slyšet hlasité křupnutí.

"Kurva!" zařval opět bolestí. Vyslýchání trvalo další hodinu, bezvýsledně.

     Lilith... tedy Blad uítila bolestnou energii. I když byla vyčerpaná, tak vstala a chtěla odejít z budovy, zastavila se ale u dveří kde slyšela hlasitý, až naštvaný rozhovor.

"Jak jsi ji mohl nechat odejít z budovy! Jasně jsem ti nařídil hlídat ji!"

"Omlouvám se pane, a-ale..." vykoktá ze sebe Set.

"Ale co!?"

"Ale, ochromila mě nějakým kouzlem."

"Cože!? Ty mi chceš říct, že někdo kdo je v tomhle starší, porazí studentka prvního ročníku?!"

"Omlouvám se pane. Příště se to nestane."

"To máš pravdu, nestane." ztišil hlas ředitel, ale následně se zase rozkřičel. "Protože máš padáka!"

"A-ale..." ředitel ukázal na dveře místnosti a dodal.

"Zbal si věci a pak přijď podepsat papíry do mé kanceláře." řekl tišeji, ale stále naštvaně. Set vyšel z místnosti a uslyšel tichý smích, otočil se a spatřil Lilith, podíval se jí do očí a pak zjistil že je to Blad. Ta se pořád smála.

"Co je tady k smíchu!?" zeptal se podrážděně.

"Ááále, jen to že jsi ji neuměl zadržet a přinutit zůstat tady, jsi slabí." řekla mu posměšně.

"Proč ještě není Lilith zpět?"

"Odpočívá."

"Nebo jsi jí něco udělala?" to už se Blad neudržela a chytila ho pod krkem.

"Tak hele. My spolu máme dohodu, tak se nám do toho nepleť! A ještě jedna věta že jsem jí něco udělala a je po tobě jasný!" Blad ho pustila a odešla pryč. Blad šla chodbou a znovu ucítila bolestnou energii. Vydala se tím směrem. Prošla portálem a vyšla na nádvoří. Vydala se směrem k prostřední budově a do knihovny. Cítila ji víc, ale žádné další dveře tu nebyly. Prošla každý kout místnosti, až se zastavila u knihovny a dotkla se jí. Jako zázrakem se knihovna otevřela a jí se naskytl pohled na schody vedoucí dolů. Vydala se po nich, nebyly moc dlouhé, ale bylo tam rozcestí, tak se rozhodla jít vlevo. Došla k velký železným dveřím, zatáhla za kulatou kliku, ale dveře se neotevřeli.

"Copak, nemůžeš dovnitř?" zeptal se jí Ghoust a ona se otočila se znuděný výrazem ve tváři. "Copak tu děláš?"  zeptal se jí znovu.